poster

Paříži, miluji Tě

  • Francie

    Paris, je t'aime

  • slovenský

    Paríž, milujem ťa

  • anglický

    Paris, I Love You

Romantický / Drama / Povídkový

Francie / Lichtenštejnsko / Švýcarsko / Německo, 2006, 115 min

Hrají:

Bruno Podalydès, Marianne Faithfull, Elias McConnell, Gaspard Ulliel, Steve Buscemi, Catalina Sandino Moreno, Barbet Schroeder, Javier Cámara, Sergio Castellitto, Miranda Richardson, Leonor Watling, Juliette Binoche, Willem Dafoe, Hippolyte Girardot, Yolande Moreau, Nick Nolte, Ludivine Sagnier, Maggie Gyllenhaal, Aïssa Maïga, Fanny Ardant, Bob Hoskins, Olga Kurylenko, Elijah Wood, Emily Mortimer, Alexander Payne, Rufus Sewell, Melchior Derouet, Natalie Portman, Gérard Depardieu, Ben Gazzara, Gena Rowlands, Margo Martindale, Adel Bencherif, Wes Craven, Emilie Ohana, Hélène Patarot, Cyril Descours, Leïla Bekhti, Julien Beramis, Walid Afkir, Morgane Slemp, Sara Martins, Julie Bataille, Florence Muller, Nino Kirtadze, Lionel Dray, Laetitia Spigarelli, Hervé Pierre, Axel Kiener, Frankie Pain, Jean-Christophe Barc
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Djkoma
    ****

    Jde milovat tenhle snímek a děkovat za něj kvůli jednomu jedinému krátkému filmu, který obsahuje? Protože přesně tak to cítím. Krátké filmy jsou točeny opravdovými kapacitami, ale polovička z nich nedokáže na délce 7 minut stvořit něco opravdového a obdivuhodného. Proti nim stojí hlavně Tom Tykwer a jeho True. Neskutečná báseň o jednom vztahu slepého chlapce a začínající herečky. Poprvé mi Tom vyrazil dech zapojením hudby a obrazu do celku, který dává úplně jiný rozměr zpětnému pohledu na jejich vztah. Úderné, citlivé a tolik pravdivé. Podruhé mě mrazilo od prvního pohledu na slepého chlapce, jak zvedá telefon. Potřetí jsem obdivoval lehkost myšlenky, která na 7 minutách působí jako román, který by mohl ještě mnohé vyprávět. Popáté ... Radši se budu věnovat i dalším. Gus Van Sant a jeho segment "La Mairas". Strohé, všeříkající a reálné. Takhle si představuji sedm minut, které řeknou více než 100 stran papíru. Velmi příjemně mě překvapil Joel a Ethan Coen, který i přes stále stejně tvářícího se Stevea Buscemi vytvořil velmi příjemnou záležitost. Chometovi mimové jsou naprosto zvláštní a rozhodně si získají velký obdiv, díky své sympatičnosti. Nesmím ani zapomenout na Alfonso Cuaróna, který natočil svých sedm minut (pokud se nepletu) jako jeden dlouhý záběr bez střihu. Bohužel trochu forma a myšlenka přerostla přes výsledek. Také tleskám američance, která se v posledním segmentu od Alexandera Paynea konečně rozhodne zaletět ze států do města lásky. Segment, který se snaží poukázat na to proč je Paříž městem zamilovaných a krásně tak zakončuje celé dvě hodiny. Jsem moc rád, že někdo přišel s podobným nápadem a zkusil něco nového, jen doufám, že příště bude výběr režisérů a jejich příběhů trochu skromnější a kvalitativně vyrovnanější.(16.6.2007)

  • DaViD´82
    ****

    Osmnáct pařížských distriktů plus dvaadvacet režisérů se rovná osmnácti "pařížským" pohledům na lásku v rozpuku, v úpadku, za zenitem, neexistující, chtěnou, k rodině a v mnoha dalších jejích tvářích. Nesporně zajímavý projekt, ale při množství povídek je jasné, že kvalita nemůže být konstantní. Mile tedy potěší, že žádný z příběhů není vyloženě špatný. Na druhou stranu nepříjemně překvapí, že při takové kadenci zvučných jmen je jen několik málo příběhů něčím výjimečných, obvzláště v první polovině. Většina má sice něco do sebe, ale minimum z nich vás donutí přemýšlet i za rámec stopáže. Tedy o tom jak daná situace začala či naopak pokračovala. Vypíchl bych Sylvaina Chometa, jehož příspěvek rozhodně patří k tomu nejlepšímu, ale i tak ho neanimovaná podoba zbytečně brzdí v rozletu a poté vrchol celého filmu v podobě povídky Toma Tykwera. Již kvůli ní to stojí za vidění. Paris, je t'aime měl být ve výsledku emocionálně silný zážitek. Což sice krom dvou či tří momentů není, ale nutně to neznamená, že by šlo o špatný nebo průměrný snímek. Třeba proto, že každý si tu ten svůj segment, který ho osloví, zajisté najde.(13.12.2007)

  • Matty
    ****

    Osmnáct skvostných miniatur, osmnáct ledovců uprostřed moře lásky. Osmnáct kvalitativně rozverných příběhů, které spojuje jedno město. 1. Montmartre (Bruno Podalydès): Jalová historka s trapně jednoduchou myšlenkou a pointou, jež vyšuměla do ztracena - 60%. 2. Quais de Seine (Gurinder Chadha): První z příběhů emigrantů žijících v Paříži a rovnou ten nejnasládlejší, pohádka jako od Disneyho – 50%; 3. Le Marais (Gus van Sant): Nejtajemnější povídka, která může být jenom o dvou spřízněných duší, ale taky nemusí – 65%; 4. Tuileries (Joel a Ethan Coen): Spojení Steve Buscemi + bratři Coenovi + pařížské metro zní slibně, jenom lehoučce úsměvný střet typického loosera se zamilovaným párem spíše zklame – 70%; 5. Loin du 16éme (Walter Salles a Daniela Thomas): První z menších vrcholů celého projektu, téměř bezeslovný výsek z pracovního dne jedné emigrantky začíná a končí mezinárodně srozumitelnou uspávankou – 80%; 6. Porte de Choisy (Christopher Doyle): Tak tahle pošahanost šla zcela mimo mne, nestačil jsem zírat, kolik nesmyslů lze natřískat do nějakých sedmi minut – 20%; 7. Bastille (Isabel Coixet): Coixetovou snadno poznáte podle typicky posmutnělé nálady a silnému emočnímu náboji, zamrzí ta kapka klišé v závěru – 75%; 8. Place des Victoires (Nobuhiro Suwa): Pozoruhodný výkon Juliette Binoche v lehce snovém příběhu o střetu neposkvrněného dětského světa se smrtí – 75%; 9. Tour Eiffel (Sylvain Chomet): Můj favorit n°1, nadevše kouzelná fantazie z nepopsatelného (neboť slovy pohrdajícího) světa mimů, skoro tak rozkošné jako Trio z Belleville – 95%; 10. Parc Monceau (Alfonso Cuarón): V jediném záběru natočené hříčka s pointou, pro kterou rádi přehlédnete celkovou samoúčelnost – 80%; 11. Quartier des Enfants Rouges (Olivier Assayas): Opět povídka založená na pointě, ale navíc přidávající trpký doslov a fajn výkon Maggie Gyllenhaal – 80%; 12. Place des fêtes (Oliver Schmitz): I při své zkratkovitosti velmi působivý, jakožto smutný pohled do pařížského podsvětí – 80%; 13. Pigalle (Richard LaGravenese): Dvě herecké legendy (Hoskins, Ardantová) hrají suše konverzační hru s divákem i sami se sebou – 60%; 14. Quartier de la Madeleine (Vincenzo Natali): Zpola úspěšný pokus o žánrové zpestření – silně stylizovaná hororová love story doplácí na svou chladnost – 70%; 15. Père-Lachaise (Wes Craven): Překvapivě nehororový, leč nikoliv hororových prvků prostý příspěvek Wese Craven je koncipován jako miniaturní pocta Oscaru Wildeovi (vtipně obsazený Alexandr Payne) – 70%; 16. Faubourg Saint-Denis (Tom Tykwer): Povídka, pro kterou bude Paris Je taime zbožňovat nejvíce lidí – videoklipově sestříhaná historie jednoho vztahu končí dechberoucí větou „I see you“ – 90%; 17. Quartier Latin (Gérard Depardieu a Frédéric Auburtin): Díky sympatickým hercům úhledně nazdobená jednohubka poněkud mdlé chuti – 55%; 18. 14e arrondissement (Alexander Payne): Payne na (pro něj typickém) příběhu průměrné Američanky názorně předvádí, jak snadné je zamilovat se do Paříže a dává konkrétní podobu názvu celého projektu – 85%. Ačkoliv bych minimálně kvůli třem kouskům tohoto přeslazeného dezertu (jako kontrapunkt doporučuji Kassovitzovu Nenávist) rád hodnotil pěti hvězdičkami, musím brát v potaz značnou kvalitativní (i náladovou) nevyrovnanost a doufat v jinou, lepší a komplexnější poctu městu nad Seinou. Apendix: Slovo „rozmanitost“ je na místě, řeší však něco? 75% Zajímavé komentáře: Adrian, Nathalie, DaViD´82, A.Kesher, HAL, wipeout, Lestat(29.4.2008)

  • Shit
    ****

    Skvělej originální film sespojovanej z 18ti povídek, každá od jinýho režiséra, ale nelze prostě nevidět, že těch povídek je až moc a ztoho plyne, že některý jsou až přespříliš krátký a tak se dost často stává, že jsou nedořešený. V úvod jsem si dokonce myslel, že se to třeba v druhý polovině ještě dovysvětli a doodvypráví, ale nestalo se tak a je to fakt velká škoda, protože zrovna ty příliš rychle useknutý, se mi nejvíc líbily a docela mě mrzelo, že se musim s tim příběhem a postavama, který sem si během pár minut oblíbil, tak rychle rozloučit. Nicméně druhá polovina je už lepší, tam jsou povídky ucelený a některý fakt skvělý, hlavně teda od bratří Coenů je dobrá, sice se nejedná o žádnou romantiku, jako ve většině ostatních příběhů, ale Steve Buscemi prostě nikdy nezklame a ještě se mi líbila povídka od Nataliho s Elijahem Woodem. Ale jsou i takový povídky, který sice nejsou špatný, ale člověku nic neřeknou a akorát zabírají místo těm lepším, který by se daly pak víc rozvinout, ale i tak se tenhle film nedá hodnotit jinak než pozitivně.(14.10.2007)

  • Lavran
    ****

    Košatý strom mnoha chutí, barev, vůní, rozpoložení a pocitů, který výrazně ztrácí i získává diferencí mezi autorskými kvalitami jednotlivých přispěvovatelů, z nichž někteří výtečníci dovedli své snažení až k uzurpování dojmu z celého filmu. Za to jim patří můj vřelý dík!(17.9.2008)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace