Čarodějky

Tenhle film z duše nenávidím, proto jedna hvězdička. Jako malá jsem se na něj nechtěla ani dodívat, z představy, že se děti promění v myši pro mě byla tak odpudivá, že se mi z toho zvedal žaludek. U filmu jsem se nebála, ale bylo mi z něho opravdu špatně. Měla jsem tehdy pocit, že tvůrcům šlo jen o to, takový zážitek navodit, film jsem považovala za dobrý doprovod hubnoucí kúry, bylo mi z toho skutečně na zvracení a nechutné myši, které jsou pomalu výkonnější než lidé (ty myši, které jsou ve skutečnosti proměněné děti) byl pro mě vrchol nevkusu. Dnes o tom nejsem o moc lépe. Celý film mi přijde nechutný a neshledávám na něm nic víc než dobré výkony dospělých herců (snad) a perfektní image zlé čarodějnice. Určitě bych tímto filmem nemarnila čas a rozhodně bych ho nepouštěla dětem jako pohádku. Těm bych raději vnutila nějakou osvědčenou českou pohádku nebo zajímavý film pro děti typu Nekonečný příběh či Jumanji. (27.09.2013)

Jako dítě mě fascinovala skutečnost, že čarodějnice začarovaly malou holčičku do obrazu a ona tam skutečně rostla. Už jen pro ten začátek jsem měla chuť se na to dívat znovu a znovu. Kupodivu to pro mě bylo děsivější než následné masky čarodějnic - tedy hlavně té nejvyšší. Luke (Ljuků! Pojď sem!) mi nikdy se svým podivně tupým výrazem sympatický nebyl, ale vynahrazovalo mi to vše okolo. Prostředí hotelu, nenažranej Bruno, hlavní čarodějnice (na tu roli výborná Anjelica Huston) a tak :) Takže byz mrknutí oka dávám čtyři, protože i dnes se na ten film ráda dívám a pořád mě baví. (30.04.2012)

Kniha Roalda Dahla je samozřejmě nedostižná, přesto se jedná v rámci filmů pro děti o nadprůměrný počin. Má to parádní atmosféru, výbornou hudbu, decentní humor a i herecké výkony jsou na rodinný film velmi dobré. To, že se na Čarodějnice podívám rád i v odrostlém věku, svědčí jednoznačně v jejich prospěch. Jen ten konec, který je úlitbou směrem k dětskému publiku, měl dle mého názoru zůstat raději věrný knižní předloze. (06.10.2012)

Kdyby byl Roald Dahl autorem pohádky O perníkové chaloupce, nechal by nejspíš Jeníčka sežrat zlomyslnou čarodějnicí, kterou by sice Mařenka po napínavém souboji šoupla do pece, ale ježibaba by ji ještě předtím stačila nepříjemně uhranout. Je to zkrátka tak nějak grimmovsky temnější oproti českým pohodovým pohádkám, ale oproti německé klasice je to zároveň vybavené humorem, který je ale narozdíl od toho českého ironičtější, jízlivější. Má to spíš charakter dětského hororu, který je ale tak nějak ve stylu Sama Raimiho neustále komicky shazovaný. U nás šel cestou pohádkového hororu jedině Juraj Herz, ale ten se bral příliš vážně a ironický odstup mu chybí. Díky ironické nadsázce se divák může těšit i z přítomnosti Rowana Atkinsona v nevděčné roli správce zámeckého hotelu, který marně bojuje proti invazi hlodavců v momentě, kdy se čarodějnice na svém kongrese rozhodnou všechny děti proměnit v myši. Čarodějky jsou televizním filmem, a tomu odpovídá i vizuál a uplatněné triky, nicméně obsazení je sympatické a Dahlův literární styl se nezapře. Celkový dojem: 60 %. (15.06.2010)

Když mi bylo osm a já tenhle film viděla poprvé, bála jsem se, bále jsem se tak moc, že jsem nechápala, jak nám ho mohly vychovatelky v družině vůbec promítnout, bála jsem se, aby se ze mě nestala holčička z obrazu, která jednou, jako stará paní, prostě zmizí, bála jsem se, abych náhodou nepotkala čarodějku podobnou těm z "pohádky". Až později jsem zjistila, že film je adaptací knihy Roalda Dahla, čímž se vlastně vysvětlila jeho nepohádková hrůzostrašnost a neobvyklost. ´Dneska už se nebojím, film považuju za skvělý, ale na čarodějky, které si v něm hrají s dětmi asi nikdy úplně nezapomenu. (05.10.2008)