Režie:
Jaromír PolišenskýScénář:
Jan DrbohlavKamera:
Josef ŠpeldaHudba:
Vladimír RoubalHrají:
Viktor Preiss, Klára Issová, Jiří Langmajer, Pavel Kříž, Michal Pavlata, Ladislav Potměšil, Saša Rašilov nejml., Lukáš Hlavica, Miroslav Táborský, Martin Zahálka, Otakar Brousek ml. (více)Obsahy(1)
Režisér Jaroslav Polišenský netočí často, avšak látky které si vybere vždy stojí za to. Bylo tomu tak u titulu Ex offo, příběhu advokáta hájícího K. H. Franka i u titulu Gambit, který z nečekané strany odkrýval pozadí Babických událostí z roku 1951. Nyní, do třetice, přichází s titulem In nomine patris, který nabízí fiktivní pohled na události okolo tzv. Čihošťského zázraku. Autorem všech tří příběhů je Polišenského spolužák, scenárista Jan Drbohlav. Při obsazování rolí sáhl Jaroslav Polišenský, který se v mezidobí živí jako režisér dabingu, po hercích, které z dabingového studia dobře zná: Viktor Preiss, Klára Issová, Jiří Langmajer, Pavel Kříž, Michal Pavlata, Ladislav Potměšil, Saša Rašilov, Lukáš Hlavica, Miroslav Táborský, Bára Munzarová, Lucie Vondráčková. Pro Českou televizi, jako medium veřejné služby, je přímo povinností vracet se uměleckou formou k těmto dnes živým tématům. Autorům nešlo o rekonstrukci a vysvětlení oněch událostí, autorům šlo o to, co je v možnostech dramatického umění: na pozadí dějin vytvořit drama lidských osudů, charakterů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (86)
Připadlo mi to trošku jako film natočený na zakázku (o dokumentu natočeném na zakázku). Vůbec tím ovšem nechci snížit hodnotu výpovědi o zvěrstvech páchaných na odpůrcích tehdejšího režimu ! Ten potenciál vlastního příběhu byl ovšem větší a s hereckým obsazením uvedeným v titulkách sliboval intenzivnější zážitek.... taky si nedovedu vysvětlit tolik dobrých herců v tak bezvýznamných rolích (Hrušínský, Táborský....). Shrnuto: bylo to dobré, ale já čekal druhé "PF77" - ovšem to by asi musel režírovat někdo jiný... 70% ()
Tenhle snímek byl fikcí, založenou na skutečnosti. Všechny paradoxy doby i celkovou atmosféru filmu bych nehanil, ale čekal jsem něco emocionálně i herecky mnohem silnějšího. V tom mě to zklamalo - otec Toufar i Viktor Preiss měli ve snímku překvapivě málo prostoru. ()
Zásadní obsah, pokulhávající forma. Je jistě velmi chválihodné, že naše primární veřejnoprávní médium realizuje takovéhle projekty otevírající třinácté komnaty naší moderní historie, možná by ale neškodilo, byť jde o televizní film, ubrat na okaté televiznosti a naopak přidat nějaké naléhavější výrazové prostředky. Čihošťský zázrak na své důstojné filmové zpracování teprve čeká... ()
Další skvělý výkon Jířího Langmajera - tenhle chlapík by si zasloužil mnohem víc pozornosti ... ()
Motto: Běda tomu, skrze něhož přichází blábolení. Jenom aby z toho nemělo stádo ještě nějaký hlavdrbání, že... . . . Hm, hotovej "Mirákl v růžovym kosteličku" aneb zázraky se v ČéTéčku holt nedějí a tečka. Možná nějaký slabý médium, nebo co... %-o . . . Tak ejhle je ty >historické vyprávěnky< očima veřejnoprávní čudlárny, Polišenský to je lišák a chudák farář Toufar se musí tou "vnitřní silou" i navenek v hrobě obracet. V důsledku to pak vypadá a dopadá jako nějaké nejapné pokračování četnických humoresek, přesladká >typická holka ze vsi< Issová procítěně níká a občas si i zašišlá a... ...a jiný už to želbohu zkrátka zase s tou naší šašskotelevizáckou tvorbou nebude... Poskoci jsou holt hybatelé dějin, těch našich prostonárodních určitě! Hlavně si nebrat jméno Boží do huby zadarmo, že... - - - P.S. A ještě že té "katolické" církvi naše liberální(!) vláda(?) >navrátí< (sic!) vedle všech možných chrámů a chudobinců (to asi pro ty svatý dobroty) i ty desítky miliard na >investice< , toť pravý češhotský zázrak! To bude na špagátky a drátky do skonání světa. A až to flanďácké elity prošustrují, erár bude zase věčný, že... Amen. - - - - - (Poprvé viděno 12.2.2012 na >miráklí jejdičce< , hodnocení 398., komentář zde jako sedmadvacátý - 12.2.2012) ()
Od uměleckého dokumentu - a tím tento film je - nelze čekat víc než od uměleckého dokumentu. Vždy jsou dvě možnosti: natočit ho dobře nebo špatně. Ambici točit špatně režisér Polišenský viditelně postrádá. Mj. špičkovým hereckým obsazením, které zvolil. Je to nepopiratelný zločin režimu té doby. Jeden z mnoha. Bohužel. ()
Filmografie Jaromíra Polišenského nese označení seriálového režiséra, který rutinně převádí pro televizi ty nejjednodušší scénáře. Ale ukazuje se, že jeho televizní filmy patří mezi to nejlepší, co tady po revoluci vzniklo. Dobová selhání jsou jen minimální, jím vedení herci hrají skvěle a syrová atmosféra může divákovi sáhnout až na úplné dno. ()
Čekal jsem více prostoru pro Viktora Preisse, čekal jsem více takových momentů, jakým byl jeho a Langmajerův dialog před kostelem... A to je v podstatě vše, co mi v In nomine patris chybělo. Nakonec dávám tři a půl hvězdy, ale na čtyři je kvůli upozadění Toufarovy postavy opravdu zaokrouhlit nemůžu. Polišenského a Preissova předchozí spolupráce, tedy výborné Ex offo, je mnohem výš. ()
"Ty si myslíš, že keď proti tebe nemáme žiadne dôkazy, že sa ti nemôže nič stať?" Ale stane sa, verte, že sa stane. Ono v tej dobe skutočne netrebalo veľa. STB vtedy vedela šikovne zatočiť s každým, kto sa jej zdal nepohodlný. Ak dôkazy neboli, rýchlo si ich vyrobili sami. Ak neboli svedkovia, rýchlo našli a podplatili si falošných. Potom už iba stačilo mlátiť a vyhrážať sa dovtedy, kým ste nepodpísali priznanie. Na tom však často veľmi nezáležalo, Či ste nepodpísali alebo nie, vyfasovali ste takmer rovnaký trest. Zlomiť vás brali ako bonus. Presvedčivý tv film o vtedajších pomeroch, takých prípadov odsúdených kňazov boli desiatky, možno stovky, väčšina z nich si to odsedela v Leopoldove, ale samozrejme nie len tam. Je fajn, že s touto témou prišiel niekto aspoň na poli tv filmu, aj keď téma by si žiadala solídny tv film a čo najväčšiu popularitu v prípadnom úspechu, aby čo najviac mladých vedelo, ako tu kedysi fungovalo, videli rozdiel a možno viac si cenili to, čo majú dnes. 80%. ()
Doporučeno především těm, kteří mají tu drzost bagatelizovat zločiny komunistického režimu. ()
Vlastně nemám, co bych vytkl, až na pár toporných vět ve scénáři. Dokonce i obraz církve je tu na české poměry nezvykle přejný. A byť jsem na Ďáblický hřbitov k hrobu faráře Toufara a dalších mučedníků padesátých let rád rád chodíval a byť jsou pro mě čihošťské události výmluvným symbolem doby, tenhle film mě nezasáhl, jak bych si přál. Asi jsem již snímků na téma křesťané a totalita viděl příliš, takže objevím-li nový, mám nejapně zvýšené nároky. ()
Na české poměry celkem dobrý film, zabývající se vážným tématem z naší novodobé historie, konkrétně zločinnosti komunistického režimu. Kněze Josefa Toufara, kterého umlátili estébáci k smrti, tu velmi věrohodně hraje Viktor Preiss. Zásadně nesouhlasím s názorem honajze - naopak s využitím faktografie natočeno citlivě a s pochopením! Tedy, chci říci, že film vyjadřuje podstatu případu i "ducha" doby komunistického teroru. Zcela zásadní otázkou však zůstává, kdo byli lidé, kteří ten původní dokument o nebohém knězi natočili (zda byli skutečně tak nevinně neutrální, zda ještě žijí apod.), kým byl skutečný režisér Přemysl Freiman (otec herečky Veroniky Freimanové), který natočil onen hanebný propagandistický snímek "Běda tomu, skrze něhož pohoršení přichází"...a jenž jako prominentní komunistický dokumentarista mimo jiné točil i snímek o úmrtí Klementa Gottwalda... Za největší chybu filmu považuji zapletení milostného románku mezi režiséra (jímž byl ve skutečnosti fanatický komunista Přemysl Freiman) a neteř P. Toufara. Něco takového považuji za propastně vzdálené realitě a v případě filmu za velkou hloupost. ()
Velice povedený a zajímavý film se silným námětem. Viktor Preiss je dokonalý, ale mě více zaujal Jiří Langmajer jako režisér, který se při svých morálních dilematech nemůže opřít o žádnou víru, ale dokáže si definovat meze, které nechce překročit. Zajímavá byla i netriviální postava esenbáka Ladislava Potměšila. Řada dalších byla z hereckého hlediska nevyužitá a autory kupodivu ani moc nezajímalo, co tahle kauza udělala s obyvateli Čihoště. ()
Období totality padesátých let, utápějící se v nelidském marasmu stalinských represí a čistek, doléhalo asi nejtvrději na představitele církve, kteří jen těžko odolávali vzrůstajícím útokům ze strany bezpečnostních orgánů Ministerstva vnitra. Tragické události spojené s tzv. čihošťským zázrakem patří k nejhrůznějším okamžikům své doby a naší národní historie vůbec; případ faráře Toufara však dokládá pouze jednu variantu z několika stovek dalších a možná brutálněji vedených vražd. Rok 1950 pak můžeme považovat za obzvláště trýznivý, neboť krátce po čihošťské tragédii se v Praze konal zmanipulovaný soudní proces se skupinou dr. Milady Horákové, zakončený dodnes šokujícími rozsudky smrti. Scénárista Jan Drbohlav vytvořil na základě skutečných reálií působivou rekonstrukci, která se nesnaží hledat odpověď na zobrazované události, ale naopak diváka jakoby pouze provází celou tragédií a nabízí možná vysvětlení nebo doplnění. Ani fiktivní linie kolem filmového režiséra není nezajímavá, postupem času se dokonce stává hlavním průsečíkem příběhu a my sledujeme vnitřní zápas zprvu floutkovského alibisty, marně vzdorujícího vystavenému nátlaku a předem jasnému závěru. Herecky filmu dominuje vedle vnitřně ztlumeného Viktora Preisse, který Toufara pojal jako nicnechápající oběť, pevnou ve svém přesvědčení i v nejkrutějších okamžicích brutálních výslechů, Jiří Langmajer v zajímavě odstíněné roli tápajícího režiséra, jež během natáčení odhaluje pozadí celé kauzy. O něco méně se daří Kláře Issové, naopak vynikající drobnokresbu výčitkami stíhaného venkovského policisty tu předvedl Ladislav Potměšil, výborně podaná je i postava hraná Michalem Pavlatou. Škoda, že samotný příběh je přehlcen ještě tuctem dalších, zhola zbytečných figurek, které nemají v ději pražádný význam (Munzarová, Hrušínský, Oliva, Lucie Vondráčková). V celkovém pohledu je In nomine patris mimořádně velkorysý projekt současné veřejnoprávní televizní tvorby, splácející dluh nejen obětem komunistických zločinů, ale především polistopadové společnosti, jež by na své hrdiny neměla zapomínat. Namísto přímočarých obvinění i figur se setkáváme s postavami, které nejsou jednoznačné, procházejí vnitřním vývojem. Nechtěly ublížit, ale přesto se podílely na rozběsněných hrůzách. Tak, jako v budoucnu ještě mnohokrát. ()
Docela zajímavě pojatý případ "Čihošť", v řadě ohledů poměrně přesný, v jiných jen volně inspirovaný. Co by však dobových metod STB a konkrétní kauzy neznalému divákovi mohlo připadat až neuvěřitelné - proti skutečnému martýriu pátera Toufara bestiálně mučeného v temnici valdické věznice je stoický klid jeho představitele při téměř přátelsky a něžně vedených výsleších v televizním zpracování hotovou selankou, která se syrové a zrůdné realitě neblíží ani zdaleka. (Zájemcům o historická fakta spojená s touto kauzou a především o osobnost Josefa Toufara vřele doporučuji vynikající knihu Miloše Doležala "Jako bychom dnes zemřít měli" a neméně zajímavou publikaci Bořivoje Čelovského "Strana světí prostředky".) ()
Silný příběh trochu snižují odbočující linie - partnerské pletky filmařů a prozření režiséra (Jiřího Laggmajera), který ví, na čí straně barikády stojí. I když z hlediska plynulosti děje je scénář vystavěn velice umně a prakticky všechny postavy mají stejně důležitou roli - zajímavými postavami jsou oba četníci, nebo sedlák, který vysvětluje svou teorii "Ve jménu otce". Číhošťský zázrak by si zasloužil filmové zpracování. ()
Jestli se zázrak stal nebo nestal se už nedozvíme a vlastně to pro tento film ani není podstatné. Ač je to námět filmu, jakoby o to vlastně vůbec nešlo... Takže kdo má rád komunistické filmy, ať koukne, ale jinak film vyjma (dokreslené) historie nevalné obsahové hodnoty. Zkraje kdovíproč přidaná i nahotinka... ()
Nevím, kdo zná celý číhošťský případ z faktografických knih, asi byl inscenací zklamaný. Také je tam spousta scenárostických naschválností a klišé. Ale věřím, že lidem, kteří o případu nic moc nevědí a na filmu na klišé nehledí, se to mohlo líbit. ()
Ta doba, ta situace, ten režim, nic z toho mi nic neřekne a přesto se mi to líbilo. Sice jsem vůbec netušila za co toho faráře vlastně zavřeli, ale bylo to hezky udělané, takže mi to bylo jedno. Asi kdybych tu dobu zažila, hodnotím i chápu to naprosto jinak. ()
Padesátá léta byla strašná. Dokonce si myslím, že strašnější než druhá světová válka. V té výkvět národa (morální, politický, vojenský, intelektuální atd..) likvidoval okupant - nepřítel. Po válce Češi mučili a zabíjeli Čechy. Někdy dokonce tak brutálně a v takovém množství, že se tomu divili i soudruzi v SSSR. Nevím nakolik je příběh z Čihoště v tomto podání autetický. Např. existovalo hlášení z místní stanice SNB o údajném zázraku? Každopádně hlavní fakta jsou jasná. V lednu 1950 byl farář Josef Toufar obviněn ze zinscenování tzv. číhošťského zázraku. Podle svědků se 11. prosince a 25. prosince 1949 během mše v tamním kostele pohnul půlmetrový krucifix (kříž) na oltáři několikrát ze strany na stranu. Při mši na Boží hod vánoční téhož roku se prý křížek pohnul znovu, jak opět vypovědělo několik věřících. Šířící se zpráva o zázraku přitáhla pozornost StB. Toufar byl 28. ledna 1950 zatčen a odvlečen do věznice ve Valdicích. Tam byl krutým mučením (bití, elektrický proud a žízeň) postupně přinucen přiznat, že sexuálně zneužíval malé děti (vyšetřování v 90. letech vyloučilo pravdivost těchto obvinění, jazykoví experti navíc dospěli k závěru, že Toufar vůbec nebyl autorem přiznání a pouze podepsal text sepsaný někým jiným) a že skrytě pohyboval křížkem (i zde experti dospěli k závěru, že text sepsal někdo z vyšetřovatelů, navíc rekonstrukce prokázala, že popisované zařízení na pohyb křížku nemohlo fungovat). Pohyb křížku se nepodařilo vysvětlit dodnes: žádný z mechanismů, který StB sestavila či prohlásila za prostředek k pohybování křížkem, podle rekonstrukcí buď nemohl fungovat, nebo by musel být na holém oltáři jasně viditelný. ---- 25. února 1950 byl Josef Toufar v kritickém zdravotním stavu způsobeném mučením převezen do pražského státního sanatoria, kde vzápětí zemřel. Do úmrtního listu musel podle pozdějšího vyšetřování lékař na příkaz StB zapsat jako důvod smrti pouze prasklý žaludeční vřed a vynechat jasné stopy mučení. O 18 let později se při vyšetřování smrti Josefa Toufara vyjádřil MUDr. František Mauer takto: „Při operaci Josefa Toufara jsem tehdy asistoval. Dělali jsme všechno, co bylo v lidských silách, ale toho člověka nebylo možno zachránit. Byl neobyčejně surovým způsobem utlučen k smrti. Řekl bych – jasná vražda!“. ---- Po umučení Josefa Toufara si jeho roli ve filmu zahrál sám komunistický prokurátor a vrah Karel Čížek. ----- Josef Toufar je pohřben v hromadném hrobě v Praze-Ďáblicích pod falešným jménem J. Zouhar, příbuzným byla jeho smrt oznámena až po čtyřech letech. Vedoucí vyšetřovatelského týmu, který Toufara umučil k smrti, Ladislav Mácha, byl zpočátku potrestán jen stranickou důtkou (spíše za neúspěch než za samotnou smrt vězně). V roce 1968 byl soudem osvobozen, protože se mu nepodařilo prokázat přímo vraždu a zneužití pravomocí bylo podle tehdejších zákonů promlčeno. V roce 1998 byl odsouzen k pěti letům odnětí svobody nepodmíněně (nepodařilo se prokázat přímou souvislost mezi mučením a smrtí, přestože byla podle expertů vysoce pravděpodobná, ani úmyslné pozdní poskytnutí pomoci). V roce 1999 odvolací soud změnil trest na dva roky. Trest ale ze zdravotních důvodů nenastoupil.(zdroj Vlastimil Shaana Šantroch) ------------------------------------- Za sebe dodávám, že těchto filmů je stále třeba a veřejnoprávní ČT jich bohužel ,,nechrlí" tolik kolik by bylo v rámci upadající paměti národa a neznalosti nových generací narozených v demokracii třeba. * * * * () (méně) (více)