Štěstí

Poetika filmů Bohdana Slámy je mi blízká. To je asi základní předpoklad pro přijetí tohoto mezinárodně tak úspěšného českého filmu (což nebývá zase tak obvyklé). Mám rád i civilní herectví Pavla Lišky a libí se mi Aňa Geislerová, takže jsem se na tenhle film hodně těšil. Střetnutí s ním bylo ale mnohem silnější, než jsem čekal. Při odchodu z kina jsem ještě drahnou dobu bloumal po ztemnělých ulicích a zklidňoval vášně, které ve mně tenhle film rozžehl. Důvod je prostý: tenhle něžný a křehký film je o tom, kde hledat v současném odcizeném světě pocit, který jako jeden z mála naplňuje duši člověka a podle kterého se také celý film jmenuje, pocit štěstí... Nejenom podle Bohdana Slámy jsou ale cesty vedoucí k tomuhle pocitovému naplnění klikaté a mnohdy i slepé. Celý film je o hledání ... štěstí, lásky, smyslu života, sebe sama ... Existenciální nezakotvenost hlavních hrdinů ještě podtrhuje příznačně a symbolicky zvolená bezútěšná krajina severních Čech, která svým způsobem také plní jednu z rolí ve filmu (jejím opozitem je pak postmoderní lokace ,,nadnárodní" krajiny západního velkoměsta, situovaná do tranzitní zóny letiště). Generační řetězec ještě neporušených a fungujících vztahů v komunitě lidí na vesnici nahrazuje Sláma oproti svým dřívějším filmům již generačním vzorcem poněkud rozpadlým, symbolizujícím současný městský život, život rozvodů a nefungujících vztahů. Navíc, tato premisa je také odpovědí na otázku, zda lze nalézt ono samotným názvem proklamované ,,štěstí". Jsou jím právě fungující generační vztahy, ona nezpochybnitelná osa rodiče-děti. Absence funkčního partnerského vztahu a dětí z tohoto vztahu vzešlých je tím nejhorším, co může nejen hrdiny tohohle krásného filmu potkat... (23.11.2006)

Vážím si ocenění, kterého tento film dosáhl, že bychom podobnými úspěchy mohli dláždit, to věru ne. Ale mé hodnocení odráží především hluboký nesoulad s intencemi režiséra i s intencí porot při oceňování podobných "výpovědí o životě a ze života" snímků. Možná bych měl k filmu jiný vztah, kdyby byl třeba ve stylu DOGMA '95, ale přes snahu o realistickou a opravdovou výpověď, to jediné, co mě ve filmu oslovilo, byla atmosféra krajiny. A to je trochu málo na film, kde by to měly být především postavy a jejich osudy, ne? Ale je to možná jen tím, že představu, co je to "štěstí" a kudy k němu vede cesta, máme s režisérem poněkud odlišnou. (05.08.2006)

Ak tomuto filmu k dokonalosti niečo chýba, je toho skutočne málo. Sláma dokáže zdanlivo obyčajný príbeh obohatiť tuctom myšlienok v jednej scéne. Je pravda, že na scenári sa ešte trochu dalo zapracovať (zdanlivo kľúčová postava Anny Geislerovej brzdí tempo a narúša celistvosť atmosféry) a že Bolek Polívka na seba príliš strháva pozornosť, ale film má úžasnú atmosféru civilizačnej daždivej poetiky. A to, čo predvádzajú Liška s Táňou Vilhelmovou (ale i Huba a Kronerová), je fakt super. Štěstí sa zadrie pod nechty a rovnako zabaví, ako zamrazí. (20.05.2007)

(v kontextu české kinemotografie deset až dvacet hvězdiček) Češi se po více jak čtyřiceti letech znovu naučili dělat filmy a ne jenom "estrády", jak říká současným výtvorům české kinematografie Jan Němec. Jenomže, jak čtu, diváci na to nejsou připraveni - už si zvykli na všecky ty Pupenda, Snowborďáky a Netleskající ruce, jakožto i na Hollywood. Štěstí je opravdu nečekaným (a dlouho očekávaným) štěstím českého filmu, ale naneštěstí je dnešní český divák někde na úrovni polipa, takže... ---------- ------- 25. 3. 2007 : Napodruhé už jsem si všiml několika "nepochopitelností" ve scénáři, několika nedotažených dialogů a chvílama nepřesvědčivých výkonů, ale přesto je pro mě Štěstí spolu s Návratem idiota a s filmy Jana Švankmajera to nejlepší, co u nás po revoluci vzniklo. ----------- 29. 9. 2010 : Už se na to radši znova dívat nebudu.. Dojem čím dál slabší. (31.07.2005)

Tak nevím, jak se na to mám koukat Jako na film, jehož podbízivost a brnkání na city je místy až kontraproduktivní nebo se na něj koukat očima Mostečáka? V tom případě jako Mostečák nechápu vynaložené úsilí a maximální vstřícnost zástupců Statutárního města Mostu vůči filmovému štábu při realizaci tohoto snímku, ze kterého pak vyjde město Most jako nejdepresivnější a nejhorší místo pro život v této zemi No, to snad ne! Vždyť to není pravda! Filmu rozhodně nelze upřít silné stránky. Rodiče v podání Bolka P. a Simony S. jsou hereckým klenotem a Pavel L. se díky Štěstí a Účastníkům zájezdu možná konečně jednou provždy zbavil škatulkového zařazení rolí do pozic trotlů a polomentálů A? Štěstí je, že se Bohdan S. obklopil správnými lidmi. Štěstí je, že Slámovo Štěstí je. Štěstí je, že jsem ho viděl. Štěstí je, že jsem v něm viděl dnes již neexistující „luftku“ od hlubinného dolu Julius III. Štěstí je, že jsem nedaleko ní prožil v Kopistech před mnoha a mnoha lety nádherné dětství. Štěstí je vidět Slámovo Štěstí a uvědomit si jaké štěstí je vědět odkud člověk je. Ano, jsem Mostečák a jsem na to hrdý:-) Sečteno podtrženo Slámovo Štěstí je silný film, pro mě ale vnitřně i pocitově zůstává jedním z nejrozporuplnějších snímků, které jsem kdy viděl (10.05.2006)