Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Příběh, který spadá do doby obrovského boomu počítačů, začíná okamžikem, kdy si hlavní hrdina Miles koupil počítač. Omylem ho ale polije vínem, zkratuje a upadne mu na zem. Od této chvíle ale počítač začne žít vlastní život a Miles se s ním spřátelí, navíc ho pojmenuje Edgar. Do okolí se mezitím přistěhuje sympatická violoncellistka Madeline a Miles i Edgar se do ní zamilují a počítač jí dokonce složí i píseň. (A.L.E.S.)

(více)

Recenze (29)

Tommassi3 

všechny recenze uživatele

"Co to je ?? To je nějaká velká kytara ??" - "To není žádná kytara, ale violoncello !!" ;) Přes svoji, či naopak právě pro ni, upřímnou naivitu platí Elektrické sny za opravdu až nečekaně zajímavý a se svým roztomilým smyslem pro humor zábavný film.. Ačkoliv jsem si naprosto jistý, že ho zde moc diváků, podobně jako irského režiséra dost neotřelých projektů Steva Barrona nedokáže docenit.. Ten příběh sice v mnoha variacích každý viděl už tolikrát, že by se nedopočítal ani s kalkulačkou, zato jej však ozvláštňuje nespočet originálních a nečekaných motivů a nápadů na čele s tím šikovným utvářením kybercharakteru.. Byť Elektrické sny činí inspirativními už jen ta nápaditá a hravá kamera ostříleného Alexe Thomsona.. O výborném hudebním motivu několikaoscarového Giorgia Morodera ani nemluvě.. ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Jako jo, ten nápad se mi docela líbí a je v tom pár vtipných situací, i ta hudba není špatná a docela se mi líbila, ale fakt se mi nemůže líbit film, který reálně trvá hodinu a půl, ale subjektivně to trvalo tak tři hodiny. Celé je to strašně utahané, nudné, mdlé a nezajímavé ani po filmařské a ani po herecké stránce. Postavy se sice chovají dementně, ale chvílemi je ta dementnost až trochu milá, když už nic jiného. Hlavně ale ten nápad je strašně odbytý a nevyužitý, bez nějakých pořádných nápadů, vše se tu sází jen na tu hlavní dějovou linku, která sama o sobě je slabá i na hodinu a půl. Pro nějaké fandy osmdesátek to asi vystačí, já od toho ale čekal daleko víc. 2* ()

Reklama

Djkoma 

všechny recenze uživatele

V době, kdy počítače byly spíše sci-fi než realita a lidé o nich snili, jako o ideálním pomocníkovi/příteli/manželce/uklizečce jsou dávno pryč. Přesto tento snímek ukazuje přímo takový případ muže, který si pořídí počítač s očekáváním, která jsou ještě v negativním smyslu překonána a on se stává otrokem svého vlastního stroje. Možná trochu vtipně působí rok výroby 1984, ale celkový dojem béčkovosti a snahy přijít se zajímavým nápadem, který není doveden do preciznosti, zůstává velkým slabým místem. Vedle toho je nezajímavé obsazení, které ani oku nelahodí jak by mohlo. B-éčko, které potěší skalní fanoušky podobných děl, ale jinak jde o nepoužitelný snímek. ()

902 10 

všechny recenze uživatele

mate radi osmdesatky? synthi pop, bozi design, uchylny hadry/hair a ta skvela utopisticka vize pocitacu, jako ukecanych kamosu, kteri budou ovladat vasi mikrovlnku a jeste vam popreji k narozeninam? a to vsechno v klasickem interface cerna obrazovka - zelene pismo? tak presne o tom je electric dreams, cislo pet zije na druhou zabalene v hudbe od human league. ()

sidzej 

všechny recenze uživatele

80's boli vazne crazy a preto ich tak zeriem :).....o logike nema cenu diskutovat, namet o uciacom sa, milujucom a ziarlivom pocitaci je usmevny sam o sebe ale cele je to tak sympaticky naivne ze tomu neodolate+skvele popove hitovky a orchester= fajnova oddychovka na jedno pouzitie ktora nejake vyssie ambicie nema ale vcelku dobre pobavi. ()

Galerie (34)

Reklama

Reklama