Ples bláznů (festivalový název)
-
Kurutta Butokai
Drama / Thriller
Japonsko, 1988, 60 min
Režie:
Hisayasu SatoObsah
-
Již první záběry Plesu bláznů, kde se před zraky diváků napínají svaly vytrénovaného mužského těla, naznačují, že se jedná o zástupce gay linie pinku. Ačkoli jméno režiséra Hisajasu Sató, jenž kvůli svým zneklidňujícím a ponurým vizím platí v kinematografii zaměřené na vizuální slasti za personu non grata, předjímá osobitý snímek, přesto se jedná o dílo v řadě ohledů pro svou kategorii příznačné. O heterosexuálních pinku se říká, že jejich štáby mají relativní volnost se tvůrčím způsobem realizovat, neboť jsou omezovány pouze nutností zahrnout sexuální scény. U gay pinku mají filmaři naprostou volnost, protože v kinech pro homosexuální klientelu se na plátno nikdo nekouká; projekční sály slouží jako místa setkávání a navazování chvilkových známostí. Nezájem návštěvníků je navíc motivován dvěma zásadními faktory výroby, omezujícími obsah snímků. Jednak z povahy japonského zákona o obscenitě není možné, aby byl v Japonsku promítán (ani prodáván) audiovizuální záznam obsahující záběry genitálií. Zatímco heterosexuální pinku to kompenzuje fixací na poprsí a pozadí aktérek, gay filmy si musí vystačit s poloviční atrakcí mužů laškujících v co možná nejmenších, ale vždy povinných spodkách. Snímky pro gay pinku kina pouze výjimečně natáčejí tvůrci, kteří se sami hlásí k homosexuální orientaci. Nelze se potom divit, že obraz homosexuálních vztahů má v lepším případě podobu dávno neplatných trendů, případně přímo gaye démonizuje. Vzniká tak paradoxní situace, protože obrazovou kulisu k aktivitám v gay kinech tvoří heterosexuální exploatace „teploušů". Následkem toho v novém tisíciletí výrazně klesá poptávka po gay pinku a celá kategorie směřuje k zániku. Popsané tendence naplňuje i Ples bláznů, jenž je jedním z pěti homosexuálních projektů, jež pod záštitou produkční firmy Šiši Pro natočil Hisajasu Sató pro firmu ENK, svého času hlavního distributora v dané oblasti. Vypráví o sžírajícím vztahu labilního editora homosexuálního magazínu Muscle a manicky sadistického modela. Režisérova typicky ponurá vize vztahů se stáčí do víru fetišistických obsesí a násilí, jež fungují jako prostředek potvrzení vlastní existence v dehumanizovaném a nehostinném prostředí moderního velkoměsta.
Jiří Flígl (Letní filmová škola)
Již první záběry Plesu bláznů, kde se před zraky diváků napínají svaly vytrénovaného mužského těla, naznačují, že se jedná o zástupce gay linie pinku. Ačkoli jméno režiséra Hisajasu Sató, jenž kvůli svým zneklidňujícím a ponurým vizím platí v kinematografii zaměřené na vizuální slasti za personu non grata, předjímá osobitý snímek, přesto se jedná o dílo v řadě ohledů pro svou kategorii příznačné. O heterosexuálních pinku se říká, že jejich štáby mají relativní volnost se tvůrčím způsobem realizovat, neboť jsou omezovány pouze nutností zahrnout sexuální scény. U gay pinku mají filmaři naprostou volnost, protože v kinech pro homosexuální klientelu se na plátno nikdo nekouká; projekční sály slouží jako místa setkávání a navazování chvilkových známostí. Nezájem návštěvníků je navíc motivován dvěma zásadními faktory výroby, omezujícími obsah snímků. Jednak z povahy japonského zákona o obscenitě není možné, aby byl v Japonsku promítán (ani prodáván) audiovizuální záznam obsahující záběry genitálií. Zatímco heterosexuální pinku to kompenzuje fixací na poprsí a pozadí aktérek, gay filmy si musí vystačit s poloviční atrakcí mužů laškujících v co možná nejmenších, ale vždy povinných spodkách. Snímky pro gay pinku kina pouze výjimečně natáčejí tvůrci, kteří se sami hlásí k homosexuální orientaci. Nelze se potom divit, že obraz homosexuálních vztahů má v lepším případě podobu dávno neplatných trendů, případně přímo gaye démonizuje. Vzniká tak paradoxní situace, protože obrazovou kulisu k aktivitám v gay kinech tvoří heterosexuální exploatace „teploušů". Následkem toho v novém tisíciletí výrazně klesá poptávka po gay pinku a celá kategorie směřuje k zániku. Popsané tendence naplňuje i Ples bláznů, jenž je jedním z pěti homosexuálních projektů, jež pod záštitou produkční firmy Šiši Pro natočil Hisajasu Sató pro firmu ENK, svého času hlavního distributora v dané oblasti. Vypráví o sžírajícím vztahu labilního editora homosexuálního magazínu Muscle a manicky sadistického modela. Režisérova typicky ponurá vize vztahů se stáčí do víru fetišistických obsesí a násilí, jež fungují jako prostředek potvrzení vlastní existence v dehumanizovaném a nehostinném prostředí moderního velkoměsta.Komentáře uživatelů k filmu (10)
-
JFL
Být gay v Japonsku znamená být buďto vulgární zženštilec, démonický sadista nebo labilní obsesivní masochista. Alespoň tak to prezentuje umělecky se tvářící pinku, které ač je zamýšlené pro gay klientelu, paradoxně homosexualitu démonizuje. Hisajasu Sató roztáčí kolotoč sugestivního násilí a zlověstně ponuré atmosféry, při čemž utváří exploatační pohled na gaye, jenž se snaží skloubit osudovou tíhou příběhu tragické SM lásky manýristicky artistními obrazy.(27.5.2011)
-
lena60
Další ze série pinku filmů. Dva gayové a useknutá ruka v nálevu...Otřesný zážitek. Nejvíc mi vadilo démonické vykreslení gayů. Tvůrcům budiž omluvou, že je snímek již přes dvacet let starý.(1.8.2011)
-
TheCaelos
Olaf Möller mě pěkně sral. Nasliboval vždycky hory doly a pak pustí takové hovno. Tedy hovno, ty přišly až potom, tohle se ještě celkem dalo, až na ten námět, protože homosexuální pinku fakt není šálek kávy heterosexuálního muže. Umělecký dojem sice nějaký byl (a za ten moje hodnocení) jinak ale nuda, stejně jako všechna pinku, která jsem na letošní (2011) LFŠ viděl.(30.7.2011)
-
kusper
37. LFŠ =D(1.8.2011)
-
Cimr
Je dost těžké tento úlet hodnotit. Můžeme na to sice koukat jako na bizarní brutálně černou komedii ve stylu Tarantina (mačeta, krev, narážky na jiné filmy), i přesto se ale na některé scény zkrátka a dobře nedá koukat - hlavně na S/M dovádění Japonců v miniaturních slipečkách. Závěr je ale docela síla a poslední scéna... No, to jsem vážně ještě neviděl.(5.8.2011)
-
Mairiel
- byla tam a usnula, ale to, co viděla, mělo něco do sebe - odhoďme předsudky a pomažme navzájem své hrudníky margarínem! -(1.8.2011)
-
Katullka
Ono je to kůl, ale já tak daleko ještě nepřišla. /// 37.LFŠ UH 2011(2.5.2012)
-
VonoXX
odpad!Poprvé v životě jsem byl nucen odejít z kina a rozhodně toho nelituju. Byl jsem obdařem časem, který jsem nemusel strávit s milýma japončíkama, kteří po sobě mažou máslo a vzdychaj jak postižení psi. Upřímně nechápu jak se to někomu aspoň trošku může líbit. Natočeno je to strašně, nic se tam kromě oplzlých japonských naháčů neděje. Ať si radši pustí gay porno, které bude mít určitě větší drive než tohle, když o to tak stojí. [0%](28.7.2011)
-
NeosinneR
[Letní filmová škola 2011, Uherské Hradiště] Pink Eiga v plnej kráse? Olaf Möller nás upozornil, že nič podobné sme doteraz určite nevideli a postupom času to zmení náš pohľad na svet. V jednom mal určite pravdu.(26.7.2011)
-
MrMysterious
Samozrejme, má to svoje muchy. Ale je to naozaj čosi, čo tu ešte nebolo! Pokiaľ dej filmu považujem za jednu veľkú metaforu dávania a bratia ako vo vzťahoch homosexuálnych ako tých hetero, môžem dať s kľudným svedomím ****. Čo sa týka ústrednej dvojice- nepripadá mi že by nejakým spôsobom démonizovala homosexuálov, keďže som ju od začiatku bral ako veľmi atypickú a ako som už spomínal, jej extrémne kúsky som považoval za čisto metaforické. Samozrejme je na každom jedincovi ako si film vysvetlí. Ja som si zvolil tú zložitejšiu cestu k hlbšej myšlienke a neuspokojil som sa s povrchnou verziou kontroverznej, možno poburujúcej zábavy(12.8.2011)
