Vřískot

„Ty poslouchej, ty malá bestie, ještě jednou zavěs a vykuchám tě jako rybu, rozumíš?!“ První z Vřískotů bude mít dvacetileté výročí, takže ideální příležitost si ten úžasný feeling z druhé poloviny devadesátých let znovu vychutnat. Tedy alespoň u prvních dvou pokračování, kdy fungoval spolehlivě. Wes Craven natočil poctu žánru (a o necelé dva roky později ji zopakoval) plnou odkazů a stylových hlášek pro znalé. Mate diváka (tipů na vraha je překvapivě víc než u druhého pokračování), vrací se ke svým předchozím látkám (Volal jste mě? - Tebe ne, Frede!) a pro tehdejší diváctvo byl zatraceně atraktivní. Začalo to promyšlenými telefonáty, skončilo velkým ostrým nožem. Když se vrah v hororu řídí hororovými pravidly, postavy o oněch pravidlech neustále klábosí, připomínají je, z filmu se stává jakási „parodie na druhou“ a v mnohém vystupuje právě proti pravidlům. A kdo ví, co se stalo kupříkladu v Elm Street, může očekávat ještě silnější zážitek. Craven si se svým týmem dělá, co chce, v rozporu s očekáváním odkrouhne hlavní hereckou hvězdu hned v úvodu a přichystá mnohem víc dramaturgických naschválů. Kladem jsou i svižné dialogy. Příběh je naopak prostý, ovšem děj tu není tím hlavním. Poklidným městečkem Woodsboro to otřáslo už před rokem. Někdo znásilnil a zavraždil matku dospívající studentky. Těsně před ročním výročím vrah udeří znovu. A zase. Město je na nohou, všude jsou média, policie, nechybí novinářka Gale Weathers, která píše knihu o rok staré vraždě. A nebude jediná, komu půjde o zdraví. Potěší, že maskovaný zabiják je obyčejný člověk, chybující, místy nemotorný. Prostě „lidský“. Když už by někomu vadilo to kloubení komediálních a hororových prvků, nemůže jednoduše ignorovat, že Craven v polovině devadesátých let odstartoval další hororovou vlnu. A to se počítá!! (02.08.2015)

"Movies don't create psychos; movies make psychos more creative!" Napriek tomu, že film je v niektorých veciach značne nedokonalý (nie je motív na vraždu 90% postáv + koniec je hrozne prekombinovaný) a ďalšie veci zostarli (citovanie filmov), vo svojej dobe to bol neskutočný závan čerstvého vzduchu a i o skoro 20 rokov neskôr pôsobí film prekvapivo sviežo. Môže za to celý out-of-the-box pohľad na slashery, ktorý je symbolizovaný nielen v tých odkazoch na žáner a jeho pravidlá (čo bolo vo svojej dobe nesmierne originálne), no v skutočnosti je rozliaty do celého filmu. Napríklad Williamson dáva na svoju dobu výnimočný dôraz na postavy a to nielen hlavné. Skoro každá postava je zapamätovateľná a to v žánri nemá obdobu. Podobne vizuál je neskutočným krokom vpred. Už na prvý pohľad je tento film akoby svetelné roky vzdialený od ostatných slasherov nakrútených pred rokom 1996. Škoda, že tento punkový prístup dlho nevydržal a po Vreskote ostatné slashery (vrátanie samotných pokračovaní Vreskotu) nehľadali nové cestičky, ale opakovali nanovostanovené pravidlá. A tak tento slasher revival skončil, ani poriadne nezačal. (18.11.2005)

Pre mňa najlepší film Wesa Cravena a aj Kevina Williamsona. Napínavá réžia, brutálne vraždy, zabijak s maskou, telefonáty, Williamsonov scenár plný odkazov na rôzne horory, ich pravidla a predovšetkým výborné finále robia s toho filmu už kult v rámci žánru. Hudba je taktiež výborná a casting presne ušitý na mieru. A Wes Craven ako upratovač v škole oblečený v červeno čiernom pásikovom svetri s menom Fred je už len delikatesa pre fanúšikov. 90% - 5* (19.10.2009)

Mnoho jednotlivých scén jsem již viděl v originále nebo zparodované ve Scary Movie, ale snad nikdy celé. O to vic mě fascinuje jak to stále funguje i dneska a že vůbec něco jako slasher v dnešní pokroucené době není zakázán, jelikož někdy je to fakt moc. A Wes Craven se s tím obzvlášť (ne)páral. (10.03.2022)

Cinefilsky zábavné. U prvního Vřískotu jsem vřískal blahem. To bylo TAKHLE geniální. Ano, miluju filmy, ve kterých postavy kecají o filmech. Tolik zábavy v jednom filmu se jen tak nevidí (samozřejmě když něco víte o slasherech nebo jste nějaký viděli). A je dobře, že jsem to viděl až nyní, po patnácti letech od premiéry. Ve dvanácti letech (v době premiéry) bych se tolik asi nepobavil. (17.04.2011)