poster

Don Quijote

  • Sovětský svaz

    Don Kichot

  • Sovětský svaz

    Don Kikhot

    (Sovětský svaz)
  • Sovětský svaz

    Дон Кихот

    (Sovětský svaz)
  • anglický

    Don Quixote

Historický / Drama

Sovětský svaz, 1957, 110 min

Předloha:

Miguel de Cervantes y Saavedra (kniha)

Scénář:

Jevgenij Švarc
  • NinadeL
    ***

    Tak nám matička Řitka dopřála doplnit si přehled v klasických světových adaptacích klasické světové literatury. Je poměrně zarážející, že i přes oblíbenost románu u světových filmařů se žádná z rovné stovky přepisů nezapsala nijak zásadně do českého podvědomí. Ahistorické znovuobjevování filmů v dramaturgii laciných DVD je pak samozřejmě kapitolou samo pro sebe. Nicméně díky jemnému humoru snoubenému s ušlechtilou vírou v dobrodružství jsem tuto verzi spokojeně přijala. To víte, my moderní lékaři v roce 1605 už nejsme takoví barbaři jako ti, co vám chtěli pouštět žilou každý pátek! Ne, to rozhodně ne! My bakaláři víme, že vědecký je jen čtvrtek.(31.10.2010)

  • fragre
    ****

    Moc pěkné zpracování Dona Quijota v duchu romantismu. Původně byl tento román (mimo to, že chtěl bavit) vskutku asi satirou na dobovou šlechtu, která si v době "podzimu středověku" začala hrát na vlastní idealizovanou minulost, na rytířství. Však taky většina rytířských řádů vznikla v této době, kdy si je zakládal každý významější monarcha pro zvýšení lesku svého dvoru, zatímco celý středověk vystačil s několika málo duchovními rytířskými řády. My však už většinou chápme D. Q. v duchu romantismu, který ho přečetl znovu a jinak, takže na místo blázna, který nakonec dojde rozumu a zemře, zde máme duši, která svou čistotou a věrností všeobecně chváleným ideálům usvědčuje svět ze lži a pokrytectví. Tedy, ne již pouhý blázen, ale blázen pro TENTO svět, kdy je D. Q. vlastně připodobněn Kristovi, který moudrost tohoto světa prohlašuje za bláznivost. Však taky scéna pokoušení D. Q. na ostrově, kdy je "léčen" ze své bláznivosti, jsou mu nabízeny peníze a je vysmíván, je parafrází pokoušení sv. Antonína či pokoušení Krista ďáblem na poušti. V tomto duchu, jemuž odpovídá scéna smrti D. Q. s jeho vyznáním a nádherné závěrečné záběry s drobnými siluetami D. Q. a Sancho Panzy mizícími za horizontem monumentální krajiny, je to velmi zdařilé zpracování, jehož obrazová stránka je inspirována romantickými ilustracem Gustava Doré.(6.11.2011)

  • Houdini

    Zlatá Palma - výběr(24.8.2006)

  • ripo

    Cervantesův román „Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha" je nejen parodií na rytířské romány, za kterou byl dlouho pokládán, je též vynikajícím dokladem renesančního života a myšlení a výrazem nesmírné životní moudrosti svého autora. Tragedie „rytíře smutné postavy" je v protikladu poesie a života, v protikladu Dona Quijota, plného heroických a bláznivých snů, a vnějšího světa, krutě se mu pro tyto sny vysmívajícího. Don Quijote je ovládán jedinou myšlenkou: bojovat za právo a spravedlnost na světě. A za touto myšlenkou jde neohroženě vpřed. Bohužel, často nepoznává, kde je skutečné právo a spravedlnost a bije se s větrnými mlýny. Sovětské zpracování slavného Cervantesova románu není prvním v historii světové kinematografie. Z řady filmů, které námětově čerpaly z dobrodružství Dona Quijota, byl dosud nejslavnější Pabstův „Don Quijote" z roku 1933, v němž hlavní roli zahrál vynikajícím způsobem slavný zpěvák Fedor Šaljapin Je velkým kladem, že se dnešní sovětští zpracovatelé nedali ovlivnit tímto velkým dílem a vytvořili Quijota úplně nového, svěžího, pokrokového. - Film byl s úspěchem uveden na MFF v Cannes 1957. Film byl natočen pro široké plátno i na klasický formát. Filmový přehled 46/1957(1.11.2007)

  • Bluntman
    ****

    (SSSR) DON QUIJOTE znamenal zásadní obrat v tvorbě Grigorije Kozinceva, který před druhou světovou válkou založil FEKS (Továrnu excentrického herce) a spolu se svým kolegou Leonidem Traubergem natáčel experimentální filmy, aby poté obrátil a znovu si u kritiků i diváků vydobyl kredit jakožto režisér adaptací literárních klasik. Stále v nich dával vyniknout hercům, kteří u něj předváděli svůj široký herecký rejstřík (Oleg Dal v KRÁLI LEAROVI, zde NIKOLAJ ČERKASOV, který po tragických postavách u Sergeje Ejzenštejna v ALEXANDRU NĚVSKÉM a IVANOVI HROZNÉM ukázal i svou komickou stránku). Od experimentování se však odklonil směrem k střednímu proudu a možnosti oslovit širší diváckou základnu, což v tomto konkrétním případě znamená chronologičnost vyprávění, které je subjektivizováno až v samotném závěru (není tedy problém rozpoznat, co je skutečnost a co bláznivé bludy), a styl, který vsází na věrnost kostýmů a lokací, četný kompars, užití detailů pro zvýšení dramatičnosti scény a ilustrativní hudbu. (Vybočují snad jen nápadité úvodní titulky, ve kterých jsou nápisy "stírány" mlýnem a které o necelé dvě dekády později převzala americká adaptace s Peterem O´Toolem.) Na druhou stranu příklon ke klasickým látkám a formální konvenčnost má jednak tu výhodu, že se pro film najde víc diváků, jednak že unikne cenzorní klatbě, ačkoliv se v příběhu idealisty, který přeneseně i doslova bojuje s větrnými mlýny vedoucího aparátu a zkažené společnosti, dá nalézt analogie k dobové situaci v Sovětském svazu (může zkažené a cynické společnosti vládnout naivní idealista?).(28.1.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace