Outsider

„Co se stalo?“ - „Mám koláč v troubě!“ - „Je to spálený?“ - „Ne! Jsem těhotná! Udělala jsem si 6 testů a všechny jsou pozitivní!“ - „Myslíš negativní...“ Daniel žije ve svém světě. Ať už zrovna vysvětluje příjmy, tankuje do flašky, balí sjetou pekařku, odolává svodům její matky (proč mi žádná Dánka nenabídla sodovku?!), žádá o pomoc lakomého otce („Dítě není nic než potíže!“) či je postrachem pro starší spoluobčany. Snad ještě vtipnější je Dědek, kamarád k nezaplacení (geniální Nicolas Bro), u jehož zkoušek na rozhodčího jsem se svíjel smíchy. Bohužel, parádně rozjetý film časem ztrácí šťávu a snaha o přesah (atmosférou nepasující fokus na soudce) dojmu spíš ubírá. Škoda, Káriho Fúsi u mě stále vede, Outsider bude za slušné 4*. „Ty nemůžeš bejt otec!“ - „Dík za podporu.“ - „Humanita je zhouba, rakovina šířící se po celým světě. Na to nemůžeš přispívat. To je od tebe nezodpovědný! Podívej se na děti. Jsou tlustý, nechutný, se zničenejma játrama a cukrovkou! A nic nevěděj! Vytvářej nové druhy! Buď oni nebo my!“ (18.10.2020)

Príjemná nezávislá sonda do života istého outsidera, ktorému vyhovuje ako žije. Občas pobaví aj istý rozhodca Dědek :) Ako protiklad k životu, ktorý baví človeka, tu konkrétne outsidera, je daný život sudcu, ktorý ma zdanlivo všetko, no nebaví ho žiť. Aj tak mi akosi ušla dejová linka prečo sa tam objavil. Režisér chcel vyjadriť svoje pocity, no do celku to neuchopil a čiernobielou si veru nepomohol, ba miestami nudil a uspával. (07.09.2012)

*SPOILERY* Klíč k tomu, proč si Kári zvolil zdánlivě odtažité a jen rámcově související příběhy soudce a "asociála", může spočívat v jednom zdánlivě nedůležitém detailu, který ale režisér "záhadně" zdůraznil. Jedná se o dvojitou scénu s kolečky papíru z děrovačky, které na sebe nejdříve zoufalý soudce sype a o něco dále, při stejné činnosti, je outsider Daniel označí za díry (načež je opraven, že se jedná o ústřižky, díry že jsou v papíru). Tahle "psychoanalytická" drobnost poměrně věrně vystihuje obě protikladné postavy: soudce má vše, přesto mu stále cosi chybí, cosi ho vykořeňuje a žene do zoufalé samoty. Daniel nemá nic a po ničem netouží, k systému (velkému druhému) se staví s naprostou pasivitou, která nemá nic společného s revoltou, mnohem více s nepochopením, že tu vůbec nějaký "symbolický řád", jemuž jsem podřízen, je. Právě Danielova indifirence k předmětu touhy a "trhlině" ve skutečnosti je nakonec to, co mu umožňuje být šťastný (jeho příběh nápadně připomíná post-hipísáckou poetiku kodaňské čtvrti Cristiania – už tu neběží o vzpouru, jen o trochu zastydlou paralelní existenci "vedle" velkého druhého, s nutností akceptovat alespoň rámcová pravidla zodpovědnosti). Naopak soudce, obhájce a zástupce řádu, je odsouzen k nespokojenosti a k samovolnému zmizení – není pro něj místio ani "v", ani "vedle" systému. Outsider tak není ani tak o revoltě, jako spíš o možnosti paralelně existovat – jeho naivní mlčenlivý konec se mi v mnohém líbí. I když dává odpoveď ano, nechává dveře pootevřené. V jádru je to další chvála prosťáčků, ale díky výborné druhé linii s mužem, který zmizel, se drží při zemi a narozdíl od svého hrdiny neztrácí kontakt s realitou. (11.01.2011)

Musel jsem si to chvilku nechat projít hlavou... Prvotní dojem úžasný ! Trochu mi vadil ten soudce - jeho postava tam určitý smysl měla, ale sám nevím, jestli mu bylo věnováno málo prostoru na jasné vyznění smyslu nebo ho tam bylo zbytečně moc na úkor hlavní linie příběhu. Námět není zrovna originální, ale je tam spousta hezkých originálních nápadů. Určitě je to film, na který jen tak nezapomenu. (11.02.2016)

Vcelku tradiční námět Dagur Kári zpracoval jak jinak než netradičně. První co zaujme je jistě černobílé provedení, to samozřejmě není bez významu, nemá za cíl pouze ozvláštnit film. V závěru totiž přichází moment, ve kterém se na jeden krátký záběr barvy objeví. Ten moment je pro celkové vyznění filmu velmi důležitý (vlastně mi to lehce připomnělo Evropu, i když tam je barevných záběrů podstatně více), právě v něm totiž přichází u hlavního hrdiny obrat, či prohra se systémem? Věc názoru. Hlavní komediální část filmu je tou silnější, v ní je důležitá postava věčného rozhodčího Dědka, ten totiž už jen svou přezdívkou a životním stylem opravdu baví. Blíže ke konci dění přidává na vážnosti a snad díky linii soudce, přeci jen trochu slábne. Větší prostor pro soudce mi přišel trošku nedotažený, i když pokud jsem měl z filmu cítit nudu, kterou denně prožíval on, tak se to podařilo. Vážně, ani bych se nedivil, kdyby to byl Káriho záměr. V závěru se děj opět vrací k hlavnímu hrdinovi a já se tím vracím na začátek komentáře... tedy, závěr opět silný, i díky té krátké barvě v něm. 75% (16.01.2018)