Království nebeské

Málokterý film má tak rozporuplné hodnocení jako Království nebeské. Nakonec ale spíše převládaly v okruhu mých známých negativní ohlasy a tak jsem k filmu přistupoval s obavami. Po zhlédnutí mohu říct, že film není ani katastrofa ani geniální počin. Neselhává to, na co jsem se nejvíc těšil - to je překrásná vizuální stránka - věc, která při kombinaci Scott a historie, nemohla dopadnout jinak. Sledovat zástupy armád, létající hořící bomby, dobývání jeruzalémských hradeb je pastva pro oči. Problém mám spíš s příběhem, který mě až tak nezaujal a v první polovině i chvílema nudil. Člověk musí při sledování dialogů zapomenout, že by snad mělo jít o dílo odehrávající během křížových výprav - chování postav neodpovídá době, především pak zarazí nerespektování sociálního postavení jednotlivých osob. Pokud budu film sledovat jako určité poselství vyjadřující se k dnešku a ne jako příběh odehrávající se ve dvanáctém století, pak jsou myšlenky zde vyřknuté velmi zajímavé a snad i inspirující. Přesto mi dělá problémy pochopit, proč zrovna takové řeči o ideálech svobody a tolerance pronáší tyto postavy v této době. Orlando Bloom hraje jak jen může, ale jeho obsazení do této role je zkrátka naprostý krok vedle a s tím ani jeho urputná snaha nic neudělá. Příjemné bylo naopak setkání s Ironsem. A na závěr asi má největší chvála se týká hudby Harryho Gregsona-Williamse. Je prostě nádherná. A zimmerovština z ní nijak nesmrdí, naopak přijde mi docela neotřelá. Nepochopitelné je pro mě ale proč Scott cpe do určitých scén hudbu odjinud - nejvýraznějši jsou slyšet Vikingové ve chvíli, kdy Orlando burcuje lidi k obraně Jeruzaléma. (19.11.2005)

Producenti na čele s Ridleym Scottom by sa mali triasť, pretože Kingdom of Heaven je pre mainstreamového diváka iba o kúsok atraktívnejší počin než komerčný prepadák Alexander. Samotným dejom hýbu viacej vedľajšie postavy než tá hlavná. Tá sa dostane ku slovu až v závere. A ony vedľajšie nie sú dosť prepracované na to, aby film vyzdvihli z vôd dejepisnej rekonštrukcie historických udalostí. Táto rekonštrukcia je plná zaujímavých dialógových myšlienok, ktorým však chýba hlbší kontext s obrazom. Ten je sám o sebe krásny - obrázky majú atmosféru a poetiku v každej jednej lokácii a sú jednou z vecí, ktoré film robia o tú triedu lepším než bol Alexander. Čo sa dá povedať aj o prekvapivej politickej korektnosti a sentimentálne, t.j. pre masového diváka zrozumiteľne, podanom protivojnovom posolstve. Štyri hviezdy dávam tiež za soundtrack Harryho Gregsona-Williamsa, slušne zvládnutú záverečnú bitku na hradbách a Sibylline oči. Existuje na svete chlap, ktorý by jej odolal? (26.04.2005)

Strašně nemám rád u očekávaných velkofilmů 20%, zdá se mi to totiž jako neadekvátní a značně neobjektivní hodnocení. Bohužel však u Království nebeského nemůžu jinak a důvody, proč tomu tak je se tu pokusím ve stručnosti vypsat. Království nebeské je dílem Ridleyho Scotta, tedy velmi charakteristického režiséra, jehož rukopis je znám v každém jeho filmu. Ve snaze nenatočit druhého Gladiátora se vydává v KN Ridley jinou vypravěčskou cestou. Nechává mnohem více prostoru příběhu a často se znázornění bitvy ani nedočkáme, pouze jejího úvodu a náhle je střih na těla na bojišti. To by teoreticky mohlo fungovat, nebýt několik podstatných ale. Děj je nepříjemně jednoduchý, plný podivných dějových zvratů (některá tvrdohlavá hrdinova rozhodnutí) a především plný slabých dialogů. To částečně zachraňují herci - především Irons, Thewlis, Marton Csokas, Ghassan Massoud a Neeson (i když Neeson jako mentor už začíná ztrácet na údernosti, o větě "jsem tvůj otec" nemluvě). Potíž je v tom, že všichni tito herci, ač předvádějí velmi dobré výkony a daří se jim navodit tu správnou atmosféru, mají velmi malý prostor a jsou pouhými přihrávači Orlanda Blooma, který z plátna prakticky nesleze. Ačkoli proti Bloomovi nic nemám a jeho jednoduší herecký projev mě nikdy nijak zvlášť do očí nepraštil, v KN je jeho topornost tak nechutně výrazná, že to film odsuzuje k záhubě. Bloom si po celý film, nezávisle na druhu emocí v dané scéně, vystačí s jedním konstantním obličejem. A tak bohužel postrádá jeho charakter jakékoli charisma (což je silně vidět především v hrdinském projevu) a Bloom se mezi ostatními herci, kteří se dokázali do doby filmu vžít, potácí jako zmatený manekýn na špatném molu. Vinou toho ve filmu nefunguje už vůbec nic. Veškeré emoce vyprchají, protože je ve vás nemá kdo probudit, veškerý chuť do boje a nebo strach z něj vás mine, protože se ani není o koho bát (ty zajímavé Scott nechává zemřít bez výraznějšího všimnutí). Detaily, jako totální vykradení Návratu krále v závěrečné bitvě, žádný silný ženský charakter a neoriginální hudba už jsou poslední kapky do poháru divácké tolerance. Království nebeské je film, který by si logicky měl vysloužit větší hodnocení. Jenže selhává ve všech možných ohledech, které by měl velkofilm splňovat. Člověka nechává chladným, nic moc zajímavého mu nedá, neukáže jedinou pamětihodnou scénu, či aspoň jednu velkolepou bitvu hodnou zapamatování. Díky všemu, co jsem vypsal, je Království nebeské momentálně tím největším zklamáním letošního roku... (22.04.2005)

Hodnotím 190-ti minutový Director´s cut. Film je výpravně velkolepý se slušnou myšlenkou, s dobrými hereckými výkony(zaujal mě Ghassan Massoud), až na jeden problém. A tím je obsazení Orlanda Blooma, jeho projev a také jeho vývoj. Jednoduše mi Bloom do takovýchto rolí nesedí. Podle mého názoru měl zůstat kovářem v Karibiku a roli spasitele přenechat herecky talentovanějším kolegům. Scénář přisoudil jeho postavě nehorázně rychlou metamorfózu, protože přeměna Baliana-kováře v Baliana-šermíře, zabijáka a vůdce se udála rychleji, než by Qui-Gon Jin dokázal zhasnout svůj meč. Film je téměř bez atmosféry, jinými slovy mě příliš nezaujal. Výjimkou je parádní bitva o Jeruzalém, skvěle sehraná a natočená a na mém hodnocení se podílí jednou hvězdou. Jsem rád, že jsem snímek viděl - kvůli Ridley Scottovi. Bohužel to není jeho nejpodařenější výtvor. 130 miliónů dolarů(rozpočet)/211,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (01.03.2007)

Říká se, že "Gladiátor" Ridleyho Scotta odstartoval v roce 2000 velký comeback výpravných dějinno-mytologických epopejí. A říká se, že "Království nebeské" téhož režiséra je jakousi poslední šancí tohoto žánru, který po necelých pěti letech zazářil, posbíral spoustu cen a postupně vyklízí cestu lukrativnějšímu hollywoodskému artiklu. Je-li tomu tak, pak Scott v pravou chvíli složil reparát za bezduchého a prázdného "Gladiátora". "Království nebeské" není bezchybné dílo, je to typický "vydařenější hollywoodský špektákl", který se vyznačuje částečnou odvahou při uvolňování formy ve prospěch obsahu a patrnou fóbií z toho, aby tak činil do důsledku. Od prvních vteřin je jasně patrné, že kulisovost a umělost "Gladiátora" nepramenila z Scottovy chvilkové slabosti, nýbrž z toho, že anglická legenda nedokáže vtisknout historickým místům a osobám jistou specifičnost, jasný výraz... vše je umělé, jasně načrtnuté, fungující podle mechanických pravidel průměrného scénáře. Lidé jsou jen černí a bílý, všechna místa vyzařují gloriolu nákladné výpravy, ale chybí jim punc autentičnosti a sugestivita. Jenže zatímco kulisy Říma zakrývaly velké kulové, kulisy 12. století mají za sebou alespoň něco, co stojí za to objevovat. Středobodem filmu je Orlando Bloom, který konečně dokázal zahrát něco jiného, než oduševnělého elfí princátko. Pravda, jeho panická čistota zůstává, ale mladý idealista Balian má svou lidskou, chybující stránku. To, že zůstane pouze v rovině skicy, na níž Scott vrší křiklavé pastely klišé, je věc druhá. Mladou hvězdičku naštěstí ze všech stran podpírají výtečbní herci, z nichž dlužno zmínit především charismatického maršála Tiberia Jeremy Ironse. "Království nebeské" nemá s historií příliš společného, je to film po myšlenkové stránce veskrze současný, který kulisy křížových výprav a středověku používá pouze jako prostředek pro poselství tolerance mezi křesťany a muslimy. Je to poselství moralistní, svým způsobem krotce podané, ale především zábavné a v určitých momentech velice působivé (přetlačovaná křesťanů a muslimů v rozvalinách hradeb Svatého města). Otázky víry, cti a obětování zaznívají v typicky opatrném balení, ale je dobré, že své místo dostávají... Pokud si přimyslím výtečný soundtrack a poměrně dobře pojaté bitevní scény (to, že si raný středověk Scott plete s fantasy, raději taktně opominu), vydal žánr "historického" velkofilmu jednoho ze svých nejlepších zástupců, který na hlavu poráží jak "Tróju", tak "Gladiátora". "Království nebeské" není skvělým filmem, ale je to film o něčem, což se cení. (06.05.2005)