Krajina mého srdce

Naprosto ojedinělé dílo. Krásně natočené. Experimentální zcela dokonale vystihuje tento film. Němec velmi citlivě popisuje své zážitky a pocity. To vše prokládá osobními záběry, kterým rozumí především režisér. Náhodně poskládané, většinou velmi zpomalené záběry, které dodávají intelektuální "hloubku" roztřesená, rozostřená kamera a občasná černá pracka šahající přes plátno - a není právě tohle to, co se mi v tom filmu líbilo? Ano! Dokázal by to natočit každý, opravdu? Ne! Němec je génius a natočil především dílo, které adresoval sám sobě. Zřejmě se také snažil vyrovnat s vlastní minulost a zúročit všechny své životní zážitky. Posunout se tímto filmem k dalším projektům a načerpat novou inspiraci. Ohmatat si nové technologické prostředky a zjistit, co všechno je obecenstvo schopné přijmout. Naléhavá hudba (jakoby tlukot srdce) doplňující záběry srdce jsou pobuřující a donutili mě zavírat oči. Jenže pak jsem si uvědomil, že jsou to záběry denní reality. Reality, kterou si nepřipouštím a je těžké si to připustit. Toto dílo mě donutilo přemýšlet i nad těmito otázkami. (19.07.2006)

Smutná podívaná. Ani ne tak proto, že by snímek tak skvěle navodil atmosféru pomíjivosti a zmaru, ale spíš když si člověk vzpomene na Démanty noci nebo O slavnosti a hostech a srovnává. Co je platné, že je třeba film natočený nezvyklou technologií, že je to novátorský přístup, že je na pomezí dokumentu a filmové eseje... Co z toho všeho, když se na to prostě nedá koukat. Hvězdičky jsou za fotografie a pár kouzelných záběrů. Zbytek je bohužel odpadní materiál. Kdyby to mělo 15 minut, možná by to mělo sílu. (12.07.2006)

Skutečně zvláštní koláž výjevů, ruchů, zvuků a čtených textů, např. hned v úvodu střídání scén z příletu Bushe a z IKEMu, nabízejících mnohé možnosti řešení, názorů, ale přece jen i přes malou stopáž 62 minut překombinované, nesoudružné a zmatené, těžko se v tom orientovat a vybírat, co asi chtěl autor říci, a zda vůbec něco říci chtěl. (10.07.2006)

Nemám nic proti experimentům Jana Němce. Nemůžu sice říci, že jsem Noční hovory s matkou či Toyen pochopil, ale rozhodně jsem se u nich nenudil a samotné jejich sledování mi nečinilo potíže. Tohle je ovšem výjimka a její sledování mi přišlo jako neuvěřitelná ztráta času. Nevím, jestli má něco společného operace srdce s návštěvou George Bushe, a je mi to naprosto jedno! Soundtrack bych taky samostatně poslouchat nechtěl, ale z tohohle „filmu“ to bylo to naprosto nejnormálnější. (21.07.2006)

Hrozná sračka. Trvám na tom, že takovou spatlaninu, složenou z náhodně poskládaných, většinou velmi zpomalených záběrů, které dodává intelektuální "hloubku" roztřesená, rozostřená kamera a občasná černá pracka šahající přes plátno, nemluvě o "dramatickém" režisérově komentáři, bych dokázala natočit taky. Ještě, že se mi na video nahrálo jen asi tak prvních dvacet minut, pro to, abych si udělala obrázek, to bohatě stačilo a aspoň jsem u toho nemusela trpět přes hodinu. (14.07.2006)