Režie:
František FilipScénář:
František FilipHrají:
Václav Postránecký, Radovan Lukavský, Luděk Munzar, Radoslav Brzobohatý, Petr Haničinec, Dana SyslováObsahy(1)
Příběh mistra dramatických point a překvapivě rozuzlených příběhů, Friedricha Dürrenmatta líčí jeden podvečer a večer úspěšného obchodního cestujícího Alfreda Trapse. Náš hrdina se vrací z velmi úspěšné služební cesty, na níž sjednal pro svou firmu výhodné kontrakty. Cestou mu vynechá vůz. Oprava bude trvat do rána. Traps zamíří do hotelu, jediného v malém městečku. Ukáže se však, že hotel je obsazen. Recepční Trapsovi doporučí, že ve vedlejší vile občas její majitel, soudce ve výslužbě Wucht, nechává odmítnuté hosty přespat. Tak se Traps dostane nejen do nádherné starobylé vily, ale i do podivné stařecké společnosti. Bývalý státní návladní Zorn, bývalý advokát Kummer a bývalý kat Pilet spolu s hostitelem Wuchtem jako každý týden pořádají opulentní večeři. A aby si to hodování zpestřili, hrají si na soudní přelíčení. Případy, které obvykle vážně-nevážně probírají, bývají inscenovány čistě hypoteticky. Dnes však mají staříci jedinečnou příležitost - totiž práci s "živým materiálem", tím je Alfredo Traps. Alfredo je celou situací kolem inscenování procesu, od velkolepého popíjení vín a likérů až k neuvěřitelné bohatosti večeře, okouzlen. Rád vstoupí do hry. S nejhlubším přesvědčením, že on je čistý nevinný, že v jeho životě není jediné zakolísání, žádná křivda, kterou by mu mohl někdo vyčíst. Moudrý soudce, obhájce, státní návladní i kat ve výslužbě se jen usmívají - oni vědí své. Jak pokračuje večer, ovínění a proces postupuje, ukazuje se, že Trapsův životní osud dostává povážlivé trhliny. A jeho přesvědčení o čistotě vlastního svědomí je fatální omyl. Hluboko nad ránem, když je vše dopito a snědeno, je Traps odsouzen k trestu smrti. Hra dostala tragický rozměr. I když soudní tribunál ústy starých pánů stále zdůrazňuje, že jde jen a jen o hru, její vyústění je tragické... tohle nikdo nečekal. Mistrná hra Friedricha Dürrenmatta je nejen o svědomí Alfreda Trapse, je především o tom, že zevrubnou inventuru vlastního svědomí by si měl čas od času udělat každý z nás. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (28)
Velmi solidní televizní podívaná s příjemně rozporuplným závěrem. Obzvláště Lukavský a Haničinec jsou skvělí, Brzobohatý bohužel velmi prvoplánově přehrává. Výkon Václava Postráneckého je sice nevyrovnaný, ale v závěru inscenace zcela strhující. - Osobně bych ale raději shlédl starší inscenaci téhož textu, a sice - taktéž televizní - Malér (1965). ()
Setkání pěti mužských legend v jednom pokoji nemůže být jiné než zajímavé. Je to doslova herecký koncert. Na mě je dílo sice trochu delší než by mělo být, za to má však všechny atributy diváka usadit do křesla. Zpočátku totiž vše vypadá nevinně, ale postupně, díky projevům hrdinů, hra už nepůsobí jako hra a atmosféra poněkud houstne. Hlavně s dalšími a dalšími přiznáními V. Postráneckého, který až posléze, když na sebe takzvaně napráská co může, zjišťuje, co všechno vlastně opravdu udělal. Z původně až groteskní komedie se stává drama, u kterého čeká divák asi jiné vyvrcholení, než které nakonec přijde. Opravdu nesmírně působivý film. Od počátku až do konce. Skvělý scénář, kvalitní hudba i kostýmy, přestože dlouho jsem nemohl přijít na to, který rok se vlastně odehrává. Kdybych tedy měl usuzovat čistě jen z oblečení a použitého materiálu. Mobil a notebook samozřejmě leccos naznačily. Z filmu navíc vyplývají doslova dvě ponaučení, nebo možná tři. Za prvé, že každý by si měl občas sáhnout do svědomí. Za druhé, že tahat vážné věci na povrch, když má v sobě člověk velké množství alkoholu také není dobré. A za třetí, že ne každá hra má krom poražených i vítěze. ()
Čtyři právníci v penzi, jedna hospodyně a kuchařka a jeden zbloudilý obchodní cestující. Pod příslibem skvělé večeře a zábavy souhlasí obchodník s účastí ve hře na soudní případ. Hostina je to vskutku nebývale bohatá a pije se jen stoletý koňak a staré víno. Jakmile se blíží konec večeře, je všem jasné, že zde dojde k tragédii. ()
"Nevěš hlavu milý Fredy, trochu neviny přeci uneseš" Možná celé, co se v tomto televizním filmu Františka Filipa podle hry Friedricha Dürrenmatta odehrálo, měla být jen "parodie na něco co neexistuje a čemu ale tento svět pořád věří,". Alfredo Traps však tuhle "parodii na spravedlnost" neunesl a mě to vyústění přišlo vskutku mrazivé, ale i absurdní zároveň. V porovnání s tím, čeho jsme zde svědky po většinu času, tedy jakési "bujné pánské jízdy", se to celé na konci nějak zvrtne a z těch dvou "rozsudků", které Radovan Lukavský s grácií sobě vlastní pronáší, tak nakonec převáží nikoliv ten "právnických" ale ten "metafyzický".... Jako Dürrenmatta hra je toto vskutku silné. Typické „modelové“ drama, kdy je ona situace jakési "metafyzické viny" dovedena do krajnosti. Pokud jde o hereckou stránku, tak musím říct, mi vůbec nepřišel špatný Václav Postránecký, jak tu někteří píší. Zvláště na konci, když zoufale říká "vy nevěříte, že jsem schopen vraždy", to bylo hodně působivé. Z oné čtveřice "starých pánů" mě vedle již zmíněného Lukavského určitě nejvíc zaujal Luděk Munzar. Jeho "obžalovací řeč" byla famózní. Režijnímu pojetí Františka Filipa bych asi vytkl je tolik, že je v jistých chvílích až moc v područí hereckých kreací oněch hereckých legend, kteří ale tu svou opileckou bujarost někdy až trošku přehrávají. Ale jinak dosti silný zážitek a velká spokojenost. ()
O není přitažlivosti je kontaminována právním nihilismem především naší současnosti. I když Filipův scénář není vždycky nejdokonalejší, herecké výkony a režie rozsudek staví do vysokého nadprůměru. Co člověk cítí jaksi postranně je vnitřní svár Postráneckého postavy. Je obvyklé vozit s sebou na obchodní služební cesty pistoli? Nebyl už k sebevraždě rozhodnut a neprobíhal v něm nezávisle na dialozích destruktivní proces sebezničení? Vždyť žil vyplněný, truchlivý život. Život vpravdě postmoderní. I lidské síly mají své meze. Krize doutnala, až vzplanula k tragickému konci. ()
Reklama