Chladné světlo

Zaujal mě Ingvar Eggert Sigurrðsson na plakátě. Zaujal mě příběh a zaujalo mě především to, že tenhle film má na svědomí především islandská produkce. Zaujalo mě to ale zřejmě proto, aby mě výsledný dojem maximálně zklamal. Aby mě zklamal Ingvar, ale i příběh a jeho průběh. Jediné, co tak na filmu zbylo, je samotná krajina, která je prostě a jednoduše nezaměnitelná. (10.12.2014)

Kdybych měla shrnout pocity z filmu, tak byly roztříštěné jak vlny o skály v islandském fjordu. A to přitom miluju severské filmy, jen s tím Islandem vedu neustále urputný boj. Celý příběh byl předložen formou prolínáním dvou časových rovin, což mně normálně vůbec nevadí, ale tady mně to nějak nesedlo a navíc byly některé momenty až moc absurdní. SPOILER: scéna kdy jde Grímur se sestrou na návštěvu k Álmúr, silně připomínala Jeníčka a Mařenku v perníkové chaloupce. To jsem nepřekousla - KONEC SPOILERU. Nepřirozenost některých hereckých projevů tomu také moc nepřidala a tak sice se smutkem, ale víc než trojka to nebude. (11.03.2013)

Zvláštní, pomalý film, kterému hodně škodí flashbacky do dětství hlavního pahrdiny, které jsou sice lehce zajímavé, ale ve své podstatě dost nudné, což vadí nejen z důvodu nudných scén, ale i kvůli tomu, že na nich z velké části stojí i výsledná (byť předvidatelná) pointa. Obrovská škoda je, že v druhé půlce tvůrci z nějakého důvodu téměř vypustí kresbu, která dodávala (spolu s klavírním doprovodem, fjordy a jednou výjimečně monumentálně se tyčící horou) celému filmu prazvláštní, zajímavou atmosféru, jenže, bohužel, jak se tahle atmosféra vytrácela, vytrácela se z celého Kaldaljós i zajímavost a... A tak vůbec. (15.04.2014)

Nie je sladšej muziky , ako ked bubnujú klapky klavíra do hvizdu ostrého vetru fjordov , ale ja som sa neuveriteľne nudil , až prišiel ten bombastický záver s kresbou a rukou ! Takže 4 * . (15.06.2010)

Z takovýchto šourajících se odkrývání traumat let minulých mi otráveně vybuchují žaludeční vředy. Sám nevím, jaké strašlivé chemické procesy mi musely bublat v mozku, aby přišly s nápadem podívat se na snímek tohoto ražení, ale buďte si jisti, že jsem je řádně pokáral malíčkem skrz levé ucho. Technická stránka je jako obvykle seversky precizní, zato příběh se táhne jako mývalí vnitřnosti po varlatech zoofila a obě časové linie ve mně vyvolaly nanejvýš multidimenzionální zhnusení. Do toho všeho přichází hlavní hrdina s ksichtem yettiho po koupeli v radiaci a aby toho nebylo málo, tak si jeho mladší já střihl jeho neméně držkově nesouměrný synátor. Imaginární filmový kotouč polévám benzínem a s podlým úšklebkem škrtám sirkou. (02.09.2013)

Severské drama jako řemen, příběh introvertního Grímura mě vtáhnul na první dobrou, postaral se o to výborný Ingvar Sigurðsson a jedním dechem dodávám, že se mi líbila i jeho dětská verze ve ztvárnění Áslákura Ingvarssona.. Prolínání dvou časových rovin mě vůbec nerušilo, byla jsem totiž zvědavá i napnutá, jak se to vysvětlí a hlavně jak to celé dopadne.. Zajímavé kresby, nádherný klavír, podmanivá atmosféra.. (27.04.2023)

Kamera pracovala velmi dobře, i hudební doprovod neměl chybu, příběh se mi celkem líbil, ale chvílemi to bylo zejména v druhé půli zbytečně protahované. Severská zima pokračuje;o) (21.02.2015)

ocenenia : MFF Mar del Plata 2004 - Cena SIGNIS (03.03.2010)

Plakát k filmu by možná spíše napovídal, že jde o jakýsi kriminální thriller. Ve skutečnosti se jedná o severské drama v pomalém tempu, pojednávající o muži středního věku, který si moc dobře neví rady se svým současným životem a zejména s momentální životní situací. ve které se ocitl. Ve vzpomínkách se vrací do dětství, které prožil se svými rodiči a sestrou na venkově. Není zde přímá dějová linka, naopak vše se dozvídáme pomalu a pomocí fragmentů vzpomínek a náznaků si dáváme postupně dohromady to nejdůležitější, co pomáhalo utvářet osobní rysy a motivy jednání hlavní postavy, včetně uvědomění si svých neobyčejných schopností a prožití jedné tragédie. Východisko snad lze nalézt v umění... Velmi citlivě podáno. (10.03.2010)

Zase mám šimrání motýlků... (21.04.2023)

Podivné, jak si osud dovede pohrávat s našimi životy. Vše, co Grímur prožil během svého dětství, a co si archivoval na svých lehce surrealistických kresbách, se projikovalo do jeho příštího života a determinovalo jeho chování. Na filmu je jasně vidět, jak se v našich životních postojích zračí dílem genetická predisposice, dílem pak vnější vlivy. Tragické peripetie, kterým byl vystaven v mladém věku, způsobily jeho poněkud bázlivé vystupování ve věku pozdějším. Svému osudu se však vzepřel a dveře za svou minulostí nakonec zavřel. (04.04.2011)

Nádherný film, který mi znovu dokázal jak vyspělá a kvalitní je kinematografie tohoto malého národa na severu Evropy. Citlivé prolínání časových linií, kdy si Grímur vybavuje vzpomínky z dětství, prožité s věrnou sestřičkou Gottlinou, s tátou rybářem a starostlivou matkou. Celým příběhem z dětství prochází chlapcovo přátelství se samotářskou ženou, kterou v městečku považují za podivínku a dokonce čarodějnici (zde i prolínání snu se skutečností). A celý život jako by symbolizovala hora tyčící se nad městem, což pochopíme až v záveru filmu, když malý Grímur o vlas unikl smrti, protože nebyl doma ve chvíli, kdy dům zasypala lavina a pohřbila tam jeho milovanou sestřičku. Nádherná poetika až sentiment dětství je v protikladu s příběhem současným, v němž se jako muž středního věku stále ještě Grímur střetává se stíny z dětství a je si dlouho nejistý svým vztahem k anglické lektorce kreslení, s níž čeká dítě - nádherný symbol na závěr - proti smrti Gottliny zrození nového života. - Podle ohlasů kolegů soudím, že to byl spíš film pro nás melancholiky než pro vyrovnané sangviniky. (28.02.2015)

Magický realismus na severský způsob. Na mě ale příliš sentimentální a kýčovité. (19.03.2015)

Severská iinematografia je super ale toto nie je nič moc. (09.11.2011)

Krásný citlivý film o tom jak si s námi osud může velmi lehce pohrát a jak se mohou projevit zážitky z dětství i v dospělosti, Je jen na nás jak se s tím vyrovnáme.... (11.06.2012)