Prozacový národ

Smekám nad výkonem Christiny Ricci, ta holka dovede být až neuvěřitelně přesvědčivá a umí se do své role naprosto vžít....Žasla jsem a nechápala....byla jednoduše úžasná!!! Pro roli psychicky nevyrovnané mladé holky, věčně v depresích si vybrali vážně tu nejlepší, v té se opravdu blýskla. Nemluvě o spoustě dalších velice známých a u mě navíc oblíbených herců jakými byli Michelle Williams, Jonathan Rhys-Meyers a Jason Biggs kteří taky předvedli nadstandartní herecké výkony. Moc by mě zajímalo jaká je ta autobiografická knížka podle niž byl film natočen, tu musím sehnat :) 95% (15.05.2012)

V našich končinách nepříliš známý film, což je obrovská škoda. Filmů se skutečným citem pro životní drama je hodně málo. PROZACOVÝ NÁROD pak zejména herecky patří k těm nejlepším. To, co tu předvádí Christina Ricci spolu s Jessicou Lange je prvotřídní herectví na té nejvyšší úrovni. Když Elizabeth (Christina Ricci) pláče, tváří se zmateně nebo uráží, všechno hraje s obrovským přesvědčením. Její gesta vypadají tak opravdově, až doslova cítíte potřebu jí pochopit a zachránit. Jessica Lange je v roli matky, která se snaží dát dceři vše, co sama neměla a přitom se musí vyrovnávat s jejími depresivními náladami a sebedestruktivním chováním také naprosto dokonalá. Film má své srdce, svůj odkaz a hlavně ukazuje beznadějnost a zoufalost dnešního života, ukazuje důsledky křečovité výchovy. Je odkazem pro nás všechny, je obrazem dnešní společnosti, ve které ne všichni zažívají duševní radosti a nejsou plní optimismu a to se nám tenhle film snaží ukázat s velmi vlídnou tváří. (11.02.2012)

Verdikt: Naprosto nepochopitelne u nas neznamy film jsem mel moznost shlednout diky kamaradovi, nejvetsimu obdivovateli Michelle Williams v CR, ktery si obstaral vsechny film s ni a ja, jakozto filmovy blazen jsem je take shledl a mezi nimo i tento snimek. Zajimave herecke obsazeni, ale dej jaksi pokulhava, natahuje se, az se trochu cloveku dostavuje ona deprese, na co ze se to vlastne diva...? O 2 roky pozdeji jsem si pujcil i knizni bestseller a kniha se mi libila vice nez film, ale je mozne, ze nyni bych film hodnotil o neco lepe, uvidime, kazdopadne komu se dostane pod ruku, tak at se urcite podiva. (11.01.2007)

No ja budem teraz nechutne moralizovať. Síce sa film odohráva v 80’s a nie v súčasnosti, ale to je v podstate jedno. Máme tu ďalší Fight Club o vnútornom boji generácie, ktorá už nezažíva vojny, nemá svojich kajúcnikov, vlastnú emigráciu, či mučeníkov (áno, Karel Kryl asi tancuje v hrobe jigu). Sme preinformovaní až začíname pochybovať o existencii pravdy. Žijeme zahrabaní v nekonečných možnostiach a z tej klaustrofóbie sa nám chce kričať. Chýba nám ku šťastiu už len e-shop s drogami, simulácia súlože, či predávanie snov. Sme posledný krôčik od výdobytkov, s ktorými prestane dávať zmysel snažiť sa niečo dosiahnuť. Narodili sme sa do príliš rozvrátených rodín a tak nevieme, či obviniť rodičov zo sebectva a nezodpovednosti, alebo sa nechať obviňovať nimi z nedostatku vďaky. Nedokážeme byť skutočne šťastní! V lepšom prípade hľadáme útočisko v hudbe alebo písaní, v tom horšom v alkohole, drogách a iných domnelých náplastiach. V Amerike na to majú doktorov, ktorí vám predpíšu ďalšie oblbováky na upokojenie tej bolesti za cenu straty kontroly nad realitou. Stávajú sa z ľudí zombíci, ale je to vraj počas depresie menšie zlo. Fuj, to je nechutná fráza, ktorá nabáda premostiť ešte aj k politike, ale toho už sa zdržím. Welcome to The United States of depression! (03.04.2014)

Prázdný film, který nemá vesměs co říct a ve srovnání s ostatními filmy s podobnou tématikou značně pokulhává. V Prozacovém národu stále jen někdo křičí, brečí, omlouvá se nebo fetuje a tohle se s většími či menšími obměnami opakuje neustále dokola. Ano chápu příběh je podle skutečné události, ale nemyslím si, že tento film má nějakou šanci se více prosadit v konkurenci podobných filmů, které jsou emočně a příběhově o několik světelných let napřed. (13.04.2013)