A Mohácsi vész
The Battle of Mohács
Režie:
Miklós JancsóKamera:
Ferenc GrunwalskyHrají:
Zoltán Mucsi, Péter Scherer, Péter Halász, Lajos Balázsovits, Judit Schell, Kata Bartsch, Gyula Bodrogi, Balázs Galkó, András Gondár, Ágnes Grunvalszky (více)Obsahy(1)
Maďarský satirický film parodizujúci udalosti súvisiace s bitkou pri Moháči v roku 1526 sa odohráva v minulosti i súčasnosti zároveň.
Maďari prišli v roku 1526 o všetky svoje veľmocenské ilúzie i príležitosti. V tomto roku totiž osmanský sultán Sulejman rozdrvil maďarskú armádu, jednu z najmocnejších v Európe, ku ktorej sa naviac pridali nemeckí, poľskí a juhoslovanskí spojenci. Ešte aj dnes Maďari s nostalgiou spomínajú na "zlatý vek" spred moháčskej bitky.
Hlavní hrdinovia filmového príbehu Kapa (Zoltán Mucsi) a Pepe (Péter Scherer) sa s pomocou primitívneho detského stroja času vrátia do minulosti, konkrétne do 16. storočia. Stretnú tu sultána Sulejmana, ktorého smrteľne vystrašia s pomocou kúzelného triku. Podarí sa im ho preto presvedčiť, aby podpísal vyhlásenie, podľa ktorého v Moháči nikdy nebol a nikdy nebojoval proti maďarskej armáde.
Vďaka ich zásahu Uhorské kráľovstvo prežije a rozšíri svoju sféru vplyvu. Každý, vrátane sultána, jeho sprievodu, Osmanov, Tatárov, Nemcov, Angličanov i zvyšku sveta, sa začne učiť po maďarsky. Z maďarčiny sa stane svetový jazyk využívaný na univerzálnu komunikáciu dokonca aj v Afrike. Do reality filmových hrdinov v závere vráti mladý spevák a básnik, ktorý detinský sen a ilúziu rozmetá.
Režisér Miklós Jancsó o svojom filme povedal: "Pušky typu Kalašnikov, strelný prach, Pepe a bolestná minulosť sa stráca. Kapa sa s pomocou stroja času presúva do bitky pri Moháči. Odťatá hlava kráľa Ľudovíta sa sultánovi vysmeje do tváre. Maďarský ľud sa stane opäť veľkým a mocným. Stať sa môže všetko. Môžeme vyhrať. Rozdelenie štátu, skrývanie sa, temné storočia útlaku - to všetko je preč. Môže sa to podariť? Odpoveď poznajú iba scenáristi."
(Incantator)
Recenze (3)
Jancso a jeho sympaticke blaznive uchopenie historie, navyse Bitka u Mohacsu je 490 rokov stara : 66 % ()
Je více než zajímavé sledovat, jakými životními a tvůrčími fázemi si člověk musí projít, aby se od tezovitosti, bezvýchodnosti a absolutní nedůvěry v jakýkoliv systém posunul k hledisku, že člověk, společnost a svět jsou věci ve své podstatě natolik absurdní, že nezbývá, než se jim zasmát. Naleznete tu vše z Jancsóovy předchozí tvroby a ještě něco navíc - symboličnost, téma moci a převlékání masek a rolí, práci v plenéru i promyšlené jízdy kamery a zde také navíc filmové médium, které reflektuje samo sebe. Namísto syntézy však vzniká záměrně rozvolněný (a uvolněný) tvar, který ponejvíce akcentuje již zmíněnou absurditu. Ta je navíc podtržena tématem cestování v čase, a to pomocí strojů, které jakoby vypadly např. z Lipského Tajemství hradu v Karpatech - vs. moderní ruční kamery, s nimiž operují samotní herci atd. Namísto realisticky ztvárněné bitvy konfrontuje Jancsó oba národy raději (a vtipně) pomocí hudby - Brahmsova Maďarského tance č.5 a Mozartova Tureckého pochodu. Velké trauma maďarských dějin je tak nahlíženo zcela bez patosu a s obrovskou dávkou nadhledu, kterého se obecně tak málo dostává. Lokální historické události jsou tu pak nakonec stejně setřeny nadnárodním prvkem - globalizací. V 83 letech bych se chtěl taky takhle bavit... ()
Takhle bláznivé uchopení historie se jen tak nevidí. Obzvláště absurdní dílko s obdivuhodně vychytaným výběrem hudby. 70% ()