Historie jedné lásky

ripo

Znamenitý sovětský film „Historie jedné lásky" dokazuje, že láska — jako t. zv. věčné thema — má své podstatné místo v umění každé doby, že však její chápání je závislé na společenských podmínkách doby a na společenském vědomí umělce. Co to znamená? „Historie jedné lásky" má konec konců fádní příběh. Dva mladí lidé se na první pohled zamilují, vezmou se, vychovávají syna — a po několika letech se manželka přestane v manželství cítit šťastna; odejde od manžela a vrátí se k němu teprve, když ví, že se dal na novou cestu. Ovšem: taková dramata se odehrávala, odehrávají a odehrávat budou. Ale odehrávají se vždy za jiných historických podmínek. A ty v díle skutečně uměleckém vtiskují takovému dramatu zvláštní ráz, který právě zbavuje ono thema „věčnosti" a činí z něj thema vždy znovu a vždy nově platné. „Historie jedné lásky" se odehrává v Sovětském svazu; prožívají ji sovětští lidé. Tu je jistě pochopitelné, že tato skutečnost vtiskla „věčnému" thematu zvláštní a nový ráz. A tím je: význam správného řešení citových konfliktů pro společnost. Úzce intimní thema je zde nazíráno s širokého hlediska společenského. Film „Historie jedné lásky" představuje nám sovětského člověka jako člověka s bohatým citovým životem, jako člověka, který se nejen kolektivně raduje, ale má někdy i své intimní hoře; a tím nám jej činí nesmírně blízkým. Vždyť dramata na „věčné" thema se nevyhýbají ani našim lidem! Filmový přehled 3/1956(10.12.2009)