Marie Antoinetta
-
Marie Antoinette
-
Mária Antoinetta
Drama / Životopisný / Historický
USA, 2006, 123 min
Režie:
Sofia CoppolaHrají:
Kirsten Dunst, Jason Schwartzman, Judy Davis, Rip Torn, Rose Byrne, Asia Argento, Molly Shannon, Shirley Henderson, Danny Huston, Marianne Faithfull, Aurore Clément, Guillaume Gallienne, Tom Hardy, Steve Coogan, André Oumansky, Clémentine Poidatz, Sarah Adler, Mathieu Amalric, Carlo Brandt, Jamie Dornan, Scali Delpeyrat, Gaëlle Bona, Sabine Glaser, David Walliams, Jean-Christophe Bouvet, Céline Sallette, Sebastian Armesto, Alexia LandeauObsah
-
V 15. sa stala nevestou, 19. kráľovnou a v 20. sa stala legendou. Strhujúci pohľad na život teenagerky na tróne, francúzskej kráľovnej Marie Antoinette, ktorá sa stala kľúčom k mieru Viedne a Francúzskeho dvora, skrz dohodnutý sobáš, roky plné nešťastia, luxusu a nudy, no v prvom rade stratenosti vo francúzskej šľachte. Sex, intrigy, klamstvá. To všetko prináša tretí počin režisérky filmov "The Virgin Suicides" a "Lost in Translation". Príbeh stratenej existencie i krehkej duše človeka, ktorá nenachádza vo svete svoje miesto. (gejzush)
V 15. sa stala nevestou, 19. kráľovnou a v 20. sa stala legendou. Strhujúci pohľad na život teenagerky na tróne, francúzskej kráľovnej Marie Antoinette, ktorá sa stala kľúčom k mieru Viedne a Francúzskeho dvora, skrz dohodnutý sobáš, roky plné nešťastia, luxusu a nudy, no v prvom rade stratenosti vo francúzskej šľachte. Sex, intrigy, klamstvá. To všetko prináša tretí počin režisérky filmov "The Virgin Suicides" a "Lost in Translation". Príbeh stratenej existencie i krehkej duše človeka, ktorá nenachádza vo svete svoje miesto. Komentáře uživatelů k filmu (418)
-
Shadwell
Marie Antoinetta pro mě představuje zajímavý typ žánrového filmu (historické kostýmní drama o významné osobnosti) a ozvláštněného žánrového filmu (ženy za kamerou i před kamerou, móda, vyprávění beze slov, OST, barry lyndonovská estetika), který se i v případě velkých dějinných událostí Francouzské revoluce odmítá přepnout do žánrového módu. ____ S Marií, či spíše s herečkou, již se film bezostyšně noří do duše (a neukazuje jen její chování), nelze než sympatizovat a je snadné se s ní identifikovat na cestě do cizí a nepřátelské Francie. A tudíž tak jako je ona týrána versailleskou přepychovostí a chladem, strádá tím i divák. Dokonalé přenesení pocitů z filmu vně na obecenstvo. ____ Pozoruhodná je otázka sexu. Přestože jde o romanci, pozici sexu kdosi obrátil – ve filmu nehraje freudovskou roli a dělaní potomků a nevěstky na královském dvoře Ludvíka XV. jsou stejně samozřejmé jako ranní toaleta. Film zachází až tak daleko, že chlapi sex odmítají. Zkrátka, ženský pohled na věc.(20.8.2008)
-
Bluntman
Let Them Eat Cake. Marie Antoinette není komorní historické drama, ale navýsost stylizované vyprávění o niterných pocitech svým způsobem osamělé ženy, která měla tu smůlu, že se musela v 15 vdávat, aby porodila královského potomka a v 19 se stala královnou. Stejně jako hlavní hrdinka stojí mezi "úředními" povinnostmi a svými touhami, stojí tento film na přehnaně pompézních a kýčovitých scénách plných pudrů a pochutin na jedné straně a velice niternými scénami nevyřčené vášně a smutku na straně druhé. To platí i o chytře zvoleném soundtracku, v kterém vedle sebe dokonale koexistuje klasická hudba vedle té modernější, rockové. Kirsten Dunstová nebyla od dob Smrti panen lepší a i když Sofia Coppola svůj malý velký film Ztraceno v překladu už asi nepřekoná, Marií Antoinettou potvrzuje své postavení jedné z nejzajímavějších režisérek vůbec - akorát růžové kalhotky zde vystřídaly růžové dortíky a šatičky, jinými slovy: Marie Antoinetta je další óda na ženskou neschopnost dospět. :) Sofia Coppoová se stává současným Antonionim a Marie Antoinette je její Identifikací ženy.(4.2.2007)
-
Marius
Geniálny veľkofilm s nulovým komerčným potenciálom. Sofia Coppola po rozporuplnom prijatí filmu na festivale v Cannes na tlačovke vyhlásila, že jej cieľom nebolo natočiť historický film o francúzskej revolúcii, ale portrét teenagerov žijúcich vo Versailles. Tento popis je presný; kto nečaká nič iné nemôže byť sklamaný. Celý film je precíznou pitvou duše ženy, zavretej v zlatej klietke Versailles ako rukojemník dobrých vzťahov Rakúskej monarchie a Bourbonovského Francúzska. Režisérka ako vždy rozpráva pomaly, v náznakoch, veľký dôraz je kladený na obraz. Zámerne presne centrované zábery exteriérov pôsobia veľmi zvláštne kontrastujúc s rokokovou pompou interiérov – perfektne to vidno v centrovanom zábere, v ktorom Kirsten Dunst stojí na Versailleskom balkóne a kamera sa od nej pomaly vzďaľuje – pôsobí to veľmi depresívne a vyjadruje stratenosť hlavnej postavy. Celému filmu dominuje lyrické rozprávanie obrazom podriadené cieľu filmu : vykresliť jedinú jednu postavu, jej nálady a vnútorné boje. Film je plný režisérskych nápadov hodných pozornosti - trebárs narodenie a smrť tretieho dieťaťa zobrazené len zavesením, zvesením obrazu a zavesním iného, kde už tretí potomok chýba, či použitie toľkokrát spomínaných moderných songov, ktoré vôbec neruší alebo okaté zaradenie “čínskych tenisiek “ medzi prehliadku Mariiných rokokových topánok (možno to bude považované za chybu skriptu, ale tak okaté umiestnenie temer do centra obrazu podľa mňa nemôže byť náhoda) Oslavné ódy na Kirsten Dunst už nemá zmysel ani spievať – prerod od ustrašenej mädchen k nadržanej puberťáčke a rokokovej party girl, neskôr k matke a žene unavenej protokolom a napokon i životom zvládla vynikajúco. Len sa divím že si podobne náročné role nevyberá častejšie a zahadzuje sa v pavúčích komiksoch. Na záver už len poviem, že moje očakávania boli do bodky splnené a isté je, že do mojej TOP 5 2007 už hľadám len štyri filmy. A Sofia Coppola sa týmto filmom, pokiaľ ide o hollywoodskych režisérov, ktorým ide vo filme o viac než popkorn, dostáva na absolútny vrchol.10/10 Best of 2007(5.2.2007)
-
KarelR
Marie Antoinetta mě donutila hodně přemýšlet, jestli je povedená nebo ne. Nakonec jsem dospěl k názoru, že ano. Nová krev v podobě hudby mi dokonale sedla a mrzeli mě spíš ty návraty k hudbě klasické. Také čím víc jsem pátral po historických faktech, tím víc jsem zjišťoval, že jsou skvěle zapracované do příběhu a na to, že historicky příběh Marie vyznívá hrozně negativně, je zpracován s ohromnou lehkostí a grácií. Ohromným plusem je samozřejmě vynikající Kirsten a ani vedlejší postavy nezklamou, ať už je to Cooganův překvapivě snesitelný poradce nebo Schwartzmanův budoucí vladař, co ne a ne Kirsten o... oplodnit (toho člověka nechápu ;) ). Každopádně se jedná o hodně nezvyklou a zajímavou lekci z dějepisu. Sofia tedy opět nezklamala.(22.3.2007)
-
B!shop
Docela prijemny prekvapeni. Sofia se nesnazi o nejaky hutny historicky drama a i kdyz jsme v 18. stoleti, celej film pusobi zive, svizne a moderne. Velkej podil ma na tom samozrejme hlavni postava, ktera jde od vecirku k vecirku a furt se jen bavi a Dunst ji zahrala docela presvedcive. No a mozna jeste vetsi podil na tom ma svizna a chytlava hudba. Proste se nic moc neresi, film svizne odsejpa, obcas je to navic docela slusna komedie a krome uz zmineny Dunst tu je fajn obsazeni. Akorat ke konci uz to zacne drobet ztracet dech, to kdyz se Sofia snazi ukazat i nejaky dramatictejsi okamziky a revoluci, jenze to uz pusobi tak trochu navic, protoze do samotnyho konce zivot Antoinetty nevidime a tak je film takovej proste useklej. Ale celkove fakt povedena a zabavna historicka podivana.(25.11.2009)
-
novoten
Vysněné projekty natočené přesně podle představ jen málokdy dopadají tak perfektně, jak si režiséři při natáčení představují. Následkem ale někdy může být návrat ke kompromisům a ve většině případů i s tím související snaživá cesta k srdci diváka u filmu následujícího a doufám, že tomu tak bude i v tomto případě. Sofia Coppola totiž po dvou důkladných psychologických rozborech tentokrát vsadila na lehkovážně pojatou historii, u které neumí vyvážit silné momenty. Relativně nevýznamná zápletka naplnění manželství je nerozumně roztažena na půl hodiny a třeba závěr sice hodně naznačuje, ale neznalý divák z něj vůbec nepochopí, jak to s Marií nakonec dopadlo. O Coppole se říká, že si točí filmy jen proto, aby do nich mohla dávat své oblíbené songy. Vždycky jsem se nad tímhle tvrzením usmíval, ale při sledování tohoto kousku mě několikrát napadlo, že na tom asi něco je. Hudba totiž minimálně v polovině případů ruší a mnohdy tak kazí atmosféru, když nalaďuje diváka do prostředí připomínající teenagerskou komedii. Naštěstí díky tomu, že režisérka má na hudbu opravdu maximální čuch, tak se najde minimálně stejný počet případů, kdy naopak dolaďuje všechno na jedničku, většinou je tomu tak u přemýšlivějších pasáží. Chci tím říct, že mi trvalo snad třetinu filmu než jsem na tuhle netradiční hru přistoupil, ale i na konci mi zůstává pocit, že to tentokrát nevyšlo, jak mohlo. Příště by třeba mohl pomoct odklon od tématu nešťastných žen.(30.4.2007)
-
EdaS
M.A. není zklamáním, ale ve srovnání s předešlými dvěma bijáky Sofie Coppolové asi bohužel neobstojí. Marie Antoinette je silná jako intimní pohled na život ženy, která si musela vzít člověka, jehož jí vybral někdo jiný, a která musela otěhotnět, aby splnila nároky na ní kladené. Coppolová zručně inscenuje často až směšné dobové rituály, nechává nám nahlédnout pod pokličku královského života, který i přes materiální přebytek nemusel znamenat štěstí. Emoce hlavní hrdinky jsou vylíčeny skvěle, tak jak to Coppolová umí, nemůžu si ale pomoci, současná hudba se sem nehodí. Nepřijde mi to ani inspirativní, ani provokativní, jen zbytečné a rozptylující. Snad v jednom momentě mě tenhle přístup zaujal - a to když na minutu spustili The Strokes. M.A. je místy maličko zdlouhavá, možná trošku chladná, ale určitě nenudí. Uvidíme, jaký dojem budu mít z druhého zhlédnutí. To si ale nechám na velké plátno. P.S. Viděno z DVD screeneru.(9.12.2006)
-
CheGuevara
Když ani Sofia Coppola neví o čem vlastně vypráví, jen stěží to pozná i samotný divák. Biografie to nebyla. Ani kostýmní drama. Natož historická freska. A na osobní výpověď to mělo až příliš málo indícií. Film, který nemá co říct a který ani neví čím je. Na druhou stranu dělat na tomhle snímku jako výtvarník, tak potom bych mohl spokojeně umřít.(18.9.2008)
-
Flipper
Coppolovci sú jeden záhadný rod, ktorý ma raz nadchne a nepustí, alebo privádza do nepríčetnosti nad pomalosťou výrazových prostriedkov. Sofia ma dostala v Lost in Translation, jej otec v Godfatherovi. Zákaldom týchto filmov boli predstavitelia hlavných rolí, pri ktorých som pochopil zámer Coppolovov a bol som unesený. Dôležitosť hlavnej postavy filmu je u nich preto ako múka bez ktorej sa nenapečie dobrý chlieb. Maria Antoinetta a jej výrazové zobrazenie je načasované na najhoršiu možnú dobu. V čase preafektovaných Paris Hilton a rozmaznaných teenegerov. Nebyť historických udalostí je to len zobrazenie života dnešných teenegerov, bez hlbšieho vyznenia. Život však nie je iba o prežívaní slastí, ale každá radosť niekedy skončí a treba za svoje činy zobrať náležitú zodpovednosť. Racionálna rana tu je na mieste, lebo práve tu je skrytý odkaz histórie: ak budete robiť party, čakajte, že prídu rodičia a dajú vám to vyžrať. V tomto prípade padla hlava, ktorá podčiarkla márnivosť kráľovnej vyhlasujúcej, nech chudoba je koláče. Na konci to však účelovo nevidíme, lebo zámer bol v ukázaní dieťaťa, ktoré sa muselo všetkého vzdať a žiť život, ktorý je niekedy postavený na hlavu. Sofia však stále dvíha výstražný palec k pôžitkárstvu kráľovnej, vo forme stretnutí z bratom Marie. Prečo však nebol tento výstražný palec "korunovaný" dekapitáciou ctenej hlavy mi ostáva záhadou. Inak a hlavne inde zasadený príbeh by som zobral z nadšením, no v rámci historického hľadiska je to jeden nedotiahnutý príbeh. Oslava bláznivosti sa dala ukázať aj inak, než robiť historicko-novodobý príbeh. Tu nemali byť rockové rify, ale prísnosť a řád, uniformita, noblesa od začiatku po nešťastný koniec. Preto aj keď ide o novátorstvo v zobrazení historického faktu, poukázať iba na pár osobitných vlastností (márnivosť, detskosť, bohémstvo) Marie Antoinetty, je ako keby sme urobili film o Napoleónovi, vyzdvihujúc iba fakt, že bol malý...(27.3.2010)
-
Bart
K Marii Antoinettě jsem už od počátku přistupoval s nedůvěrou už jen z toho důvodu, že vím, co dokážou hollywoodští filmaři udělat s historií, aby ji vyhladili pro film. V tomhle ohledu mě film nezklamal. Když velkoryse opomenu historické nepřesnosti, nemůžu přehlédnout fakt, že všechny postavy filmu byly naprosto povrchní, včetně té hlavní. Přišla M.A. už do Francie jako rozmazlenej fakan, nebo to zní udělala nuda a manželova lhostejnost? Neplnil Ludvík manželské povinnosti proto, že byl na chlapečky, nebo měl problém s erekcí? A takhle bych mohl s otázkami pokračovat. Jinak řečeno, na to, jak byl film relativně dlouhý, jsem se z něj moc nedozvěděl. A to jak ze soukromého života M.A., tak z politického postavení královny, která měla na politické dění v tehdejší Evropě velký vliv. Nejzajímavější událost v životě M.A., tedy její kuriozní smrt, to jsem si také musel domyslet. A přitom si troufám tvrdit, že ne každý je znalý historie natolik, že tuto událost podrobně zná. Sofia Coppola zřejmě spoléhala na divákovu fantazii a představivost ve všech ohledech. Asi žádnou nemám. A nebo mi to u historického filmu opravdu vadí. Ovšem hudba a kostýmy 5*.(29.1.2009)
-
Viktooorka
Obdivuji a zbožňuji Sofii Coppolu. Co ona dokáže vytvořit obrazem a zvukem, nikoli dialogy, je ohromující. Její cit pro atmosféru se rovná dokonalosti a detaily, které bezchybně pasují, mě zarážejí. Marie Antoinetta se v jejích rukou stala mojí oblíbenou Královnou, a to jsem do této chvíle znala jenom jméno, nikoli její život a činy. Žena vlastně dívka, která se musí vzdát všeho pro uzavření spojenectví. Začlenit se v cizí zemi, s (pro mě úplně) hroznými zvyky a pravidly, s manželem, který se z počátku zdá, že je gay, společností, která ji odsuzovala, je nad lidský výkon. Pro to se ji nikdo nemůže divit, že vedla takový život. Ač s ní v jistých ohledech nesympatizuji, ale nemůžu tvrdit, že já na jejím místě, bych se nezachovala stejně. A jelikož se bohužel nikdy nestanu Královnou, nemůžu to ani zjistit. Rozhodně děkuji Kirsten Dunst za její nejlepší roli (pro mě, jako herečku ji nemám moc v lásce) a Sofii Coppole, jež mi dopřála nezapomenutelný a dech beroucí zážitek. PS: Nebyla bych to já, kdybych nevyzdvihla momenty týkající se zvířátek.. Scéna s Mopsíkem a ovečkou jsou pro mě nejkrásnější momenty, které jsem za poslední dobu viděla :-)(22.1.2010)
-
Dadel
Marie Antoinetta, dcera Marie Terezie, se byla přinucena provdat v 15 letech za syna francouzskeho krále. Snímek ji ukazuje jako mladou dámu, která si chce užívat života, ale je neustále svazována státnickými konvencemi a rituály, obklopená armádou služek, a všichni od ní očekávají pouze aby "zkonzumovala" své manželství s nemožným dauphinem a přivedla na svět následníka trůnu. Vyprávění o nelehkém životě uprostřed přepychu. Snímek končí na začátku revoluce, takže popravy se bohužel nedočkáme. Sofia Coppola stále potvrzuje svou kvalitu, ale druhé Lost in translation z toho nebude. Jednotlivé složky snímku tu nechám vychválit ostatní. Já se zmíním o hudbě - zazní tu mnoho moderních songů (The Cure, The Strokes, New Order, Air...) a nepůsobí to nijak rušivě. Doufám, že se teď producenti historických snímků přestanou bát moderní hudbu používat. I když se jistě najde (i na této stránce) spousta pomatených konzervativců, kteří budou tvrdit, že moderní hudba do historického snímku nepatří. Jejich problém.(28.1.2007)
-
choze
Po děsivě nudném ZTRACENO V PŘEKLADU jsem se k MARII ANTOINETTĚ musel dokopat, na čemž měla zásluhu hlavně moje přítelkyně. I když se film zabývá stejnými tématy (osamělost, odcizení) a je natočen stejně odtažitým a vláčným stylem, tentokrát jsem se mírně bavil a ani mě moc nenaštvalo, když se po dvou hodinách čekání až se to konečně rozjede, nic nerozjelo. Velký podíl na mém hodnocení má dobře zvolená moderní hudba.(26.7.2007)
-
Psema
Sofia by si mohla nakoukat třeba druhého Kmotra nebo Formanova Amadea. Třeba by pak dokázala napsat scénář, jenž dokáže vyprávět příběh skrze délku několika let a nebýt jen neustálým opakováním toho samého. Prakticky od počátku se film nehne z místa a když režisérka v půlce zjistí, že jaksi omílá stále stejná témata, začnou úřadovat zbrklé střihačské nůžky, jejichž pomocí se náhle prořezáváme historií takovým fofrem, že nějaké hlubší pocity nemají šanci zasáhnout cíl. Vychválit se dá jen vizuální styl a hudba. Marie Antoinetta je jako dort s nádherně sladkou polevou, ale s absolutně nedopečeným vnitřkem, kde se těsto ani nestačilo ohřát. 6/10 O pár měsíců později: Viděl jsem podruhé a musím své mínění malinko poupravit. Rozhodně jsem se Sofiinou vizí mnohem víc kompatibilní než tehdy a naprosto chápu, co chtěla říct, přesto si nemůžu pomoct, ale samotná Marie Antoinetta je nudná ledová královna. 7/10(25.3.2007)
-
Dever
Soundtrack: 1. Hong Kong Garden - Siouxsie And The Banshees ,2. Aphrodisiac - Bow Wow Wow ,3. What Ever Happened - The Strokes ,4. Pulling Our Weight - The Radio Dept ,5. Ceremony - New Order ,6. Natural's Not In It - Gang of Four ,7. I Want Candy - Bow Wow Wow ,8. Kings of the Wild Frontier - Adam and The Ants ,9. Concerto In G - Antonio Vivaldi/Brian Reitzell ,10. The Melody of a Fallen Tree - Windsor For The Derby ,11. I Don't Like It Like This - The Radio Dept ,12. Plainsong - The Cure(19.5.2011)
-
genetique
Moderne spracovaný a aj tak takmer autentický historický príbeh o veciach vážnych a neveselých, trpkých a skľučujúcich , z obdobia plného nepokojov a kríz; a cez to všetko je spracovaný nonšalantne, galantne, ale hlavne bezstarostne a usmievavo, a celý hrá tými najkrajšími farbami a doprevádza hudba, ktorú by ste do historicko-biografickej drámy nikdy netipovali. Tým nechcem povedať, že dramatické okamihy z filmu vyprchávajú. Práve naopak. Množstvo spletitých scén len poukazujú na rozvrátenosť vtedajšej situácie a hlavne najvyšších spoločenských vrstiev a umocňujú dramatický podtext filmu. Kirsten Dunst sa v tejto roli našla dokonca tak, že ako Mary Jane ju už dokonca ani nemám chuť štvrtýkrát vidieť. Sofii verím aj naďalej. 80%.(10.4.2009)
-
flanker.27
Sofia Coppola je nepochybně talentovaná režisérka, v psaní scénářů však pokulhává více, než je zdrávo. Pokud si vzala za úkol zobrazit osobnost Marie Antoinetty, pro Francouze dodnes veřejného nepřítele číslo 1, příliš neuspěla. Zpočátku film celkem funguje jako seznamování se s prostředím královského dvora a jeho zvyklostí, ceremonie u každé příležitosti (novomanželská noc, vstávání, snídaně) jsou zachyceny vtipně a s nadhledem. Proti této části nemám příliš výhrad. Jak však MA zaplouvá do života francouzské šlechty, ztrácí se nějak smysl filmu. O povaze rakouské princezny a francouzské královny se z filmu příliš nedozvíme. MA je prostě takový rozpustilý diblík, scénář vyniknutí jejího charakteru příliš prostoru nedává. I její proslulá galantní dobrodružství, poměr s Fersenem, vyplňování života zábavou a okázalé pohrdání prostými lidmi vyznívá celkem nevinně. Jestli si i přesto o ní může divák udělat nějaký obrázek, je to hlavně zásluha Kirsten Dunst, která své roli dokáže vtisknout i s malým prostorem životnost. Ještě méně než o MA se dozvíme o ostatních postavách, natož o událostech okolo. Sofia Coppola také velmi nedobře pracuje s časem, člověk by ani nepoznal, že film zabírá období víc jak 20 let. A pokud někdo nemá určité povědomí o osudu královského páru za revoluce, konec vůbec nepochopí. Při tom všem kritizování se na to ale docela dobře kouká a režijně to Sofii jde mnohem lépe (až na to užívání moderní hudby). S lepším scénářem to mohl být výborný film.(21.7.2007)
-
Jeanne
Marie Antoinetta nemůže být pokládána za další z řady biografií z období Velké francouzské revoluce, protože byla režírována tímtéž způsobem, jako předchozí filmy Sofie Coppoly Smrt panen (1999) a Ztraceno v překladu (2003). Snímek inspirovaný dospíváním nejmladší dcery císařovny Marie Terezie se zaměřuje na takové scény, které běžná historická romance, drama nebo dobrodružný film opomíjejí, ale právě takové filmy Sofie Coppoly jsou. K tomu režisérka Marii Antoinettu zahalila do postmoderního hávu, jenž ji staví do kontrastu vůči tradičním versailleským dramatům typu Král tančí: každý záběr na grand canal nebo fontánu se okamžitě tříští v několika rychle se střídajících polodetailech a celcích, namísto dobové hudby zaznívá současný rock a pop, namísto časových údajů a klasické dramatické výstavby nastupuje pouhé plynutí času. Z Marie Antoinetty se tak vynořuje tvůrčí vášeň pro téma, ale natolik přetransformovaná skrze soudobý americký filmařský názor, že nebýt občasných pojmů jako Versailles, Petit Trianon a Ludvík XVI., sotva by se dalo rozeznat zasazení do kontextu Francie konce 18. století. (pokračování na www.angelique.ic.cz)(29.6.2007)
-
Darren
Nejsem si tak úplně jistý, jestli mě bavilo sledovat nudící se mladou královnu, ani jestli Sofii vyšel krok s použitím moderní hudby v kostýmním filmu. Mělo to být buďto dějovější a nebo pocitovější. Kirsten je tu sice opravdu skvělá, ale od režisérky jsem po Lost in translation čekal maličko víc. Docela nuda, ale rozdodně né šeď, už kvůli odzbrojující obrazové stránce.(15.6.2007)
-
JFL
Režisérka Sofia Coppola dokáže vedením herců a pojetím scény mistrovsky vystihnout atmosféru určité intimní chvíle. Ani její kostýmní film se proto neopájí dobou, ale zaměřuje se na Marii Antoinettu. Nezobrazuje ji jako královnu procházející velkými dějinnými událostmi, nýbrž jako ženu v různých emocionálních proměnách – dětsky rozvernou, citlivou, zraňovanou, či zamilovanou. Opulentní prostory Versailles a velké historické osobnosti zde jsou čistě kulisami obklopujícími titulní hrdinku.(15.9.2008)
