Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Whittakerovi jsou zdánlivě ideální rodina. Alespoň pro své okolí. Jsou klasickým obrazem ideálu padesátých let v Americe. Nic však nikdy není takové, jaké se zdá... Cathy je dokonalá žena v domácnosti, s perfektním životem, přesně taková, jaká by ideální žena v padesátých letech v Americe měla být. Je zdravá, má krásné děti, úspěšného manžela, sociální jistoty. Celý svět se jí však obrátí vzhůru nohama, když přistihne svého manžela s jiným mužem. Zmatená a zoufalá nachází útěchu v náruči afroamerického zahradníka Raymonda. Přes Frankovu sexuální orientaci a Cathyin vztah s Raymondem se pár snaží udržet manželství pohromadě. Oba dva to však změní jednou pro vždy. (Cinemax)

(více)

Recenze (141)

golfista 

všechny recenze uživatele

Jediné s čím mohu s ostatními hodnotiteli souhlasit je, že se jedná o velmi stylový film (i když těch červených listů na stromech už chvílemi bylo až moc). Ale to je taky všechno. Jak píše Cinema já vlastně nevím přesně proč tenhle film vzniknul.... Po skončení jsem si položil otázku - a to je hergot všechno ?! Co tím básník chtěl říct ? Že byla v americe doba předsudků o "negrech" a o "buzících" ? To snad víme a byly o těch tématech natočeny desítky lepších filmů. Film měl evidentně obrovské ambice, ale nenaplnil je. Takže - pokud na konci cítím, že jsem byl okraden o čas (byť "hezkými" obrázky a místy výbornými hereckými výkony), nemůžu hodnotit naprůměrně. P.S.- a nominace za scénář je asi vtip .... ()

kleopatra 

všechny recenze uživatele

Hospodyňka, která jakoby vyběhla ze "Stepfordu", přijde na to, že její manžel není na ženský. Tatáž hospodyňka si rozumí se svým zahradníkem - vdovcem, k tomu černým. To celé se navíc odehrává v čase a v místě, kde není přáno "kamarádství" ani muže s mužem, ani bílé s černým. Na manželův "problém " se nepřijde, na manželčin ano a přestože její vztah je na platonické úrovni, stejně je to ona, kdo je společensky vyřízen. Na Julianne Moore a její herectví je radost se dívat, ale v tomhle chaosu, kde na jednu rodinu toho tvůrci nakladli víc než na celý zbytek města, se ta radost krapet ztrácela. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Todd Haynes se asi rád vypořádává s nelehkými výzvami. Pět let před atypickým zachycením životních osudů Boba Dylana (I’m not There) si dal za úkol natočit „totální“ retro. Leč, mírná inovace obsahu nezachraňuje zšeřelost formy a film tak poslouží hlavně milovníkům starých amerických melodramat. Nadprůměrné herecké výkony si však může vychutnat každý. 70% Zajímavé komentáře: zputnik, Rex Mundi, Sarpele ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Padesátá léta jsou jak Stepfordské paničky. Na povrch miloučké, až patetické, ale ve skrytu duše mrchy na deset způsobů. Tenhle film je taky takový. Má zajímavé téma, ale je zasazený do doby, která je neuvěřitelně nudná. Naštěstí to tady opět zachraňuje Julianne Moore a Dennis Quaid. ()

Djkoma 

všechny recenze uživatele

Todd Haynes je rozhodně dost zvláštní a jedinečný režisér, ale jeho styl stejně jako témata mi příliš nesedí. Přes oblíbenou ústřední dvojici jsem kromě cca druhé třetiny neměl žádný extra dojem z filmu. Styl 50. let mohl být hlubší a působivější, ale jinak Daleko do nebe působí hodně obyčejným dojmem. Tomu pomáhá i dost jednoduchý příběh a žádné citové vázání diváka k postavám. Jak rychle film přišel, tak i odešel a já jsem od něj zůstal stejně daleko jako samotné postavy od nebe... Romance, co neprobudila moje city. ()

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

Skvělí herci, párkrát již použitý nápad, vysoká stylizovanost 50.let. Ale celé je to tak strašně chladné, že krom hlavní herecké trojice to nemá v zásadě co nabídnout. ()

tron 

všechny recenze uživatele

„Niektorí pacienti vyskúšali už aj... náročnejšiu liečbu.“ – „Náročnejšiu?“ – „Elektrošoky.“ Niekto pravdaže tieto malé drámy nemá v láske alebo ho skrátka nebavia, bolo by ale nespravodlivé kvôli takému detailu hanobiť príbeh, ktorý je taký poctivý a pôsobivý a zaujímavý po hereckej stránke (Julianne Mooreová ma pravdupovediac ako herečka otravuje, ale mužný Dennis Quaid a skvelý Dennis Haysbert to zachraňujú). Nenápadné, ale o to viac sa vás dotkne. Príjemné. A farebné. Ako jesenné lístie. P.S. Snímka je zaujímavá tiež pôsobivým „zachytením doby“ (v päťdesiatych rokoch 20. storočia naozaj nebolo múdre priateliť sa s Afroameričanom a homosexualita sa „dala/mala liečiť“). ()

Eodeon 

všechny recenze uživatele

původně materiál filmů Johna M. Stahla vypůjčený do filmů Douglase Sirka si opět vypůjčil a o “svůj” queer motiv rozvinul a obohatil Todd Haynes. zachoval při tom přirozeně i žánrový rámec, a nové obsahy s LGBT problematikou trvale obepnuté tuhou stěnou předsudků a urážlivých stereotypů zpracoval v žánru neméně stíhaném předsudky a stereotypy – v uslzeném, ženském, sentimentálním žánru melodramatu. /// Daleko do nebe nepostrádá snad žádný z typických žánrových prvků: tradiční prostředí poklidné čtvrti středně velkého amerického města obydlené tradičními figurkami, témata třídních vrstev, poraněných milostných vztahů, sociální prestiže, rodiny, životního štěstí, tradičně scházející happy end. všechny náležitosti filmu oddaně plní zakázky žánrových požadavků: typické melodramatické hudební tóny se jen v několika sekvencích vystřídají se subtilní hudbou nesoucí věrné emoce. barvy vyvedené kamerovým géniem Edwardem Lachmanem srší z filmu a nejvýmluvněji zprostředkovávají city a nálady, zejména “otravu” slizkou neonovou zelení a melancholii “vnitřní” temně fialové, neméně na diváky zapůsobí také bezelstná zamilovanost rudé a sluncem prozářená svěžest žlutozelené na listech stromů. pro potěchu oka probíhá módní přehlídka perfektních kostýmů dobových šatů a složitých účesů, vyumělkovaných stejně jako domněle “správná” morálka ortodoxně konzervativní americké společnosti 50. let. četnost motivů může na první pohled budit zdání, že film nedospívá k žádnému hodnotnému celistvému tématu, ale rozpadá se do hromádky malých dílčích témat, z nichž každému je tím pádem vymezeno jen minimum prostoru, na kterém nemůže být hlouběji prozkoumáno. kdo k takovémuto závěru dospěje, je vinen stejnou povrchností, jakou snímek tématizuje a neustále ji připomíná důrazem na vnější vzhledy, povrchy odrážené v neustále se vracejícím “fassbinderovském” leitmotivu zrcadla. skutečné téma filmu je zastřešující: rovnost. teď nemyslím rovnost mezi lidmi jiné barvy pleti, jiné sexuální orientace nebo příslušníky jiných sociálních vrstev, ale rovnost mezi samými těmito dílčími tématy se společenskokritickým apelem. /// Todd Haynes vlastně natočením Daleko do nebe udělal pravý opak toho, co od něj kritici a diváci očekávali. poté, co se úspěšně etabloval vynikajícími filmy (Jed, Dottie dostává na zadek, Safe, Sametová extáze) jako vůdčí osobnost volného “hnutí” new queer cinema a v očích mnohých lidí svým významem předstihl i Guse Van Santa, bylo nasnadě předpokládat, že bude své veškeré úsilí v příštím filmu věnovat intenzívnímu rozřešení závažných otázek týkajících se homosexuality a její kompenzace ve společnosti a kultuře. jak už ale naznačil šířeji pojatým Jedem, Haynes se tomuto úzce vyprofilovanému zaměření vyhnul a queer motivu vyhradil v novém filmu malý prostor vedle dlouhé řady jiných motivů, zjevně ne méně, ale ani ne více důležitých. postavil ho na roveň ostatním vážným společenským otázkám (zmíněná rasová a třídní diskriminace) a pokradmu je doplnil o všechny myslitelné konotace: média, církev, medicína, segregace, kulturní elitářství, alkohol, domácí násilí, dětská šikana atd. ve své umělecké výpovědi přednesl, že ať jsou lidé ze všech stran utlačováni z jakéhokoliv důvodu, nesou si stejné téma a nespravedlnost se jim děje podle stejného modelu jako ostatním. není žádná izolovaná válka za práva homosexuálů, postavení žen ve společnosti a třídní rovnoprávnost – je jedno zastřešující téma: věčné potýkání se s všeobecným bezprávím. to vše Haynes dokládá na příběhu jedné ženy, která se bez vlastního přičinění ocitá v ohnisku několika těchto motivů zároveň a každému z nich musí čelit. vynikající herečka Julianne Moore vzala na svá bedra mimořádně obtížný úkol vtělit se do několika postav zároveň, do ženy, a do několika vrstev jejích masek, které před sebou nosí a které se postupem času lámou a odhalují ukrývané vnitřky. nejprve přichází o masku před celkem společnosti a s ní zároveň o svou prestiž, na které jsou navíc závislá i nejbližší “přátelství”, později vezme za své i maska nastavovaná vlastní rodině. štěstím ale je, když dosud nešťastná žena odkládá masku udržovanou před sebou samou, skrývající pravé frustrace i tužby. /// Daleko do nebe usiluje podnítit především to, ať se lidé nevzpírají sobecky jako jedinci nebo aktivisté v jasně vymezených angažovaných hnutích, ale uvědomí si, že to téma není jen jejich. sdílí ho takřka se všemi. pokud je totiž společnost velmi přísně “nalajnovaná” a vůbec není flexibilní, z toho či onoho důvodu se mezi tyto pevné linie nevejde nikdo z lidí a všichni v důsledku trpí stejným zlem. rozličnosti jsou jen na povrchu. od toho je ovšem nutno umět odhlédnout a uvědomit si hlubší souvislosti, které nás naopak spojují. /// v této perspektivě konečně vysvítá, jak příhodný je k pojednání výše popisovaného tématu “zamilovaný” žánr melodramatu, který jako takový dává svým divákům poznat, jak zničující je nepřítomnost vztahu a do jaké marnosti nevyhnutelně vede. Todd Haynes ustoupil sterilnímu modu produkce prefabrikovaných žánrovek pouze zdánlivě, přitom natočil osobní autorskou výpověď, na významy stejně bohatou a barokně opulentní jako barvitost a mizanscéna melodramatických filmů. mohl natočit společensky angažovanou agitku za lidská práva, na místo ní vytvořil obsažné umělecké dílo. () (méně) (více)

RHK 

všechny recenze uživatele

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Příběh z červené knihovny natočený v kulisách červeného podzimního listí. Na chlapy zatížený manžel, rasově nezatížená nešťastná manželka a mladý černý svalnatý zahradník. A angažovaný film, který vypadá o padesát let starší. Film, který ale vůbec nebude bavit muže (ledaže by byl homosexuál nebo černoch:)). Trailer: http://www.csfd.cz/film/17684-daleko-do-nebe/videa/ ()

Faidra 

všechny recenze uživatele

Dobová stylizace přesvědčivá (takový nadbytek červené mi naposledy vypaloval oči v Šepotech a výkřicích), herci taktéž na pochvalu. Jenže emocionálně mi to přišlo tak ploché, že i moje kolegyně Petra, mimo svůj doslech přezdívaná Plochá dráha, ve srovnání s tímhle filmem vypadá jako kříženec Pamely a Dolly. Peťulko, tímto se ti omlouvám za své věčné politicky nekorektní narážky na tvé poprsí a slibuji, že ti náhradou za to koupím nějaký praktický dárek. Teď jen zjistit, kde se dají sehnat podprsenky záporných velikostí. ()

Jossie 

všechny recenze uživatele

Naprosto nádherný film o rasismu, homosexuálech a lidské zalepenosti a netoleranci.Retro tak krásně udělané, že jsem si myslela, jak je to starý film, dokud se neobjevila Julianne Moore (mimochodem výborná). Nemám ráda filmy s námětem rasismu, ale tady je to podáno krásným a citlivým způsobem a scény mezi Julianne Moore a Dennisem Haysbertem jsou naprosto úžasné, přirozené a uvěřitelné. Mně osobně se velmi líbily nejvíc ty milostné scény mezi nimi . Dennis Quaid podal svého homosexuála velmi přesvědčivě, ve chvílích , kdy brečí nebo vzteky vybuchne je naprosto úžasný. ()

zputnik 

všechny recenze uživatele

Stylem natočení jde o perfektně zvládnuté "retro". Zvolené barvy, kompozice, kostýmy - to prostě nemá chybu. Tvůrcům se podařilo přesně vystihnout melodrama alá 50. léta; to, co Iva Hejlíčková ve své recenzi v Cinemě trefně definuje jako "rekonstrukci filmové reality 50. let". Problémem však je, že do této chvíle vlastně nevím, jestli je to přednost nebo slabina tohoto filmu. Příběh nabízí netradiční zpracování, ale na mně je to šíleně málo. Shrnuto a podtrženo: Pokud máte rádi "retro", tak DALEKO DO NEBE zkuste... jináč zkuste jiný kus. Problematiku diskriminace (té na základě sexuální orientace či rasy) zpracovává kopa jiných filmů daleko zajímavějším způsobem. ()

dobytek 

všechny recenze uživatele

Tenhle film je o tom, že v 50. letech v USA neměli černoši a teplouši úplně lehkej život. A to je asi tak všechno, co se dá napsat o obsahu filmu. Jsou to takový epizodky ze života jedný paničky, jejíž manžel má homosexuelní orientaci a ona má zase poněkud bližší vztah k černochovi. Občas se tam najde nějakej trochu lepší okamžik, ale celkově se příběh vůbec nikam neposouvá. Zahraný je to dobře, ta stylizace 50. let je taky povedená, ale nic víc jsem v tom filmu nějak nenašel. 50% ()

Hal_Moore 

všechny recenze uživatele

Julianne Mooreovou a Dennise Quaida jsem přesvědčivěji zahrát ještě neviděl žádnou z jejich dosavadních rolí. Snímek nádherně ukazuje poměry v Americe v polovině dvacátého století, jak se společnost stavěla k homosexualitě a osobám barevné pleti. Režisér Todd Haynes obsadil do hlavních rolí již zmíněné Julianne Mooreovou, která se role starostlivé matky a manželky ujala s přehledem a předvádí svůj dosud nejlepší herecký výkon. To samé se dá řici o Dennisu Quaidovi, který se nezalekl role homosexuála, a věříte mu absolutně vše. Dennis Haysbert zahrál přesvědčivě roli ponižovaného černého otce a tak nezbývá než dát plné hodnocení. Navíc skladatel Elmer Bernstein složil dobrý soundtrack, na dnešní poměry originální. ()

Aluska88 

všechny recenze uživatele

Tento film pro mě poněkud postrádá základní prvky slohové osnovy, kterými jsou zápletka, rozuzlení a vyvrcholení. Celý příběh je zpracován povrchně a emoce, ač se jich zde sice dostane, vyzní spíše chladně, jakoby z odstupu. Jediným opravdovým citem pro mě bylo pouto mezi Julianne Moore a Dennisem Haysbertem. Ani to však nedostalo příliš prostoru a to, co si možná spousta z Vás přála, se neuskutečnilo. Podzimní výjevy jsou sice líbivé na pohled, ale i tak působí přehnaně barevně a kýčovitě. Mohlo to být mnohem lepší, kdyby to bylo opravdovější, ne tak umělé. Mělo to daleko a přitom tak blízko do nebe... Film, od kterého nakonec budete možná očekávat jen jedinou věc, kterou bude souznění a alespoň jedna důvěrná scéna mezi dámou ze společnosti a mužem barevné pleti, po němž se ostatní nedívají zrovna mile. Mé očekávání to ale bohužel nesplnilo. ()

genetique 

všechny recenze uživatele

Scenár a Julianne Moore. To sú minimálne dve kategórie, ktoré si sošku zaslúžili! Manželka citovo zapletená do čierneho záhradníka, manžel zisťujúci svoje gayovské tajomstvá. Zmiešanie dvoch veľmi citlivých tém, ktoré boli v 50-tych rokoch tŕnom v oku nejedného Američana sa zistilo ako dobrá voľba v správnom pomere s krásnou hudbou a ešte krajším kvietkovsko-farebným motívom. Škoda, že záver nebol poriadnym záverom. A aj pre vadivú, až prehnanú rodinnú úslužnosť dávam 'len' 85%. ()

Reklama

Reklama