O vílách Rojenicích

Váhat před svatbou, zda člověk nedělá chybu, zejména pokud sotva dosáhl dospělosti a nikdy s nikým jiným než s nastávajícím celoživotním partnerem nezažil ani líbačku za dubem u hospody, je vcelku pochopitelné. Vlastně by bylo divné, kdyby se nad tím ani jeden z páru nezamyslel. Přemýšlení je však třeba potrestat, lásku vystavit zkoušce. Něco jiného by bylo, pokud by víly záludně nepoužily kouzelnou moc, což je podle mě absolutní podpásovka, kdyby nastrčily jinou hezkou holku, která by v něčem Verunku převyšovala a vytvořily tak konkurenční prostředí, bylo by to fér. Jenže čekejte férovost od víly (připomeňte mi, proč že jsou víly hodné pohádkové bytosti?). Verunčina trpělivost a láska jsou vystaveny tomu, že její drahý dvojnásobek odejde ze svatební hostiny, půl roku odchází ráno, přichází v noci, přestává s ní mluvit, když s ní mluví, mele v superlativech o cizí ženské, nakonec doma už ani nejí a završí to tím, že odejde na život ohrožující misi, opět kvůli té cizí ženské. A Verunka se vlídně usmívá a stará se o něj jak o prašivou ovečku. Když se chlapec z hor nevrací, Veronika pádí do noci, aby toho svého troubu našla, vyrve ho ze spárů vílám, po tom, co se sama vyhrabe z kómatu, pečuje do roztrhání těla o nemocného partnera a pak je jí řečeno, že by mu měla odpustit, jinak bude zlá holka. Vážně by mě zajímalo, kde je ta hranice lásky, tolerance a odpuštění, než člověk může z rozpadlého vztahu vypadnout, aby mu to nějaká dobrá duše nedala sežrat. (29.09.2015)

Kateřinu Lojdovou mám rád a protože i přes studiové kulisy ty vcelku ušly, dávám tři hvězdy. Pohádka je totiž více než aktuální i dnes a ještě nejspíš mnoho let, nebo navždy, bude. Verunka je takovou typickou dívkou dneška. Má sice kluka, který ji má rád, ale proč se nezajímat o to, kde je co lepšího. Přeci jen, není ta láska moc obyčejná? Bohatý model by jí asi byl lepší. Trochu trvá než jí dojde, že v té (ne)obyčejnosti je vlastně krása. Takového vyškolení by dnes potřebovala nejedna dívka a nejspíš i celá společnost. (22.02.2021)

Jezinka.Jezinka to napsala za mne. Co je platné, že Lojdová hraje jako o život, Adamovská má dvojroli a pár slov pronese i Zahajský? Když celé je to na hlavu postavené? Hlavně mladý má nosit domů aspoň velké peníze, ale to taky nikde nevidíme, že by jim šla ze zámeckých peněz úroveň nějak nahoru. A jestli jsem dobře pochopil, pak byla zámecká paní a královna víl jedna a ta samá bytost, tudíž Jakub byl zkoušen hned po svatbě, ale to nikde nijak vysvětleno není? A co přesně bylo tématem zkoušky? Jakubova věrnost asi ne. A Verunce bych se nedivil, kdyby to v půlce zabalila, řekla, že za svou blbost si může každý sám, a kdyby šla o dům dál, protože tady na věci neměla její láska pražádný vliv a byla spíš za blba. (18.04.2018)

"Ale utancuju si ho sama.." ;) (09.12.2023)

Na jednu stranu hezké a milé kulisy, které občas nevypadají jako kulisy, zkušení herci a dobrý, pochopitelný konec, na druhou stranu obě hlavní postavy jednají strašně dětinsky, umanutě a hloupě. Zatímco nevěsta je nespokojená s "obyčejnou" láskou, ženich zase nepochopí, že panský život a snění o životě ve slunné Itálii není pro něj. Dá se na to i vzhledem k minutáži dobře dívat, ale žádný pohádkový zázrak to není. Průměr a přesně ten typ pohádky, jakých je mraky. (06.05.2018)