Nezvěstný

Stretnutie politických naiviek s politickými realistami počas politického zemetrasenia v Chile. Prepolitizovaný film, z ktorého si budem pamätať vetu, ktorú Charlieho otec povedal na letisku americkému konzulovi: "Naštěstí žiju v zemi, ve které je možné lidi jako vy posadit do vězení". Síce mu to nepomohlo, ale dobre to znie. Možno aj ja raz budem žiť v takej zemi. (04.08.2009)

Uz tak silny politicky snimek, posileny o fakt, ze se jedna o skutecnou udalost, ktery je ale vystrelen o uroven vys hudbou Vangelise, ktera sice moc prostoru nedostala, ale i tak to okorenila o hodne hutnou porci atmosfery. Tenhle soundtrack vznikl ve stejnem roce jako Blade Runner, coz je shodou okolnosti nejlepsi soundtrack filmove historie a hudba k Missing je mu docela podobna, coz mluvi za vse. 7/10 (18.06.2011)

Costa-Gavras je výrazný představitel politického dramatu a tuhle charakteristiku uplatnil i v Nezvěstném. Nemám žádný důvod kritizovat formu, kterou použil, herecky je snímek obsazený přesně, Jack Lemmon potvrzuje roli filmové hvězdy, která umí táhnout celý film. Sissy Spacek je příjemně civilní a ani ostatní herci si nedělají ostudu. V první polovině umí snímek prodat zvyšující se paranoiu, znejistění lidí, kteří se ocitli uprostřed situace, kdy přestávají platit staré zákony a nastupuje hra o život. K čemu už bych výhrady měl, je obsah. Costa-Gavras jako levicový intelektuál má v tom, co se odehrálo v Chile v 1973, jasno. Jeho sympatie jsou jednoznačně na straně svržené vlády a jejích stoupenců. Převrat v Chile patřil k těm přelomovým událostem, kde se jasně lámaly politické postoje tehdejší veřejnosti, definovaly se identity. My dnes víme, jak vypadal osud země, kde se převrat nepodařil a levičácká vláda prosadila do všech důsledků svou. Venezuela se z bohaté, ropou nasáklé země stala státem se zhroucenou ekonomikou, šílenou inflací a zbídačelou střední třídou, která masově prchá ze země, a kde je velmi obtížné sehnat dokonce i základní potraviny. Chile zažívalo začátkem 70. let podobnou atmosféru, kdy se hroutil rychle politický střed a polarizovaly se politické postoje. Přece jen, když vidíte, jak vám ubývají zásoby ve spižírně a inflace rychle pohlcuje úspory, máte důvod k hořkosti a vzteku. Pinochetův převrat měl podporu výrazné části veřejnosti a dodneška platí, že převrat rozděluje vnímání historie a štěpí politické preference. Nebyl mimochodem ani tak krvavý, jak se traduje. Celková doba vlády generála Pinocheta si vyžádala něco přes 1300 mrtvých, zkuste si porovnat čísla perzekuovaných a zavražděných ve Venezuele a zjistíte, že stoupenci převratu mají nárok na svůj díl pravdy. Co mně ještě vadí, je ta americká sebestřednost, která je na jednu stranu sice pochopitelná, protože Gavras točil pro americký trh a americké publikum, ale mnohem zajímavější jsou filmy, které převrat vnímají z chilské perspektivy. Jejich smutní hrdinové nemohli počítat s exkluzivním postavením majitelů pasu světové supervelmoci. Celkový dojem: 75 %. (09.04.2020)

Costa-Gavras je mistr napětí, což jeho diváci vědí. A já se hrdě do skupiny jeho diváků hlásím. Přesto mě stále nepřestává udivovat, jak moc mě jeho filmy dokážou zaujmout. Pro Nezvěstného si vybral skutečný příběh, takže ho nikdo nemůže obviňovat, že nepodloženě očerňuje zahraniční politiku USA. A tentokrát nezvykle připojil k hlavnímu hrdinovi i partnerku, což poněkud oživilo jeho zažitý způsob vyprávění soustředícího se na dominantní mužskou postavu. (11.04.2014)

Od režiséra jsem předtím viděl jenom Z a v mnoha ohledech je mu Nezvěstný podobný, a to i co do kvality (přestože druhý jmenovaný se mi líbil o něco více). Zase je tu někdo, kdo se pídí po pravdě (v tomto případě zároveň i někoho hledá) a znovu musí překonávat překážky a házení klacků pod nohy. Navíc se tu rozvíjí dosud nepříliš dobrý vztah mezi otcem pohřešovaného a jeho snachou (oba dobře herecky obsazeni) který film pěkně oživuje a drsné vyústění stejně jako „co se dělo potom“ jsem nečekal, takže i přes naprosto debilní scénu na stadionu (která neopomněla divákovi důrazně připomenout, že jde o americký film) dávám silné 4* (a jistě tomu napomohla i výborně zvolená Vangelisova hudba). (11.05.2013)