Pohádka o lidské duši

Spíše než pohádka je to zprvu baladické, naštěstí s romantickým zakončením. Ale jako některé věci jsem nedával a nechápal - nerozuměl jsem, proč student tak moc touží po mélžné cílince, když na ní takřka nic zajímavého nebylo, a pěkně prsatá holka krev a mlíko ho nebrala. Možná problém s erotickými motivy? A kam se poděl potom tatínek té mrtvé holky, kam se poděli kumpáni a kam ti mladíci, co studenta majzli? Dostalo se jim nějakého potrestání, nebo se to prostě jen promlčelo? A u té čarodějnice také často nebylo jisté, jestli chce, nebo nechce pomoct. Ale zas na rozdíl od Andersenovy Malé mořské víly tady vše dobře dopadlo - i když je to otázka, časem může být víla za lidskou duši pěkně naštvaná, zvlášť až potká třeba ty násilné mladíky z hospody. (Jo, a ti dva situaci glosující vodníci - moudrý a slepý a ťunťa mladý, taktéž mi to přišlo podivné). (13.10.2016)

Československá televizní pohádka o studentovi, synu mlynáře, jenž se zamiloval do lesní rusalky. Tato půvabná nadpřirozená bytost však nemůže člověka milovat, chybí jí totiž lidská duše a přestože je roztoužený mladík (velmi melancholický O. Pavelka se sklonem k zádumčivosti) od tohoto citu všemi v okolí zrazován, nevzdává se touhy a dále podává rusalce (tanečně výborná, herecky se neprojevila H. Jandová-Mertová) své srdce na dlani, dokud nepocítí, jakou bolest může způsobit pouze láska. Od počátku je tato ne zrovna tradiční pohádka vedena v neveselém a ponurém tónu, což ještě zvýrazňuje opuštěnost starého smutného mlýna a nepovzbudivé rozhovory vodníků žijících poblíž. V roli starého a slepého hastrmana dokonale vyjevil své famózní umění mistr J. Kemr, jenž jednoznačně stvořil nejpůsobivější postavu celého díla a jeho naléhavý projev zcela zapadl do depresivní nálady této pohádky. Ve vedlejší roli starého, smutkem trpícího mlynáře se objevil Z. Martínek, studentovu ctitelku, tragicky zesnulou (v pohádce?) hrála přitažlivá J. Švehlová, její bohaté rodiče B. Čáp a M. Myslíková a druhého vodníka R. Hrušínský ml. Tragika a neštěstí v závěru dosahují vrcholu a když už to vypadá na smrt mladého hrdého milovníka, lidská duše v těle rusalky je probuzena a nastává pohádkový konec, v něhož už jsem ani nedoufal. Vzhledem k netradičnímu, nepříliš dětskému, ale o to poutavějšímu a silnějšímu pojetí pohádky a skvělému J. Kemrovi a O. Pavelkovi, nakonec volím nejvyšší hodnocení, natolik mě dílo paní L. Koutné zasáhlo. (23.02.2016)

Jako by to ani nebyla pohádka, ale spíše příběh s pohádkovými motivy. Nejvýraznější je rozhodně Josef Kemr a Rudolf Hrušínský ml. Kromě pár dramatických momentů , které ale dost hraničí s opravdovou pohádkou, je pohádka slabá. Jde vlastně jen o to vytrvat. Vyděržaj pioněr! Je to pohádka trochu romantická, ale mezi televizními pohádkami mám oblíbenější. (11.08.2020)

Jsem ráda, když pohádka má nějakou myšlenku a nedělá z dětí nemyslící dementy. Pravda, věci jsou dětem tak chronicky zjednodušovány, že se tak již stalo a tahle pohádka je mimo spektrum toho, co jsou vůbec schopny pobrat. Doufám, že z toho budou mít aspoň tíživý pocit na duši, i to je krok správným směrem. Vážné téma, ač o lásce (jakékoliv, jednostranné, nenaplněné, vzájemné, rodičovské, milenecké) toho už ve filmech (i speciálně v pohádkách) bylo napovídáno už mnoho, tady se toho chopili netradičně. Vzájemná láska s překážkami způsobená rozdílností protagonistů. Sice mně osobně je nepochopitelná láska k rusalce jen pro to, že se roztomile chichotá a epesně mává kapesníkem, ale nejsem kompetentní k tomu, abych do tohoto mužům (jako bytostem vizuálně orientovaným) mluvila, můžu tak začít trénovat to mávání kapesníkem. Oproti tomu rusalka, která je zahrnována láskou a pozorností a přesto se bojí, protože rozdíly mezi ní a studentem jsou příliš veliké a riziko plynoucí z možnosti, že by vztah nevyšel, ještě větší, je pro mě ve svých pocitech srozumitelná. Venkovská dívčina, která běhá za mužem svého srdce tak dlouho, až ji z toho klepne (strom, nikoli ten muž), je obětí nešťastné náhody, které se v životě zkrátka stávají a nikdo za to nenese vinu. Přes to, když se stane tragédie, lidé viníka a nepřítele hledají. Tenhle motiv byl silný a velmi vydařený. Ne, že bych si libovala v násilí, ale je dobré lidem (a dětem zvlášť) ukázat, jak zvráceně lidé uvažují. Všichni herci do posledního své role zahráli skvěle, mnohokrát zde zmiňovaný slepý vodník, nikdy nezmiňovaný ukecaný mladší vodník, zádumčivý starý mlynář (kdo si všiml toho úžasného svícnu ve tvaru lidské ruky, co měl na stole?), čarodějnice, všechny figurky ze vsi, student a v neposlední řadě rusalka, která jen tancem dokázala říct víc, než mnoho lidí, co od rána do večera pusu nezavřou. Atmosféře dodávala i skvělá hudba. Váhám, zda se v tom chmurném pocitu budu chvíli rochat, nebo ho zaženu kusem čokolády. (02.02.2014)

Mladý mlynářův student (Ondřej Pavelka) se bezhlavě zakouká do krásné lesní rusalky (Helena Jandová-Mertová), která lidským citům nerozumí. Mladíka však má ráda dcera (Jarmila Švehlová) bohatého pantáty, ale jelikož její city nejsou opětovány, z nešťastné lásky se vypraví do lesa, kde ji v bouřce usmrtí blesk. Místní z řad omladiny jsou přesvědčeni, že ji o život připravila studentova lhostejnost, a uspořádají na něj lynč s tragickými následky. Lesní čarodějnice však svými kouzelnými lektvary dokáže navrátit mrtvým život a láska i v divožence umí probudit lidskou duši. Zajímavě vystavěnou pohádku Jiřího Mahena, která nepracuje jen s pohádkovými motivy, brzdí přehuštěný přetlak motivů, z nichž jen zlomek zůstává uspokojivě dotažen do konce. Na vině jsou omezené možnosti televizního zpracování. Není nouze o drastické motivy, a tak je divák svědky rozpolcené Pavelkovy lebky po zásahu sukovicí. Záběr se ovšem omezil jen na tlustý krvavý šrám přes hercův obličej. Z hereckého hlediska jsem byl vesměs se všemi herci spokojený. Zezadu to herecky jistil ostřílený Josef Kemr v netradiční roli slepého hastrmana po zásahu kulkou mezi oči z minulosti, Vašinka s Vydrem to z gruntu vzali po záporácku, šukézní Jandová-Mertová a Pavelkovi ten nesympatický floutek také sedl. Ve výsledku je to dobře koukatelná pohádka, v poslední třetině zbytečně kvapně uspěchaná, a která je pro svůj temnější ráz vyprávění určená pro odrostlejší dětské publikum. Pro ty menší je to poměrně soda. 60% (15.06.2013)