poster

Exil

  • Francie

    Exils

  • slovenský

    Exil

  • anglický

    Exiles

Drama / Dobrodružný / Hudební

Francie / Japonsko, 2004, 104 min

Režie:

Tony Gatlif

Scénář:

Tony Gatlif

Kamera:

Céline Bozon
  • PinokKio
    ****

    Ačkoliv všichni z Alžíru utíkají za svobodou a nadějí do Evropy, dvojici Zana a Naimu táhnou rodné kořeny opačně. Jejich svoboda spočívá spíše ve vzpomínkách, tedy alespoň Zanova. Naima si už tolik jistá není - a nejenom tím, kde nebýt cizinkou. K Tony Gatlifovy neodmyslitelně patří svoboda duše, léto, cikáni a snědý Romain Duris (že by jeho alter ego?). Ovšem neodmyslitelným prvkem všech jeho filmů je hudba - a nejen díky ní mám jeho filmy rád. Směsice cikánských, alžírských i tanečních písniček zní překvapivě stejně (čímž nám snad dává najevo, že kořeny máme všichni spíše v sobě), ať už jste u sebe na gauči či tisíce kilometrů daleko. Chvílemi mne hudba dostávala do tranzu, stejně jako výtečnou a živočišnou Naimu v závěru filmu. Ačkoliv film občas ztrácel rytmus a směr, stejně jako naši hrdinové při plavbě do Alžíru, tak já jim to odpustím, protože se také rád ztrácím. 70% film, 100% soundtrack.(31.1.2009)

  • francis
    ****

    Výborně vybraná hudba, která je ve filmu všudypřítomná. Pokud není jiná příležitost k tomu, aby něco na plátně hrálo, pustí si hlavní hrdinové aspoň walkmana. I jinak je Exil pozoruhodnej a svébytnej příběh o "cestě domů", když už si žádné "doma" vlastně ani nepamatujeme. Některý scény jsou hodně působivý a (nejen) pro Evropana vlastně poučný. A Tony Gatlif pocitům svých hrdinů očividně rozumí. On sám se při natáčení filmu vrátil do rodného Alžírska po dlouhých letech, a z filmu je cítit, že ví, co chce říct (a protože vyslovit něco takovýho je téměř nemožný, říká to tak, jak to umí nejlíp - obrazem a hudbou).(13.12.2006)

  • Slarque
    ****

    Gatlifovy etnické příběhy mě dosud nijak zvlášť nezaujaly, ale tahle potrhlá road-movie to změnila. Může za to podstatnou měrou ústřední herecký pár a perfektně využitá hudba. I tak by to bylo za tři, kdyby mě nedostala nejdelší scéna celého filmu – rituální očistný tanec připomínající epileptický záchvat. Dvojice, která předtím poslouchala něco mezi hip-hopem a nabeatovanou world music, došla k hudebnímu zážitku, jaký ani ta nejalternativnější evropská hudba nenabízí a já na to koukal málem hypnotizovaně a podupával si nohama do rytmu. Dokonalý úlet.(25.1.2005)

  • venus
    ****

    Nespoutané, až přímo naturalistické! Energetická hudba a tanec dokonale přibližují emoce hlavních postav – Zana a Naimy. Cestují spolu do Alžírska, kde chtějí najít svůj původ, zcela bez starostí, téměř bez peněz, jedou nazdařbůh, nevadí jim, že neznají tamní jazyk, kulturu, zkrátka nic. Jakousi pointu či vyvrcholení jejich divoké cesty je ale to, co ve filmu nenajdete. Já osobně to vnímám jako chybku, nu ale posuďte sami.(24.1.2006)

  • 5150
    **

    Zpočátku kdy sledujeme ústřední dvojici, film ubíhá příjemným tempem, ale zhruba od poloviny se režisér až příliš nechává unést hudbou a tancem. Film klade na můj vkus, až příliš velký důraz na uměleckou stránku a např. zobrazování nahoty bylo celkem samoůčelné a nicneříkající. Hlavní herečka podala sympatický výkon a scénka na fotbalovém hřišti byla díky ní nejlepším momentem filmu.. Při odchodu z kina jeden mladý muž pronesl ke své přítelkyni větu "Musel jsem se hodně držet, abych se nepodíval na hodinky, no to bych se hrozně shodil."(29.12.2004)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace