Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí

Hru Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou napsal René Levínský pod pseudonynem Samuel Königgratz. V letech 2003/7 byla na repertoáru Divadla v Dlouhé se Zavřelem a Hanušem. Filmovému přepisu velkou službu udělaly reály žateckého nádraží a poněkud filmovější výkon Jardy Duška, který by se od jeho divadelních kolegů nedal příliš očekávat. Další role obsadila celá paleta herců amatérů, začátečníků nebo těch z regionů. Ale i tak vznikl slušný malý nenáročný film pro ty, kterým nevadí odhalená povaha česká. (16.05.2021)

Tenhle film musím pochválit. Tedy z pohledu televizního diváka, do kina bych na to přece jen asi nevyrazil. Největším kladem filmu je, že přesně zná své možnosti a netrpí přehnanými ambicemi. Herci - neherci jsou většinou zcela přirození, i když samozřejmě o nějakých velkých hereckých výkonech se mluvit nedá, scénárista jim však napsal dialogy přímo do huby. Je to autentický, poetický film, i když vcelku o ničem. Mě to stačí. (03.11.2008)

Film vychází z divadelní hry - a je to na něm cítit. Herecké výkony jsou schválně absolutně neherecké (o co ž se snaží i p. Dušek, nicméně své neherctví přece jen neherectvím překrýt nedokáže) přesně tak jak se to na železnici hodí. Kromě úžasného používání vulgarismů bych zde proto hledal prvky absurdního dramatu. Opravdu jsem se od srdce zasmál. (17.09.2008)

Duvod vzniku myslenky, ze ve filmu budou hrat ochotnici z mistni sokolovny byl zrejmy. Autenticnost. Ta se do jiste miry povedla, ale nepomohly k tomu rozhodne vykonu dobrovolnych ochotniku. To melo presne opacny ucinek. Mel jsem pocit ze sedim na zidlich dovlecenych z mistniho hostince do venkovske sokolovny a divam se na toporne a neprirozene vykony nadsenych nehercu. Bylo to dokonce tak ubijejici, ze jsem se rozhodl skocit si dolu k vietnamcum koupit musli tycinku, aby mi chroupani teto zdrave a nechutne odpornosti ochranilo muj sluchovy aparat. Z filmu primo salala poklidna a mirumilovna atmosfera venkovskeho zivota, ovsem snaha o lidove hlasky vyznely naprazdno a daly tak mym 90 minutam ztraveneho casu koukanim na tento lidovy opus, punc ZTRATY CASU. (29.12.2009)

I když se tvůrci snažili šlapat původní "nové vlně" na paty, moc se jim to nepovedlo - oceňuji sice zajímavě a syrově podané nádražní prostředí, ale příběh je natolik roztříštěný že neumožňuje ani pořádně sledovat avizovanou hlavní dějovou linii posunovače Františka a jeho znovuobjevení. Škoda, čekal jsem víc... (02.02.2009)