Smrt císaře a krále Karla IV.

Jak si všimni přáli jeho smrt a on Karel IV jim ne a ne tu radost splnit. Prej: "Už jsme mu tu potřetí na pohřbu a on ještě nezemřel." Bohužel to je tak jediné zábavné na této televizní inscenaci, protože jinak je to nudnější televizní traktát o tom, jak Karel IV. bránil Čechy, kdo chtěl jaké území a jakej bordel byl v církvi. Navíc ještě natáčené v chudých televizních ateliérech. [212. hodnocení, 23. komentář, 71%] (19.05.2020)

Televizní hra, která má dnes význam především svým výrazným hereckým obsazením. Děj odpovídá představám o českém středověku, které se vytvořily za národního obrození. Ta ušlechtilost a moudrost Martinu Růžkovi přímo sálá z očí. Adamíra coby papežův vyslanec je patřičně přezíravý, zkrátka takový ten trošku národovecký pohled na naše dávné dějiny. Trochu to připomíná Vávrovu husitskou trilogii v chudých televizních studiových kulisách. Celkový dojem: 50 %. (28.10.2007)

"Založili si univerzitu. Nač jim je. Hloupý národ je poslušnější a jeho víra v boha pevnější." Je zajímavé zvolit si za téma ne velké okamžiky význačného panovníka, ale jeho slabé chvíle, třeba přímo poslední okamžiky. To, co ve světě není moc časté, u nás ve své době zas tak neobvyklé nebylo. Je v nás asi nějaký sklon k tragédii, k tomu vidět věci spíše černě. "Mne netěší, když se mnou souhlasíte, hádejte se se mnou." Velká císařova tragédie zde není dána jen samou smrtí, ale důvodným pocitem, že se jeho dílo nedočká pokračování. Korunní princ Václav je slaboch a ostatní od kurfiřtů přes církev až po příbuzné se už připravují na to, co ze situace vytěží. Vybudovaný klid a pořádek nedokáže nikdo kolem ocenit, manželka, děti, církev, dvořané. Konec pořádku, nastupující chaos. Téma samo zajímavé, škoda že zpracování je jen mírně nadprůměrné v porovnání s takovým Daňkem. Nicméně už pro Martina Růžka stojí tato hra za vidění. (15.02.2017)

Dal jsem této zemi mír. Klidný život. Vysoké učení. Obrazy. Chrámy. Trhy. Most. Čechy kvetou. Má je spálit mráz? Je přece úplně jedno, zda to je či není pravda. Důležité je to, co zůstává. Osobnost císaře a krále Karla IV. lze vnímat jakkoliv, je ovšem více než pravděpodobné, že bez něj by Čechy ještě nadlouho vězely v bahně podprůměrnosti a nevzdělanosti. Určité nepřesnosti či spíše drobné rozpory potom stírá vynikající herecké obsazení, v jehož středu nalézáme jak výtečného Martina Růžka, který umírajícího císaře portretizoval v lehce idealizované, přesto působivé zkratce, tak plejádu dalších zvučných jmen (Adamíra, Šmeral, Sklenčka, Moučka, Ráž, Němec, Kolářová, Kaiser, Přeučil). Ti, kteří vnímají tuto brilantní televizní inscenaci coby zmetkový produkt tehdejšího režimu, jen stěží pochopí skutečný smysl českých dějin. (14.05.2016)

Oprávněně lze diskutovat o tom, zda a nakolik zvolený pohled na osobnost Karla IV. je nebo není poplatný dobovým režimistickým normalizačním fetišům a šablonám. Co však upoutá mnohem více a dá zapomenout na mnohé skutečné i domnělé nedostatky Šotolovy předloh i scénáře jako takového, je famózní herecké obsazení. Z tohoto hlediska byl rok velkého Lucemburska z přemyslovské krve bohatší o další plodný příspěvek. Není vyloučené, že po opakovaném dodatečném zhlédnutí tohoto historického dramatu bych některé soudy, obsažené v těchto komentářích, korigoval. Možná i dost podstatně. Autem censeo: Máme co do činění s nedoceňovaným filmem, průhledem do dějin přední lucemburskočeské dynastie, fundovaným pokusem proniknout tam, kam už historické oči badatelovy i stejně zaměřená snaha postupně se k nekonečnému spánku choulící postavy stejnojmenného hlavního hrdiny, na níž je postaven celý příběh, už nedohlédnou, protože dohlédnout nemohou. Některým prvkům tohoto pohledu lze zazlít mnohé; přesto jeho kvality nestárnou a minimálně v rovině dobového vnímání film svým divákům nabízí mnohem víc: hluboký průhled do duší dějinných protagonistů, který nejen odborníkům zůstává utajen. Ke škodě nás všech. (24.03.2008)