Neviditelné děti

Celkem očekávaný průběh měl povídkový projekt několika slavných jmen. Násilí a bezpráví páchané na těch nejmenších je nevyčerpatelnou studnou, tudíž je trochu škoda, že se tématu jen někteří zhostili s pořádnou dávkou invence. Přesto rozhodně zahřeje, že i přes velikost svých jmen se takový Scott, Woo nebo Spike Lee rozhodli udělat něco správného. Vzniklo tak sedm krátkých příběhů, které se dotýkají extrémně krutých podmínek pro život dětí. Některé příběhy jsou předvídatelné, jiné nás zavádí i mimo primárně nebezpečné zóny třetího světa (Spike Lee poukazuje na nebezpečí AIDS na příběhu černošské dívky v srdci New Yorku), další minipříběh je mile optimistický (sympatická story o dvou sourozencích na prahu chudoby v ulicích Sao Paula), v jiných se moc tlačí na pilu a přímočaře se jde po emocích (John Woo a jeho bohatá a chudá holčička), v jiných případech se myšlenka minula s účinkem (Jordan a Ridley Scottovi nebo Stefan Veneruso). Takže Brazilka Kátia Lund a Američan Spike Lee za ****, zbytek je spíše zklamáním!! (19.10.2009)

Povídkový film který má bohužel dost slabých chvil. Nejelepší je rozhodně Scottovic dílo a dílo Spikea Leeho. Ostatní padaly do průměru a jednoho podprůměru. No a co se musí pochválit? To jsou jednoznačně herci, kteří nehrají ale žijí. Dále je jedno velký plus hudba která dokonale sedí do kompozice povídek. (02.04.2011)

Dlouho se mi tento film motal do front "chci vidět", protože se na něm podílelo vícero známých režisérů. Nakonec jsem se k němu dostal - film jé sérií několika kratších povídek, každá s jiným režisérem, které představují problémy dětí v nejrůznějších místech světa, které musejí často žít za velmi těžkých podmínek na okraji společnosti. Dobře, že se na to upozornňuje, chvályhodný projekt a problémy nejenom k zamyšlení, ale hlavně k řešení. Filmově hodnotím průměrem. (03.06.2014)

Možná bych od povídkového filmu čekal invenčnější dramaturgickou práci než seřadit režiséry podle abecedy... Takže film začíná průhlednou historkou o afrických dětských (anglicky mluvících) vojácích v Burkině Faso. Uf, nejslabší kousek máme za sebou. Emir Kusturica se svým typickým drajvem dokazuje, že k vážnému tématu se hodí i humor. Spike Lee ukazuje, že džungle velkoměsta (Brooklyn) bývá k dětem ještě drsnější. Kátia Lund cestu dvou dětí po Sao Paulu chvílemi pojímá jako videohru, čímž se do hry dostává i dětská fantazie. Otec a dcera Scottovi dali fantazii na první místo a stvořili kouzelné dílko, které vyčnívá nejen svým námětem. Neapolský příspěvek má námětem blízko k tomu z Černé Hory, ale laděn je úplně jinak. Na závěr přišel překvapivý doják Johna Wooa, který se v jeho filmografii opravdu vyjímá. S výjimkou první povídky silná a různorodá kolekce. (01.06.2009)

Povídkový film od kterého jsem mnoho nečekal a možná právě proto mě příjemně překvapil. Krom zkušených a oblíbených režisérů, kde šlo vlastně o sázku na jistotu (Kusturica, Scott) mě oslovili 2 méně známí tvůrci. Kátia Lund a její příběh z Brasilskéhu slumu a především pak Stefano Veneruso se svou pohlednicí z Itálie, jenž mi učaroval jak výtvarnou složkou v kombinaci s hudebním podkresem, tak zajímavým tématem a lehce mi evokoval Zloděje dětí, další to oblíbený film z Italské provenience s ne nepodobnou tématikou. Třešničkou na dortu pak pro mě byl nečekaně jemný a dojemný John Woo - jehož dílko by se dalo přirovnat k malé básni. (04.01.2009)