Macho Callahan

Netradičný western skrížený s vzťahovou drámou. Spočiatku je príbeh Macha celkom nudný príbeh desperáda, vykresleného nie veľmi pozitívne. Po incidente, v ktorom sa jeho osud skríži s príbehom Alexandry to vyzerá, že už je úplne stratený a film sa stáva príbehom o pomste. Avšak len do okamihu, keď sa ich cesty znovu stretnú v existenciálnom súboji, ktorý všetko obráti naruby. Machov charakter zrazu nadobudne pozitívne kontúry a u Alex sa rozvinie štokholmský syndróm. Lenže štvanica už je rozbehnutá a jej eskalácia nadobúda shakespearovské rozmery, končiace tragédiou rozmerov takmer Rómea a Júlie. Produkcia je dobrá. Škoda len, že sa jej nepodarilo vykresliť Machov charakter trocha konzistentnejšie. Obsadenie nie je úplne tuctové a herci stvárnili svoje postavy veľmi dobre. David Janssen, hoci nie je práve najznámejší, zvláda rôzne Callahanove polohy výborne a nestratíí sa ani Jean Seberg známa hlavne ako Patrícia z Godardovho filmu Na konci s dychom. 70% (15.02.2024)

Bernard L. Kowalski a Cliff Gould se věnovali spíše televizním filmům a jen málokdy odskočili k něčemu většímu. Na filmu Macho Callahan je asi nejzajímavější úvodní pasáž, v níž si tvůrci neberou servítky a naplno zobrazují tvrdost tehdejších věznic. Ukazuje nám, že z takového vězení může člověk vyjít dost poznamenaný a zahořklý. Tím pádem může přijít zdánlivě nevinný spor končící špatně a díky tomu už není cesty zpět. Pak už ale jen následuje sled obrazů a scének. Mj. zjišťujeme, že tento western nemá za hlavního hrdinu nějakého klaďase. Na základě toho se i vyvíjí děj a sledujeme konec. Během toho všeho je film celkem nezáživný a celý obraz trochu šedivý. (19.02.2024)

Tak nějak dost "jiný" western, než by člověk očekával. Překvapilo i herecké obsazení, z něhož dvě známější tváře se zde vyskytnou jen krátce. Janssena, celou dobu mi typově připomínajícího zarostlého Henryho Fondu, jsem do té doby neznal. Přitom hrál hlavní roli v Dravých ptácích a významné vedlejší role hned ve dvou filmech, které jsem už v novém tisíciletí viděl na 70mm přehlídce v Krnově: Zajati vesmírem a Ve šlépějích Spasitele. Sebergovou jsem znal jenom díky Letišti a Godardovu U konce s dechem. U obou jde každopádně o jediné angažmá ve westernovém žánru, co se týká hlavních rolí. Film samotný má poměrně jednoduchý a řídký, téměř lyrický děj, evokující mi např. Valdézovy koně nebo Jeremiáše Johnsona. Dlouho také není jasné, kdo je v tomto filmu viník a kdo oběť. Co pochválit, snad jedině kameru a tu Sebergovou. Jinak průměr a v podstatě postradatelný snímek, nezařaditelný do žádné širší podskupiny. (17.02.2024)

Když se řekne Callahan, tak si představím drsného Harryho v podání Clinta Eastwooda, což byl taky pěkný macho, ale tento film, od kterého jsem moc nečekal, mne překvapil. Je to pěkně drsný western a jediné, co mi tam trochu nesedí, byl ten zlom v myšlení mladé vdovy, která zahoří k Machovi láskou po té, co ji surově znásilní, což nebývá zase tak obvyklé, ale budiž. (18.02.2024)

Taková Markéta Lazarová po westernovsku. Moc jsem podle fotek z filmu nečekal, ale dostal jsem parádní herecký a kamerový nášup s krásnou prérií a smyslem pro detail. Na hlavní dvojici, která nepřehrává je radost pohledět.Za plný počet v tomto žánru to není při srovnání s Clintovkama a hlavně za ten promyšlený únik na závěr. (11.02.2024)