Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Neobvyklý příběh celoživotní lásky mezi nonkonformní spisovatelkou a filosofkou Iris Murdochovou a Johnem Bayleyem. Ten svoje vzpomínky sepsal do knihy, podle které vznikl tento film.

Setkali se jako dva talentovaní mladí pedagogové na proslulé oxfordské univerzitě a přes jejich naprosto protikladné povahy - ona živelná a výstřední charismatická žena, on nesmělý a nenápadný muž - vznikl mimořádný milostný vztah. Hluboce zamilovaný Bayley velice těžce nese neuspořádaný bláznivý milostný život Iris, stále je ale okouzlován její mimořádnou inteligencí, talentem a vtipem. A stojí při ní i o čtyřicet let později, kdy se právě tyto její vlastnosti začínají nelítostným postupem Alzheimerovy choroby vytrácet a Iris se stává bezmocnou... (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (69)

starbrejkr 

všechny recenze uživatele

Malý, komorní a velmi smutnou atmosférou prosycený snímek je velmi upřímnou výpovědí o lásce a stáří. Těžko se z něj udělá asi hlavně lidem, jejichž věk už poněkud pokročil, přesto to zasáhlo i mne. Ta úzkost z toho plyne opravdu velmi zřetelně, už jen díky stylu natočení, kdy se současné záběry velmi umně prolínají s těmi dávno minulými a vytváří tak vypovídající kontrast mezi tehdejší a současnou Iris. A právě tahle proměna, která v různých variacích čeká takřka každého z nás, to je pro mě hlavní motiv filmu. Pamatuju si, že v době kdy to šlo do kin, všude se psalo především o hereckém koncertu čtveřice hlavních představitelů. I dnes, po 8 letech, s tím nejde nesouhlasit, těžko říct, kdo se vyznamenal nejvíc. Lehké to nemělo především Kate Winslet, ale opět svou problematickou postavu Iris zahrála bravurně. Od plného hodnocení mě odrazuje snad jen menší sugestivnost filmu. Tvůrci z obav před ještě větší trudností nedaly samotné Alzheimerově chorobě ve filmu tolik prostoru a možná je to trochu škoda. Onen kontrast a dopad na diváka by pak byl ještě o poznání větší... ()

kleopatra 

všechny recenze uživatele

Odkládala jsem Iris v domnění, že to bude hodně smutné a depresivní. Bylo. Ale i laskavé a citlivé. Kate Winslet jako mladá bohémská filosofka a Judi Dench, která "ztratila slova", odehrály své role s veškerou možnou úctou k postavě. Líbilo se mi, že děj nepostupuje suše chronologicky, ale formou nápaditých prostřihů do Irisina mládí. ()

Reklama

marhoul 

všechny recenze uživatele

Smutný film. Dojemný. V našich končinách práci Iris Murdoch asi moc čtenářů nezná, přestože tu něco málo vyšlo. Já zatím od Iris nečetla nic. O bouřlivém životě a dílech této spisovatelky jsem se dozvěděla z článku z časopisu Reflex a dopadá to tak, že článek je pro mě, co se týče informací o této temperamentní inspirativní dámě, přínosnější než-li film. Judy a Kate hrály bezvadně, ale tuším, že dost důležitých témat zůstalo schováno mezi řádky. Nicméně pěkné komorní drama. Jim Broadbent klasicky vynikající! ()

Aelita 

všechny recenze uživatele

Co je horší – ztratit tělo nebo ztratit mozek? Ve skutečnosti tato otázka postrádá smysl a vznikla jen proto, že křesťanství rozpojilo tělesný a mentálně-duševní projev podobně jako později marxismus oddělil nadstavbu (obecně kulturu) od základny (ekonomiky, technologie a výroby). Mnohem lépe si počíná moderní, přesněji kvantová fyzika, jež vědecky popsala dualitu jin a jang v teorii duality částice a vlnění. Ovšem nejlépe si stále vedou indická filosofie a taoismus, které popisují Jedno v mnohosti a mnohost v Jednom. Proto ztratit tělo znamená ztratit mozek a ztratit mozek znamená ztratit tělo, přičemž i částečné ztráty tělesné vedou ke změně mentality a postojů čili k určitým ztrátám a naopak. Takže správně by otázka měla znít: co je horší – ztrácet sebe přes tělo nebo přes mozek, přes omezení svobody konání nebo přes omezení svobody myšlení? Osobně mám jasno – obě ztráty jsou špatné a veškeré duchaplné řeči o boji, překonání a vítězství jsou lidským frajerským dočasným hrdinstvím na poli, kde každého čeká jen jeden konec, a rozdíl mezi lidmi je jen v tom, jak hodně ze sebe člověk ztratí, než na ten konec dorazí. Během životní cesty člověk může jen jedno – snažit se vyrovnávat se ztrátami a nahrazovat je jinými možnostmi. Lidové přísloví o hmotné strance říká – "Je lepší být bohatý a zdravý než chudý a nemocný." Totéž se dá říci i o stránce nehmotné – je lepší být plnohodnotný, harmonický a talentovaný než omezený, pokřivený a blbý. A to, že tělesného a mentálního bohatství není dost pro všechny, nezakryje žádná víra ani lidské hrdinství. Současná "epidemie" alzheimerovy nemoci je vlastně projevem nedílné jednoty a duality světa, v kterém kde se přidá, tam se i ubere, a naopak, a proto i nárůst množství informací je vyvažován postupnou ztrátou schopnosti je soustředěně, uvědoměle a neomezeně vnímat a zpracovávat a prodloužení života se znehodnocuje ztrátou vazby s okolím. Holt je svět bohatý, ale chudý. ___ Iris doplňuje řadu filmů na téma ztráty mentálních schopností (Píseň pro Martina, Hilary a Jackie, Hanekeho film Láska) a zajímavé je to, že většina podobných snímků je o tvůrčích lidech, což zas tak moc nepřekvapuje, protože drama vynikne více, když se jedná o lidi, u kterých je zřetelnější podíl mentální činnosti. Nicméně v tomto případě se víc než o drama ztráty osobnosti jedná o nostalgické ohlédnutí za vztahem. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Román pod lampou pre duše inklinujúce k melanchólii prevedený na plátno. Navoňaný aristokratickou povznesenosťou "hóch" literatúry a navonok rovnako vysokých myšlienok (v skutočnosti fráz o potrebe dobra a lásky). Alzheimerova choroba zobrazená v opare opatrnej zjemnenosti pôsobí skôr ako katalyzátor láskavo-smutného spomínania na pojašené, ale žiaľ minuté časy mladosti. Skvelé herecké výkony nestačia vykryť všetku tú načančane smutnú láskavosť. V podstate sa zhodujem s POMOM - "nevýrazná a veľmi rýchlo zabudnuteľná jednohubka". Formálne oživenia sa nekonali a dej bol spatlaný tak, aby sa to páčilo a dojalo všetkých - čo automaticky vyvoláva efekt priemernosti. ()

Galerie (30)

Zajímavosti (4)

  • Po Titanicu (1997) jde o druhý film, v němž si zahrály dvě herečky (Kate Winslet a Judi Dench) jednu postavu (Iris), za jejíž ztvárnění byly obě nominovány na Oscara. Pro Kate Winslet to tak byla po Rose z Titanicu druhá nominace za ztvárnění mladší verze postavy, kterou v obou snímcích hrála. (Stanislaus)
  • Dame Jean Iris Murdochová, ztvárněná ve filmu, byla britská prozaička a filozofka irského původu. Její romány jsou většinou fantaskní povahy s filozofickým podtextem. Typické jsou časté odkazy na díla Tolstého a Dostojevského a další ruské realisty. (kenny.h)

Související novinky

Zápisky o nevěře

Zápisky o nevěře

06.07.2007

Vypjaté psychologické drama Zápisky o skandálu nadchlo většinu kritiků a probojovalo se i do oscarových nominací. Zásluhu na tom mají hlavně herecké výkony Judi Dench a Cate Blanchett, ale ani… (více)

Reklama

Reklama