Režie:
Tony GatlifScénář:
Tony GatlifKamera:
Céline BozonHrají:
Romain Duris, Lubna Azabal, Leila Makhlouf, Habib Cheik, Latifa Ahrar, Christoph Tomanek, FarruquitoObsahy(1)
Jednoho dne navrhne Zano své dívce Naïmě, aby se vydali přes Francii a Španělsko až do Alžírska a poznali tak zemi, odkud utekli kdysi před lety jejich rodiče do Francie. Zčista jasna se tyto dvě děti exilu vydají na cestu s jediným zavazadlem - hudbou. Duchem zcela svobodní se opájejí smyslností a temperamentem andaluského venkova, než se odhodlají překročit Středozemní moře. Od jednoho setkání k dalším, v rytmu techna i flamenka, projdou Zano s Naïmou cestu vyhnání v opačném směru. Konec cesty přinese kromě jistých deziluzí i nečekané poznání sebe sama
Třináctý celovečerní film Tonyho Gatlifa 'Exil' je bez pochyby nejsmyslnějším ze všech jeho filmů. Film bez hranic, který stojí za vidění. - Olivier Pélisson, monsieurcinema.com (oficiální text distributora)
(více)Recenze (35)
Výborně vybraná hudba, která je ve filmu všudypřítomná. Pokud není jiná příležitost k tomu, aby něco na plátně hrálo, pustí si hlavní hrdinové aspoň walkmana. I jinak je Exil pozoruhodnej a svébytnej příběh o "cestě domů", když už si žádné "doma" vlastně ani nepamatujeme. Některý scény jsou hodně působivý a (nejen) pro Evropana vlastně poučný. A Tony Gatlif pocitům svých hrdinů očividně rozumí. On sám se při natáčení filmu vrátil do rodného Alžírska po dlouhých letech, a z filmu je cítit, že ví, co chce říct (a protože vyslovit něco takovýho je téměř nemožný, říká to tak, jak to umí nejlíp - obrazem a hudbou). ()
Tahle cesta za vlastními kořeny moc nezaujme a místy dokonce i nudí - zejména příliš dlouhá scéna s uváděním se tancem do tranzu je skoro k nepřečkání. Vznikl tak spíš lehce podprůměrný film, který toho moc neukáže, ale ani zcela nenudí. Takže je zde něco, na co se nejspíš dost rychle zapomene a jen v pár lidech to možná na chvíli něco zanechá. ()
Ačkoliv všichni z Alžíru utíkají za svobodou a nadějí do Evropy, dvojici Zana a Naimu táhnou rodné kořeny opačně. Jejich svoboda spočívá spíše ve vzpomínkách, tedy alespoň Zanova. Naima si už tolik jistá není - a nejenom tím, kde nebýt cizinkou. K Tony Gatlifovy neodmyslitelně patří svoboda duše, léto, cikáni a snědý Romain Duris (že by jeho alter ego?). Ovšem neodmyslitelným prvkem všech jeho filmů je hudba - a nejen díky ní mám jeho filmy rád. Směsice cikánských, alžírských i tanečních písniček zní překvapivě stejně (čímž nám snad dává najevo, že kořeny máme všichni spíše v sobě), ať už jste u sebe na gauči či tisíce kilometrů daleko. Chvílemi mne hudba dostávala do tranzu, stejně jako výtečnou a živočišnou Naimu v závěru filmu. Ačkoliv film občas ztrácel rytmus a směr, stejně jako naši hrdinové při plavbě do Alžíru, tak já jim to odpustím, protože se také rád ztrácím. 70% film, 100% soundtrack. ()
Putování za vlastními kořeny, někdy „trochu“ oklikou, ale stále směr Alžír. Občas s příležitostnou prací, s náhodnými setkáními podobně kočujících lidí, a po seznámení s cikány v podstatě i bez peněz. Pro západní svět s pocitem vyděděnce, pro ten nově nalezený bez pochopení k jeho zvyklostem. Chápu, že z Francie do Alžíru je to pěkná dálka (zvlášť když nasednete na loď, která pluje jiným směrem), ale ke konci jsem si už odtrpěla každý kilometr, který „nám“ zbýval k cíli. ()
Videoklip andalúzsko-afrických rytmov natiahnutý na neúnosnú dĺžku. Vtiahnutie do deja sa nekonalo, pretože putovanie páriku na okraji spoločnosti za poznaním vlastných koreňov ponúka len bodové turistické atrakcie z bedekra nezávislých cestovateľov, čo chcú za minimum peňazí poznať život v rôznych kútoch sveta. Okrem niekoľkých krásnych, farebne a kompozične vyvážených záberov (krajina s cestou z nadhľadu v úvode, kvapka potu) a počúvateľnej hudby je film priveľmi plochý, postráda švih, humor a vierohodnosť. Mnoho záberov samoúčelných, zbytočných, ničnehovoriacich. Čo sa týka extatickej scény v závere - dokumentarista afrických domorodých rituálov Jean Rouch by sa podľa mňa len trpko pousmial. Miesto očistnej katarzie film ponúkol zväčša len prehrávanie a lacnú efektnosť pre všetkých, ktorým stačí kĺzanie po povrchu za sprievodu peknej hudby. ()
Galerie (9)
Photo © Pyramide Distribution
Zajímavosti (4)
- I když se představitel Zana, Romain Duris po dlouhé roky profiluje jako herec nezávislých filmů, mohli jsme ho vidět i v hlavní úloze historického snímku Arsen Lupin - zloděj gentleman. Duris v něm ztvárnil šarmantního lupiče Lupina, který pochází z i u nás známé literární předlohy Maurice Leblanca. (imro)
- Režisér Tony Gatlif získal na květnovém Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes 2004, kde měl snímek světovou premiéru, cenu za Nejlepší režii a nominaci na Zlatou palmu. Spolu s Delphine Mantoulet mají nominaci na francouzské filmové ocenění César v kategorii Nejlepší filmová hudba. (imro)
- Japonsko zastupovala v produkci společnost Nikkatsu Corporation, která stojí za vícero úspešnými horory, na kontě má například Nenávist 2 (2003). (imro)
Reklama