Crash

Inu Crash reprezentuje interesantní vhled až osobitý náhled na post traumatickou stresovou poruchu. Tahle je ovšem říznutá perverzí a úchylkou. V Crash mě v podstatě nic -po překonání prvních deseti překvapivých minut- nezaskočilo, chladně jsem kalkulovala kam až tahle obsese povede, kdo si to ještě s kým -respektive s čím- rozdá. Ale mezi tím jsem se nějak stihla bavit, tím jak hlavní hrdinové řešili "technické problémy" s tím spojené :-) Crash je osobitý do té míry, že jsou zde přítomny všechny manýry páně režiséra. Detailní záběry evokující sex ve všech jeho podobách však protentokrát nestačí, Cronenberg jde dál a všechno hezky stylizovaně až sugestivně narovinu ukáže. Opět názorný naturalismus, tentokrát zaměřený od nechutností na sex. Pokud přistoupíte na tuhle hru se vším všudy, dokážete se dokonce bavit. Prostě a jednoduše: Crash je černohumorná vyprávěnka o skupině lidí, kteří svoji honbu za sexuálními prožitky posunuli na hranici morbidní úchylnosti. A to samo o sobě zajímavé je. Způsob jakým nám jejich rozpoložení Cronenberg ukazuje, je lehce na hraně soft porna, ale proč ne, když to k něčemu směřuje. Ale vlastně ... směřuje??? 65% (17.11.2004)

Dobrý film, zaujímavý a pútavý, explicitný a pekne zvrhlý. Svojou atmosférou ma hned vtiahol do deja a nepustil. Stále som bol v napätí čo bude dalej. A ono bolo dalej žial stále to isté t.j. niekto si to niekde s niekým rozdáva, alebo sa ukája nad búračkami a autonehodami. Preto len za 3 hviezdy, pretože tam naozaj nič viac nie je. Filmarčina je to dokonalá, no obsahovo až moc prázdne. Ale i tak palec hore. Videná NC-17 verzia. (02.07.2012)

Cronenbergovi viac, ako sexuálne úchylné scény, svedčia brutálne krvavo explicitné úchylné scény. Crash som videl ešte v dobe, keď som nevedel, kto je onen slávny Kanaďan, takže som ho považoval za nejaký prapodivný erotický film s peknými áčkovými herečkami a s kozmonautom zo Stargate. Aj tak mám pocit, že ani po rokoch by som nemal z tohto filmu umeleckejší dojem. Myslím, že táto téma nie je pre Davida to pravé orechové. (30.11.2012)

DAVID CRONENBERG, CRASH (1996) _____ Stačí drobné přehlédnutí, chyba v úsudku, chvilková ztráta koncentrace, následuje zatmění. Plech vmáčknutý do plechu, ohlušující rána, drtící tlak a prasknutí, vůně a vlhkost vytékajícího oleje, vzájemné vklínění plechů a živé tkáně do sebe, otevřená rána zraněného těla, zrychlený dech. Obscénní poezie s pachem benzínu a exploze. Hrubá, rychlá, neurvalá i kluzká a neskutečně jemná chemie. Na pokraji šílení. Kolem letargické, imunní, vykloubenéhi žití ve středu betonové džungle velkoměsta, příznačně znějícího řevem plechových oblud, které jakoby se pomnožovaly nadsvětelnou rychlostí. Neznatelná proliferace. Šířící se, zahlcující vlna, kterou těžko vysvětlit, vysledovat. Vlna, která se tvoří po způsobu Bradburyho Zástupu. __ Všemi těmi spoji, skuinami nebo švy těl a strojů se vine, proplétá, obtáčí had. Našeptává rozeklaným jazykem. Všechno je to hřích. Obnažená ženská paže či křivka boků opřená o kapotu vozu. Teplá krev stékající po ocelově chladném kovu. Tělo, textura kůže (hranice vnější), “maso”, tkáň a pomíjivý život v něm (hranice vnitřní) a neživý chlad chirurgické oceli pronikající skrze ně a do nich. Ultimátní akt mechanické penetrace, čistý řez vedle kterého se hladové strhávání svršků jeví jako nečisté. Nezdolná a nesmlouvavá touha (Eros) uprostřed tragické bouračky (Thanatos). A stále více obrazů. Stále týž, intenzivně stupňovaný obraz. Crash. ——--- (08.12.2018)

Tak mám konečně za sebou tuto slavnou úchylnost o partě lidí, které sexuálně vzrušují dopravní nehody. Což o to, bizarní námět je originální a některé scény ho skvěle rozpracovávají, osobně mě dostala scéna z nočního představení na ulici s předváděním rekonstrukce autonehody Jamese Deana. Zajímavá je i postava vášnivého fotografa a sběratele záznamů z autonehod, film oplýval silnou atmosféru v kulisách tajuplné noci a v tom zvláštním pohlcení mi nevadila ani hodně žhavá porno scéna kdesi v polovině filmu. Stejně jsem se ale nevyhl pocitu, že Cronenberg potenciál námětu využil jen částečně, že o hlavních postavách, pro které se vzrušení z autonehod stalo jediným smyslem života, se pohříchu nic víc nedovíme. Žádná psychologie a mimo zmíněnou pouliční show ani mnoho stop po jasném poselství. A nevyhl jsem se ani zklamání, když v poslední třetině vzešla z Crash už jen série sexuálních a úchylných scén, kdežto závěr má parádní dramatickou atmosféru, ale vůbec nevygraduje do ničeho překvapivého, jen opět, v trochu syrovějším podání, předvede znovu a naposled to, co vnímáme celý film. Tudíž mám zde podobný problém jako u Videodromu: oba filmy mají skvělou první polovinu, kde Cronenberg představí originální bizarní námět, rozvine ho do pár skvělých nápadů i náběhu na důstojnou myšlenku, ale v druhé polovině ho už promění jen v samoúčelnou úchylnost. Zvláštní, že zrovna tyto dva filmy patří k režisérovým nejkultovnějším, zatímco já si je zařadím k tomu slabšímu a na loňské Zločiny budoucnosti pro mě zdaleka nemá ani jeden z nich. Cosi to vypovídá, ale rychle si nejsem jist, zda víc o mém náročnějším vkusu nebo o době, která se posunula natolik, že průměrně rozvinutý šokující námět a několik scén s kultovním potenciálem už dnes pro velký filmový zážitek (oproti 80. a 90. létům) nemusí stačit. [70%] (22.01.2023)