Co je s Helenou?

Dvě ženy ve středním věku si ještě před úvodními titulky prošly peklem. Jejich synové spáchali vraždu a veřejnost si za podpory bulvárního tisku udělala z matek hromosvod své zloby. Helen i Adelle se shodují, že je třeba udělat tlustou čáru za minulostí, odjedou z New Yorku do Kalifornie a pod novými identitami se snaží začít od nuly. Adelle si otevře školu pro nadané děti, z kterých chtějí mít maminky novou Shirley Temple nebo Mickeyho Rooneyho, sama se začne stylizovat do podoby Jean Harlow a docela se jí daří životní restart. Zato Helen se postupně sype. Klade si za vinu, že její syn vraždil, na každém kroku ji pronásledují hrůzné vize a paranoia z možné pomsty. Čí? Sama neví... Film, o kterém se říká, že uzavřel sérii groteskních thrillerů o pomatených starších ženách (není to pravda, pár jich vzniklo ještě v následujících letech) napsal scénárista Baby Jane a Sweet Charlotte Henry Farrell. Helen je slabší ve smyslu ujetosti postav a možná i ve srovnání se soudobou konkurencí. Film se odehrává ve 30. letech a pro navození autenticity udělal zvláštní věc - byl natočen na černobílý materiál a pak záměrně viditelně kolorovaný. Některé barvy byly potlačeny (například zelená) a zbývající spektrum připomíná nevkusně retušované dobové fotografie. Asi mělo jít o vizuální ekvivalent masek, které si nasazují hrdinky, aby zapomněly na minulost, těžko říct. Rozhodně to vypadá zajímavě a v určitých scénách, které by jinak byly všední, i docela odpudivě. Obě herečky jsou maximálně přesvědčivé a kupodivu ne tak expresivní jako jejich předchůdkyně v analogických filmech. Shelley Winters (Helen) je taková obyčejná paní, která se necítí dobře v novém prostředí, neumí zapovězenou minulost příliš obratně skrývat a nestačí tempu, jakým se přizpůsobuje její společnice. Krok za krokem ztrácí nervy, ale nikdy nepůsobí jako vědomá šiřitelka zla. Debbie Reynolds (Adelle) své životní trauma skrývá, nechce o něm už nikdy mluvit a vlastní možné pochybnosti o svém podílu na tragédii se zřejmě snaží zaplašit kariérou, kterou si zvolila. Drezura dětí ambiciózních matek ji ale paradoxně usvědčuje z mateřské frustrace. Mimochodem řečeno, vidět malou holčičku v replice kostýmu Mae West, jak zpívá jakousi lascivní odrhovačku, nebo jinou, napodobující ušišlanou Shirley Temple, je mnohem strašidelnější zážitek než cokoli z dospělých násilností v pozdějším ději. Podtrženo, sečteno - film není mimořádný svým obsahem, formou ale ano a pokud jste současně fanouškem některé z protagonistek i podivných, vymknutých filmů, podívejte se. 70% (28.08.2010)

Debbie Reynolds v hororu jsem si nemohla nechat ujít, navíc jí to tam vážně sluší a vypadá trochu jako mladá Helena Vondráčková. Trochu se tam zastepuje, občas nějaká nechtěná vražda z bláznivé mysli, ale je tam hodně zdlouhavých dialogů, které mě moc nebavili. Mohlo se stát něco víc mezi Debbie a jejím nápadníkem, aby to bylo více zajímavější. (20.09.2018)

Debbie Reynolds nie je Bette Davis. Ta bola v What ever happened to Baby Jane ? priam diabolska .... toto je aspon schopny hororo, najma atmosferou a nebezpecnymi viziami tej zenskej. Pekne jej svitorilo v hlave, odporucam pozriet co potom nasledovalo . 77 % (25.04.2021)

Oscar 1 nominace: Kostýmy (20.04.2004)