Aldrich nezklamal a klasický žánr 50.let - melodrama - opepřil zajímavým handicapem hlavní mužské postavy, který ospravedlňuje charismatického Cliffa Robertsona udělat občas věci zcela v souladu s aldrichovskou násilnou poetikou. Scéna líbání na pláži je podezřele podobná Zinnemanovu Odtud až na věčnost a použití slova "slut" hodně překvapilo. 70%.(26.9.2008)
Jednou jsem někde četla popis filmu: "Stará panna si vezme mladšího psychouše." Vlastně jo, ale je to krásný film, příjemné, celkem napínavé, citlivé melodrama. A upřímně - moje srdcovka. Herecky se mi Joan líbila asi nejvíc v Sudden Fear, ale tenhle příběh je mi sympatický a koukám na něj pro dobrou náladu. BTW během filmu mě napadlo, že Joan dovedla být chodící pokora - ač to jistě byla cílevědomá a sebevědomá dáma, uměla - kromě těch povýšených až arogantních pohledů - vytvořit neskutečně pokorný, submisivní, nevinný pohled. Ani sama Bette Davis neuměla takový ten odevzdaný *Oh yes, sir* pohled.(30.9.2011)
Pisárka na stroji v strednom veku sa vydá za mladšieho mjuža (Robertson), len aby zistila, že je mentálne narušený a už ženatý. Joena Crawford podáva odvážny herecký výkon.(24.10.2011)