Krajina mého srdce

Film tematicky navazuje na předchozí autobiografický Němcův film "Noční hovory s matkou" (2001) i jeho první celovečerní film "Démanty noci" (1964). Je osobní zkušeností a virtuální fantazií Jana Němce: Co se odehrává ve vědomí a podvědomí člověka během narkózy při mnohahodinové operaci srdce? Existuje tunel bezvědomí? Proč právě přilétává do Prahy George W.Bush? Bezmocná ruka se snaží dohmátnout reality...

Malíř Edvard Munch obrazem "Výkřik" (1893) posunul malířství: zobrazil neviditelné, úzkost z moderního světa. "Krajina mého srdce" (2004) nás inventivní vizuální technologií provází cestou mezi životem a smrtí.

"Ještě je tu místo pro jednoho". - To byla věta z dávného hororového filmu Přízraky noci. Vybavila se mi, když ráno, ve tmě po nádvoří nemocnice, mě zřízenec převážel na nemocniční sál. Ve dveřích jsem si všiml jeho tváře a byla stejná jako tvář jednoho z účinkujících v mém filmu, před mnoha a mnoha lety, který jsem točil ve stejné nemocnici. Ta tvář z toho filmu byla podobná jako tvář toho zřízence, a ten člověk ve filmu byl takový smrťák, úchyl, který mě řikal: "Rejžo, v márnici máme pěkný holky, možná, že bysme si s nima mohli pohrát.. To byla vlastně poslední tvář, kterou jsem si vybavil před tím, než jsem se dostal do narkózy."

V roce 1968 jsme společně s Václavem Havlem napsali scénář pro film "Heart Beat". Byla to taková černá krvavá komedie o tom, jak ti nejmocnější v tomto světě, když mají potíže se srdcem, nechávají zabít silné mladé muže i ženy, aby pak použili jejich srdcí. Jak říká český klasik - karta se obrátila, řeklo prase a vrazilo nůž do řezníka. Po mnoha letech se Václav Havel stal členem klubu těch privilegovaných, měl k dispozici nejlepší lékaře, veškerou péči a já, když mě vezli sanitou z nemocnice Na Homolce do IKEMu v Krči, jsem si přidržoval masku kyslíkového přístroje zcela bez protekce, bez nějakých privilegií, tak mi ten saniťák řekl: "Vykašli se na to, my v té bombě stejně žádný kyslík nemáme". (oficiální text distributora)