Tlukot mého srdce se zastavil

Zlatý Medvěd - výběr (14.02.2006)

║Rozpočet €5,3milióna║Tržby USA $1,023,424 ║Tržby Celosvetovo $10,988,397 ║ (27.10.2008)

Scénář: Jacques Audiard, Tonino Benacquista .. Moc zajímavé. Zejména díky mé slabosti pro klavír, který je zde jedním z ústředních motivů. Přesto to není tak jednoduché. Jacques Audiard tvoří osobité, po příběhové i žánrové stránce různorodé až roztěkané filmy a tady může ledaskde narazit. Pokud se ovšem naladíte na jeho vlnu, zažijete příjemné chvíle s jedním rozpolceným realitním hráčem. Romain Duris jednoznačně válí. (04.12.2009)

Romain Duris je opravdu strhující ve své roli neurotického impulzivního muže (čemuž odpovídá kongeniálně zvolená forma) posedlého penězi a hudbou, přičemž důležitá je právě ona evoluce posedlosti ilustrující zajímavý kontrast mezi jednáním na hraně zákona a uměním...(což je obecně jeden ze základních inspiračních zdrojů západní kinematografie) (18.11.2012)

Trochu učesat, dát trochu víc prostoru známým tvářím jako je Emmanuelle Devos a Mélanii Laurent, tak nemám námitek a dám tu čtyřku s radostí. Takhle to byl hlavně koncert Romaina Durise nejen herecky, ale i doslovně. Nicméně po scénáristické stránce bych měla připomínky, protože to na mě působilo jak puzzle, z kterého jde velmi těžko poskládat nějaký ucelený obraz. Tlukot mého srdce se tím pádem nezastavil, lituji. (31.05.2014)

Jacques Audiard má na svém triku jeden z nejzajímavějších žánrových filmů Francie posledních let, mám na mysli Proroka, a tak jsem k jeho předchozímu snímku přistupoval možná až s příliš velkým očekáváním. Tak komplexní a působivý Tlukot mého srdce zdaleka není a jestli divákovi něco utkví v paměti, tak především živočišný výkon Romaina Durise v hlavní roli. Ten je sice přesvědčivější na pozici kriminálníka, který terorizuje nájemníky a brnká na nervy majitelům domů, ale jako člověk, který stojí mezi dvěma světy a sní o tom, že opustí řemeslo a po vzoru matky se bude věnovat umění, představuje zajímavou figuru. Bohužel scénář mi přijde trochu nedotažený a klavírní vsuvky poněkud nudné. Celkový dojem: 60 %. (03.01.2015)

Filmy o gaunerech a násilí mi vadí. Tady to nezachránilo ani piáno. (30.11.2014)

Nebývám to já, kdo při filmu sleduje hodinky a různě se zabavuje, aby neusnul. Leč stalo se, a proto jsem se uchýlil k praktické zahálce. Vytáhl jsem kiwi a začal mu vyřezávat obličej. Ponechal jsem mu chloupky na hlavě, aby měl taky nějaký ten pačes a jen tak mimochodem jsem se podíval, co se v Tlukotu děje, ač jsem věděl, že velký kulový. Mrzelo mě to, protože jsem očekával ohromnou katarzi a vděk, ale to se mi nedostávalo. Hlavní postava je nervák a jelikož těch už jsem se za život nesledoval až až, neměl jsem z toho radost. Spíše stažený žaludek. Zbyl mi tedy jen ten klavír. Věc, která je ohromná. Miluju ten zvuk, to vyjádření se. Tenhle film však ne.P.S. Jméno pro pana Kiwi mi zasílejte do pošty :) (20.01.2010)

Prvé rendez-vous s renomovaným francúzskym režisérom-umelcom Jacquesom Audiardom takmer nemohlo dopadnúť lepšie. Veľmi jednoduchý kontrastný príbeh siaha do dlhoročnej filmovej tradície a stavia proti sebe hrubé násilie a Tomove hudobné nadanie. Vyváženosť oboch stránok a celej snímky sa zaujímavo vyhýba predvídateľným motívom - veľa záberov na ruky, ktoré sú pre pianistu vzácne ako život sám, môže zvádzať scenáristické cestičky k využitiu najjednoduchšieho zvratu, teda zničenia rúk behom stretu s kriminálnymi živlami. Ich funkcia je však len objektívne pozorovanie premeny antihrdinu (mimochodom, výborný Duris), ktorý sa snaží vymaniť spod zhubného vplyvu otca-mafiána. Jemnosť sa bije s nekompromisnou vraždou, ktorú strieda nádherná klavírna hudba, vyludzovaná z kláves piana. Nad záverom vďaka jeho dvojznačnosti visí otáznik - podarilo sa Tomovi vymaniť z bludného kruhu a Audiardovi z radu filmov, ktorých protagonisti sa neustále metajú na suchu, alebo je to len zdanie? Budem veriť v prvú možnosť a tým pádom môžem hodnotiť vyššie. Oceňujem aj nervozitu snímku (reflektujúcu vnútorne rozorvaného protagonistu) pomocou nestabilnej kamery, lavírujúcej medzi detailami a polocelkami, a strihu, prenesenej na diváka. 80% (03.12.2014)

Jacques Audiard se potatil, je hodně dobrý scenárista, ale režie už mu tak dobře nejde. Strašně dlouho trvá, než film začne dávat alespoň nějaký smysl, překotné střídání scén mi působilo málem závrať. Výsledkem filmu je pouze poznání, že nelze být zločincem a zároveň klavírním virtuosem. (29.11.2012)

Zajímavý film. Takový nenápadný, dlouho mu trvá, než se nějak trošku rozjede. Ale to vůbec nevadí, byl jsem dost trpělivý a vydržel jsem, čehož vůbec nelituju. Největším plusem se samozřejmě herecký výkon " klamače" srdcí, Romaina Durise, který z tohoto průměrného filmu dělá lehce nadprůměrný. Horší čtyři hvězdy. (15.11.2014)

Nějak se mi za celou dobu nepodařilo zjistit, o čem to vůbec má být. Tenhle film vlastně ani moc nedokázal udržet mou pozornost. Hlavního hrdinu nechápu, jeho „podnikání“ ještě méně, takže zbývá klavír. A název, který naznačuje, že už to někoho unudilo k smrti. Tohle jsem od autora Proroka nečekal. :( (04.02.2013)

Jediná věc, která mě zprvu těšila, byl výborný Romain Duris, a jelikož se vyskytoval v každém záběru, je jeho obří zásluhou, nakonec však mohutně podpořenou Fontaineovou kamerou a Bachovou Toccatou e-Moll (no tak dobrá, ještě i Kylieiným The Loco-Motion :-) - v souvislosti s okolním děním), že jeho prozření se pro mě stalo prožitkem, který jsem si zejména v hodně silné poslední třetině vysloveně užívala. (20.02.2014)

Film o živote Toma (Romain Duris), podaný rozsekane, neucelene, človek čaká čo bude ďalej však snímka veľa preskakuje, niektoré dejové línie necháva na diváka, aby ich uzavrel sám. Násilie, kšefty vs. klavír viď štastný koniec..., pre mňa naivná pointa ale budiš. R.Durisovi som absolútne neuveril, spôsob podania umelca resp. klaviristu. (14.05.2008)

ocenenia : BAFTA 2005 - Najlepší cudzojazyčný film (25.07.2012)

Byly by to čtyři, byly by, jenže nebudou. Vadila mi ta roztěkanost, člověk se v ní lehce ztratil a najednou nevěděl, co je vlastně hlavním tématem. Pro mě, jako pro blázna do klavíru to byl ovšem zajímavý filmový zážitek s malou dávkou násilí, absurdit a humoru. A Duris byl samozřejmě také zážitek. Možná to chtělo víc důrazu - víc orientace na to "podstatné" a z ostatního opravdu udělat jen to ostatní. Nápad i herecké výkony jsou ovšem skvělé a napůl tragický - napůl komický konec se také vyvedl. (23.11.2008)

...právě teď, v pravý čas." Sfouknuté svíčky mozku vyslaného do manéže tvrdé, drsně zablácené reality. Sluší se potřást pravicí Romainu Durisovi, který jde naproti kontrastu zločineckých (h)ran a kariéry podrazů, vzkřísit ducha exprese klavírní. Ve své roztěkanosti, trivialitě, nervozitě, zbrkle sahá po krku nevyhnutelnému rozhodnutí. Je zahálčivým hostem svého srdce, těkavým sukničkářem i citlivým provazochodcem, který rozeznívá kovadlinu tónů uměleckého chtíče v dialogu s nezapomenutými relikty pachu vendety minulosti, minulosti, která mu neustále hledí přes rameno. (30.11.2014)

Nervní kamera a střih, který koresponduje s neklidem hlavního hrdiny ( spíš antihrdiny)Toma, je myslím to nejlepší, co tento film nabídnul. Romain Duris svou postavu vystihl také celkem dobře a donutil diváka balancovat mezi pocity sympatie a averze. Pro mne ale byla naprosto nevěrohodná ta část námětu, kdy Tom resuscituje své klavírní dovednosti a chystá se na hudební dráhu. To bylo velmi naivní, protože tento svět je stejně tvrdý a nemilosrdný jako " realitní mafie" , která byla základem a námětovým protipólem filmu. Takhle to skutečně nefunguje... (18.11.2012)

film na mě nezapůsobil nijak emotivně! Začátek protažený až do půlky děje + sáhodlouhé záběry zapatlané krví.Taťka si zasloužil že dopadl tak jak dopadl.- Já jsem udělal průser a ty s tím něco dělej.Fakt to měl v hlavě srovnané :-( ! (27.03.2015)

Silný podpriemer, kde herecké výkony a predstavy režiséra sú v absolútnej nerovnosti. Osobné hodnotenie: 62% (**) (22.08.2013)