Sluneční stát

Sluneční stát jako pohled do života několika ostravských dělníků, či snad outsiderů ? Můj oblíbený film, kterému bych snad vytknul jen to, že v něm hraje až příliš málo ostravských herců. Vnímám však pozitivně, že se v něm neobjevila ani paní Geislerová, ani paní Vilhelmová, jejichž obsazení do každého filmu se - pro mě z podivných důvodů - stalo trendem posledních dob. V epizodní roli exekutora se objevil můj nejoblíbenější činoherní herec NDM, pan Vladimír Čapka. V roli manželky pana Navrátila pak má nejoblíbenější činoherní herečka NDM, paní Anna Cónová. (06.08.2010)

Chudák Csongor Kassai! Tak blbě napsanou postavu s extrémně debilníma replikama si fakt nezasloužil, hlavně jeho druhý výstup. Zajímavý projekt, Navrátil ani Bareš coby Ostravaci nepřesvědčí na sto procent, ale souznění s Kostelným a Martinkou docela funguje. Pro mě překvapivě je nejsuverénnější a nejsympatičtější Ľuboš Kostelný. Líbila se mi velmi civilní Anna Cónová, byť její role nebyla velká. V marastu česko-slovenské novo miléniové tvorby docela zajímavá pecka, spíš pozitivně. (29.03.2014)

Sympatické a výrazné herecké výkony, sympatický film, na který jen tak nezapomenete (zvláště pokud znáte Ostravu). Škoda úplně nesmyslného závěru, který všechno předchozí těžce sráží: parta ostravsko-slovenských robotníků by takto na veřejnosti, navíc ve dne, nikdá neskákala, to mi věřte. A za střízliva už vůbec ne. (19.02.2009)

Velice dlouho se o žádném českém (nevím, jak je to se slovenským filmem) filmu nedalo říci : "Páni, tenhle film, to je fakt něco !" A o to víc jsem ráda, že to lze prohlásit o novém česko-slovenském filmu Martina Šulíka. Protože ten je tak trefný, až to bere dech. Skvěle se v něm mísí tragika i komičnost jednotlivých postav, které jsou jedna jako druhá bezchybně zahrány. Hudbě rovněž není co vytknout. Jen jednoho je škoda, když jsem vycházela z kina, byla jsem jediný člověk pod 25. Takový film by přitom mohl oslovit i publikum s rodným listem mladšího data. (07.05.2005)

Moje prvé zoznámenie sa s Martinom Šulíkom. Výsledok je viac ako uspokojujúci. Namiesto Slovenska sa nachádzame v Čechách a tým pádom sme uprostred inej mentality a názorov, aj keď sú v mnohom s tými slovenskými podobné. Jednak vďaka tomu sa tu vytvára veľmi krásna súhra medzi českým a slovenských hercom - ktorá je umocnená tým, že slováci sa nehrajú na čechov ako to v dnešných filmoch býva a hovoria po slovensky. To umožňuje zbaviť charaktery neprirodzenosti a dáva nám priestor aby sme ich objavovali. V tomto smere je Šulík znamenitý rozprávač. Každý zo štvorice kamarátov má svoje drobné radosti aj starosti a ich život je znázornený až na tých pár bitiek bez výraznejšej dramatizácie. Je to život nesúrodej skupinky, v ktorej každý zastáva dôležité miesto a bez ktorého by skupinka nebola funkčná. Ďalším veľkým plusom filmu, okrem humoru, ktorý je trefný a postavený na hovorenom slove, je tiež fakt že Šulík vytvoril funkčný mikrokozmos, kde má každá scéna svoje opodstatnenie a miesto. Prechody medzi scénami sú nenásilné a častokrát sú spravené cez prirodzenú akciu, ktorá sa v deji neskôr vyvrbí. Rozhodne jeden z najsilneších súčasných slovenských filmov, ktorý možno nie je súčasný, ale ktorý by pre technickú a príbehovo precíznosť mohol len veľmi ťažko zostarnúť. (05.03.2013)