Režie:
Vladimír MorávekKamera:
Diviš MarekHudba:
Jan BudařHrají:
Jan Budař, Richard Krajčo, Miroslav Donutil, Iva Janžurová, Magdaléna Borová, Robert Roth, Stella Zázvorková, Radovan Lukavský, Pavla Tomicová (více)Obsahy(1)
Do Prahy přijíždí slovenský režisér Karpatti (Robert Roth), aby se tam proslavil. Má s sebou všechny věci, v Bratislavě se už nemůže ani ukázat. Mezi tím na střeše pankráckého činžáku Hrubeš (Jan Budař) s Marešem (Richard Krajčo) plivou ze sedmnáctého patra, plánují být významnými filmovými pracovníky a touží po lásce. Pak Marešovi umře babička, Hrubeše vyžene tatínek (Miroslav Donutil) z domu a jedenáct smrtelně nemocných pacientů nezemře. Václav Hrubeš se setká s prezidentem Klausem a Josef Mareš si najde děvče, ale za peníze. Na závěr vypne v celé Praze 4 na deset minut proud a Viliam Karpatti dostane cenu na jihlavském festivalu. Celých posledních deset minut filmu prší, letadla se vznášejí nad Prahou jak fantomy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (217)
Dobrý výkon Richarda Krajča ala "magor" až k nevíře jaké má vlohy k herectví. První půlka je dobrá a velice vtipná, kdy se Honza Budař snaží stát Dalailamou (promiňte jestli jsem to napsal špatně) a duhá půlka se veze na rozjezdu, škoda, že to více negradovalo až do konce, to bychom byli více uneseni. ()
První hvězdu dávám za herecké výkony Budaře, Krajča, Donutila a Janžurky. Druhou hvězdu dávám za vcelku zajimavé zpracování a odvážnost celého filmu. Třetí hvězdu dávám za epický konec speciálně za Kocábuv pohled když začla hrát Zagorka. :) Film jako celek na mě působí průměrně a nějak mě nenapadá co víc k tomu říct. Nakonec......byla to vcelku povedená zábava. ()
S dvouhodinovým filmem, u něhož jsou nejlepší první dvě minuty, není něco v pořádku. Humor je zde vyjádřen skrze nadužívání slova "kokot", nebo dialogy typu: "To neudělám, vypadal bych jako blbec." - "Ale vždyť ty jsi přeci blbec." (haha), případně se tyto a jim podobné věty pro jistotu ještě jednou zopakují, aby vynikla jejich úžasná "vypointovanost". Mnohé situace tak hraničí až s trapností. Chápu, jakou myšlenku chtěli Budař s Morávkem vyjádřit, ale proč to činí tak uondaným, nevtipným a vzhledem k neúměrné stopáži úmorným způsobem, je mi záhadou. Morávek není žádný režisérský lumen, jeho inspiračními zdroji je dle jeho slov ´česká nová vlna 60.let´, ale do ní má jeho dílo hodně daleko. První půlhodina, masturbace v dědečkově uniformě, Zagorka a samotný závěr aspoň trochu zvedají film z hlubokého bahna podprůměru. ()
Prvá polovica je skvelá, zaujímavá a vtipná. Budař s Krajčom hrajú ako o život a stačí iba pohľad na ich ksichty a o zábavu je postarané. Hlavne momenty kde Hrubeš prejavuje svoju zamindrákovanú povahu sú na nezaplatenie. No potom ako vstúpi do seba a začína svoju budhistickú púť, film úplne stráca dych a poslednú trištvrtehodinu som sa už nemohol dočkať konca. Škoda. ()
NEŠLAP NELÁMEJ!!!!! .... ..... ......... ......... ........... ........... .......... ......... ............. Z Morávka jsem měl pocit už u Nudy v Brně, že se svými postavami nesoucítí, a že se jim vysmívá. V tomhle případě to platí taky. Druhá výtka směřuje k tomu, že samotný příběh, na kterém je film postavený (Z revizora Dalajlámou) je slabý, takže film spíše zachraňují jednotlivé veselé momenty, které ale dokážou pobavit - třeba "Dneska peru bílý", scéna masturbace v uniformě, vše spojené se Zagorkou, objednávání přestárlých prostitutek ("No tohle je ale nehoráznost") a některé další ()
Galerie (7)
Photo © Čestmír KOPECKÝ – PRVNÍ VEŘEJNOPRÁVNÍ
Zajímavosti (5)
- Stella Zázvorková, která ve filmu hrála Babičku Miriam, zemřela týden po natočení svých scén. (tsatsiki)
- Po 28 letech se ve filmu objevil dříve dětský herec Petr Starý známý z filmu Páni kluci (1975). (M.B)
- Jednou z důležitých postav filmu je zpěvačka - a vystudovaná herečka - Hana Zagorová, která si sebe samu i zahrála. Richard Krajčo (Mareš) k ní řekl: "Když jsem byl malý, můj první šlágr byly Holky z naší školky. Kotvalda s Hložkem jsem měl nalepené ve svém kufříku s hračkama a přes ně jsem se dostal k Hance Zagorové, do které jsem se pochopitelně okamžitě zamiloval. To nešlo jinak. Pak nastalo období hudebního hledání, kdy jsem byl pankáčem a totálně ji zavrhl. Navíc musím říct, že po revoluci mě překvapilo, jak republika neustále tíhne k minulosti včetně té hudební, což je pro mě dost nepochopitelné. Na druhou stranu se ale musím přiznat, že když jsme si na place pouštěli její songy, tak jsem byl dojatý. Písničky jako Nešlap, nelámej nebo Hrníčky jsou fakt dobrý. Hanka Zagorová má obrovskou výhodu právě v tom herectví, ona ty písničky skvěle zahraje a prožije. (...) Já jí to, co zpívá, od začátku do konce věřím. Ona tam pláče, směje se a na mě to funguje. Spousta lidí si navíc nevšímá, že si řadu textů napsala sama, čímž v mých očích stoupá na ceně. Vidím, že sama tvoří, že do písniček vkládá svoje pocity." (NIRO)
Reklama