Krajina mého srdce
Experimentální
Česko, 2004, 65 min
Režie:
Jan NěmecHrají:
George W. Bush, Zuzana Stivínová ml.Obsah
-
Film tematicky navazuje na předchozí autobiografický Němcův film "Noční hovory s matkou" (2001) i jeho první celovečerní film "Démanty noci" (1964). Je osobní zkušeností a virtuální fantazií Jana Němce: Co se odehrává ve vědomí a podvědomí člověka během narkózy při mnohahodinové operaci srdce? Existuje tunel bezvědomí? Proč právě přilétává do Prahy George W.Bush? Bezmocná ruka se snaží dohmátnout reality...
Malíř Edvard Munch obrazem "Výkřik" (1893) posunul malířství: zobrazil neviditelné, úzkost z moderního světa. "Krajina mého srdce" (2004) nás inventivní vizuální technologií provází cestou mezi životem a smrtí.
"Ještě je tu místo pro jednoho". - To byla věta z dávného hororového filmu Přízraky noci. Vybavila se mi, když ráno, ve tmě po nádvoří nemocnice, mě zřízenec převážel na nemocniční sál. Ve dveřích jsem si všiml jeho tváře a byla stejná jako tvář jednoho z účinkujících v mém filmu, před mnoha a mnoha lety, který jsem točil ve stejné nemocnici. Ta tvář z toho filmu byla podobná jako tvář toho zřízence, a ten člověk ve filmu byl takový smrťák, úchyl, který mě řikal: "Rejžo, v márnici máme pěkný holky, možná, že bysme si s nima mohli pohrát.. To byla vlastně poslední tvář, kterou jsem si vybavil před tím, než jsem se dostal do narkózy."
V roce 1968 jsme společně s Václavem Havlem napsali scénář pro film "Heart Beat". Byla to taková černá krvavá komedie o tom, jak ti nejmocnější v tomto světě, když mají potíže se srdcem, nechávají zabít silné mladé muže i ženy, aby pak použili jejich srdcí. Jak říká český klasik - karta se obrátila, řeklo prase a vrazilo nůž do řezníka. Po mnoha letech se Václav Havel stal členem klubu těch privilegovaných, měl k dispozici nejlepší lékaře, veškerou péči a já, když mě vezli sanitou z nemocnice Na Homolce do IKEMu v Krči, jsem si přidržoval masku kyslíkového přístroje zcela bez protekce, bez nějakých privilegií, tak mi ten saniťák řekl: "Vykašli se na to, my v té bombě stejně žádný kyslík nemáme". (oficiální text distributora)
Film tematicky navazuje na předchozí autobiografický Němcův film "Noční hovory s matkou" (2001) i jeho první celovečerní film "Démanty noci" (1964). Je osobní zkušeností a virtuální fantazií Jana Němce: Co se odehrává ve vědomí a podvědomí člověka během narkózy při mnohahodinové operaci srdce? Existuje tunel bezvědomí? Proč právě přilétává do Prahy George W.Bush? Bezmocná ruka se snaží dohmátnout reality...Komentáře uživatelů k filmu (12)
-
Houdini
Český Lev 1 nominace: Výprava(7.3.2005)
-
M.E.J.L.A.
Chápu Němcovu potřebu umělecky se vyslovit k zásadnímu momentu svého života. Chyběla mu však trocha soudnosti - natočený materiál totiž v žádném případě nevydá na plnohodnotný celovečerní film. Nejsilnější momenty jsou ty, ve kterých Jan Němec vystupuje v roli vypravěče - jenže ty se dají spočítat na prstech jedné ruky a dohromady tvoří jen zlomek celkové stopáže. Dívat se na ten zbytek je spíš utrpení...(10.7.2006)
-
Fingon
Huš, Bush! Huš, Bush!(10.7.2006)
-
swamp
odpad!Jan Němec mě neskutečně zklamal. Opravdu si nemyslím, že by se jednalo o artové dílko. Spíš o masturbaci vlastního ega a prezentaci vlastních - ani ne příliš zapadajících - fotografií a natočených záznamů. Nepomohla ani rádoby sebezpověď po operaci srdce..škoda. :((2.5.2007)
-
Slarque
odpad!Nemám nic proti experimentům Jana Němce. Nemůžu sice říci, že jsem Noční hovory s matkou či Toyen pochopil, ale rozhodně jsem se u nich nenudil a samotné jejich sledování mi nečinilo potíže. Tohle je ovšem výjimka a její sledování mi přišlo jako neuvěřitelná ztráta času. Nevím, jestli má něco společného operace srdce s návštěvou George Bushe, a je mi to naprosto jedno! Soundtrack bych taky samostatně poslouchat nechtěl, ale z tohohle „filmu“ to bylo to naprosto nejnormálnější.(21.7.2006)
-
mustafa
Naprosto ojedinělé dílo. Krásně natočené. Experimentální zcela dokonale vystihuje tento film. Němec velmi citlivě popisuje své zážitky a pocity. To vše prokládá osobními záběry, kterým rozumí především režisér. Náhodně poskládané, většinou velmi zpomalené záběry, které dodávají intelektuální "hloubku" roztřesená, rozostřená kamera a občasná černá pracka šahající přes plátno - a není právě tohle to, co se mi v tom filmu líbilo? Ano! Dokázal by to natočit každý, opravdu? Ne! Němec je génius a natočil především dílo, které adresoval sám sobě. Zřejmě se také snažil vyrovnat s vlastní minulost a zúročit všechny své životní zážitky. Posunout se tímto filmem k dalším projektům a načerpat novou inspiraci. Ohmatat si nové technologické prostředky a zjistit, co všechno je obecenstvo schopné přijmout. Naléhavá hudba (jakoby tlukot srdce) doplňující záběry srdce jsou pobuřující a donutili mě zavírat oči. Jenže pak jsem si uvědomil, že jsou to záběry denní reality. Reality, kterou si nepřipouštím a je těžké si to připustit. Toto dílo mě donutilo přemýšlet i nad těmito otázkami.(19.7.2006)
-
honajz
Skutečně zvláštní koláž výjevů, ruchů, zvuků a čtených textů, např. hned v úvodu střídání scén z příletu Bushe a z IKEMu, nabízejících mnohé možnosti řešení, názorů, ale přece jen i přes malou stopáž 62 minut překombinované, nesoudružné a zmatené, těžko se v tom orientovat a vybírat, co asi chtěl autor říci, a zda vůbec něco říci chtěl.(10.7.2006)
-
Cimr
Pane Němče, ta stopáž!!! Kdyby se to radikálně prostříhalo asi na polovinu, byla by to jednoznačně pětihvězdičková záležitost. Pocity člověka v narkóze při transplantaci srdce, myšlenky člověka, který přichází o to nejvlastnější, o část svého těla a nejdůležitější lidský orgán. Jojojo, chápu to, i tu ruku šmátrající po obraze, jako by se režisér svých vzpomínek, krajiny svého srdce, chtěl dotknout nejen obrazně. Moc se mi to líbilo, ale nemůžu dát ani čtyři, protože dívat se asi půl hodiny na transplantaci srdce a pak další na pohupující se zadky a pupíky mladých dívek za chvíli vážně omrzí, ať je to zezačátku sebezajímavější. Ach, proč to nemělo tak dvacet minut???(14.7.2006)
-
Kapybara
odpad!Hrozná sračka. Trvám na tom, že takovou spatlaninu, složenou z náhodně poskládaných, většinou velmi zpomalených záběrů, které dodává intelektuální "hloubku" roztřesená, rozostřená kamera a občasná černá pracka šahající přes plátno, nemluvě o "dramatickém" režisérově komentáři, bych dokázala natočit taky. Ještě, že se mi na video nahrálo jen asi tak prvních dvacet minut, pro to, abych si udělala obrázek, to bohatě stačilo a aspoň jsem u toho nemusela trpět přes hodinu.(14.7.2006)
-
Vladajsoucna
Oproti jedinečným Nočním hovorům s matkou už je zde patrná režisérova myšlenková vyčerpanost, kterou se snaží kompenzovat místy esteticky pozoruhodným, místy jen nudně artistním obrazovým experimentátorstvím.(23.9.2010)
-
Paleček
Němec je příkladem umělce, který si ve vztahu k umění nikdy nevybíral a ani nevybírá lehké cesty. --- Krajina je komplikovaným filmovým tvarem, jakýmsi záznamem, nazřením stavu člověka, který se nachází pod narkózou při operaci srdce. Stejně jako v případě Nočních hovorů film nese autobiografické rysy. Těžko to nazvat surrealismem, na to není Němec nijak programově důsledný. Spíše tříšť obrazů, svébytná koláž, která nenabízí nějaké pevnější racionální uchopení. Rozumějte: uchopení slovy-jazykem. Jen síla obrazu. I když se tu a tam objevují skuliny, kterými prosvětlují významy. Němec se zběsilou vášní prokletého básníka vytvořil své Iluminace. --- Na jedné straně úchvatná poezie, na druhé straně akt potvrzení vlastní existence.(25.12.2005)
-
Nomád
Smutná podívaná. Ani ne tak proto, že by snímek tak skvěle navodil atmosféru pomíjivosti a zmaru, ale spíš když si člověk vzpomene na Démanty noci nebo O slavnosti a hostech a srovnává. Co je platné, že je třeba film natočený nezvyklou technologií, že je to novátorský přístup, že je na pomezí dokumentu a filmové eseje... Co z toho všeho, když se na to prostě nedá koukat. Hvězdičky jsou za fotografie a pár kouzelných záběrů. Zbytek je bohužel odpadní materiál. Kdyby to mělo 15 minut, možná by to mělo sílu.(12.7.2006)
