Khakestar-o-khak
Terre et cendres
Earth and Ashes
Obsahy(1)
Starý Dastagir s malým vnukem Jasinem slézají uprostřed vyprahlé krajiny Afghánistánu z nákladního vozu a vydávají se dále pěšky prašnou cestou. Dojdou až k mostu, který vede přes vyschlé říční koryto. Cesta pokračuje dál pouští ke vzdálenému dolu, kde má pracovat Jasinův otec. Stařec se snaží zjistit, kdy kolem projíždí nákladní auto, jež by ho tam s vnukem dovezlo. Chce synovi sdělit, že jeho vesnice byla zničena bombami a že přežil jen on a malý Jasin. Hodiny míjejí, vyčerpaný stařec si ve svém žalu nedokáže poradit, v myšlenkách je stále v oné hrozné noci, kdy zahynuli všichni z jeho rodiny a malý Jasin ohluchl. Má strach, že strašná zpráva vyvolá v synovi spravedlivý hněv a touhu po pomstě, a tak částečně i podvědomě setkání s ním oddaluje. Své obavy sděluje lidem, které postupně potkávají: strážci mostu, laskavému majiteli krámku před mostem, tajemné zahalené ženě, jež také čeká všichni jsou oběťmi války, jež kdesi mimo obraz pokračuje.
Tvůrce situoval film natočený podle vlastního románu na silnici spojující severní Afghánistán s Kábulem, která vede nesmírně fotogenickou krajinou zvlněné pouště mezi horami. Čas, kdy se starcovo putování za synem odehrává, není blíže určen a vyprávění má spíš charakter podobenství o zoufalství z ničivé ztráty a o potřebě a schopnosti lidského ducha čelit hrůzám války. Představitele našel režisér mezi místními obyvateli. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (6)
Pomalé putovanie vyprahnutou, vojnou poničenou afganskou krajinou kdesi do odľahlých baní, oznámiť synovi smutné správy o vybombardovanej dedine, mŕtvych príbuzných, postihnutom chlapcovi. Cesta je dlhá, dosiahnutie cieľa je odďaľované rozhovormi s pocestnými a zámerným predlžovaním putovania. Použité minimalistické prostriedky, niekoľko nočnomorných sekvencií a tradičná hudba len umocnili celkový smutný dojem z následkov vojnových konfliktov v prírodne i kultúrne fascinujúcom Afganistane. Nik sa neponáhľa, v krajine dlhých hábitov, strmých vrcholov a večného prachu a vetra prevláda mlčanie, niekoľkoslovné, no veľavýznamové rozhovory, pohľady. Napriek umeleckým ambíciám tvorcov a zvolenému námetu, nemal film zvlášť silný emocionálny a prežitkový dosah. Možno vďaka celkovému plochejšiemu spracovaniu, slabšej kamere a do ladenia filmu neveľmi zapadajúcim sekvenciám spomienok. ()
Jednoduší, srozumitelnější, ale také vizuálně daleko chudší verze šrílankanského Sulanga Enu Pinisa. Na druhé straně jsem byl s tímhle darijsky mluveným filmem spokojenější, než se známějším Osamou, který místo nějaké snahy o výpověď zapadal do šablony "bílý divák lituje snědých lidí v zaostalé zemi". ()
Smutné ale také pomalé a někdy i kruté putování Afgánistánem. ()
ocenenia : MFF Cannes 2004 - uvedené v sekcii "Un certain regard" ()
Pro mě osobně šestihvězdičková záležitost. Tolik krásných myšlenek, jež se mísí s bolestí, slzami, popelem a prachem afgánské reality. Je dobře vidět film, který vychází od samotných Afgánců oproštěný od jakýchkoliv nánosů západního vnímání této země a jejího životního stylu. Kéž by se naši filmaři dokázali na naši realitu podívat též bez zbytčených trapných hlášek. Být v určitém ohledu vážný neznamená být patetický... ()
Krásný film s nádherným scénářem. Měl být pomalý a zdlouhavý, protože to k němu patří. Ale chvílemi to bylo neúnosné. Absence hudby mi také vadila. ()