Harry a Walter jedou do New Yorku

Oskar

Konec 19. století: Dva bratři, drobní podvodníci a kabaretní rádobyumělci James Caan a Elliott Gould se dostanou do vězení shodou náhod ve stejné chvíli jako namyšlený lupič Michael Caine, celebrita v oboru, kterou si vedení věznice předchází všemožným komfortem. Rádi by se svezli na jeho šosech a přijmou proto práci poskoků. Servírují hostům jeho cely křepelčí vajíčka, podepisují za něj fotografie pro fanoušky atd. A protože Caine chystá vyloupení nedobytného sejfu a ti dva si ofotí plány, druhá půlka filmu se nese v duchu "kdo s koho". Film, který měl na ČSFD jen 4 nepřesvědčivá hodnocení, žádný obsah, ba ani renomé, které by ho předcházelo, je... skvělý. Štěstí, že na takové povrchní ukazatele nedám. Samozřejmě je to "pouhá" oddechová veselohra, ale v rámci tohoto vymezení téměř nemá chybu. Velmi mile a vtipně pracuje s komediálními principy z němých grotesek, které ale používá civilněji, bez křečí a často jako způsob výstižné charakterizace jednotlivých postav. Věčně povýšený Michael Caine svým nádherným cockney přízvukem a lehkým konverzačním tónem pronáší pichlavé krutosti, Caan a Gould kličkují někde mezi dvojicemi Laurel a Hardy a Butch Cassidy a Sundance Kid a Diane Keatonová v roli novinářky se nenechává sešněrovat dobovým korzetem a trošku šablonovité postavě vdechuje život stejně nervní komikou, jakou uplatnila ve filmech Woodyho Allena. Mám jedinou výhradu a pokusím se ji zformulovat bez spoileru: Film od začátku jasně směřuje k očekávané chvíli, kdy se o vyloupení banky přestane mluvit a přejde se k činu. Tak se i stane, ale tato sekvence je řešena jako střídání dvou paralelních dějů a protože jeden z nich má být napínavý a druhý komický, vzájemně snižují míru svého účinku. Nejde ale o zásadní problém, jen malé zakopnutí po elegantní chůzi dobře zmapovanou cestou. 90%(19.2.2010)