Tak jako v nebi

Poutavé, švédské, silné, plné, vesnické, hudební, vtipné, dramatické. Krásné vyprávění o jedné vesnici ve Švédsku, jejích obyvatelích, kostlivcích ve skříních, charakterech, starých i nových ranách. Film se mi líbil, všechno bylo plynulé, žádná hluchá místa. Po celou dobu jsem ale měla pocit, že se něco semele, že šťastný konec to tentokrát nebude. Rozhodně mi ale s nimi bylo dobře. Zvláštní, že se dokázali pohádat do krve a vzápětí vedle sebe zpívali a jedli zákusky. Film o lásce, přátelství, hledání nového života, plné nové energie, která přišla s hlavní postavou. Ta se dokázala dětsky radovat ze života. Herecké výkony skvělé. ..jako pocta pro Michaela Nyqvista..i ten odchod a poslední scéna.. (11.07.2017)

Seveřani, jak je známe a máme rádi: nepřikrášlené lokace, žádné hollywoodské krásky a krasavci, realistické herecké výkony, vztahová dramata, krutost i naděje. Světoznámý dirigent se vrací ke kořenům a trochu autisticky hledá sám sebe. Přičemž nenápadně, ale velmi podstatně, naruší dosavadní život v zapadlém městečku. ….. Jenomže jsem to všechno viděla už několikrát, v podobných filmech. A závěr je až lacině sladkobolný. SHRNUTÍ: Psychoterapie za pomoci kostelního sboru. (26.05.2020)

Seversky drsný a současně sentimentální film. Kombinace, která se jen tak nevidí, ale tady vyšla podle mne téměř beze zbytku. Oba hlavní herci jsou skvělí, příběh o návratu k domovu, o strachu ze smrti, o mnoha tvářích lásky - hodné i zlé, o fanatickém náboženském zanícení... Zdálnivě je toho na jeden film až příliš, ale tihle Švédové to prostě zvládli. (25.12.2009)

"Nemusíš mít strach. Smrt neexistuje..." Dost přemýšlím, kolik existuje filmů, které ve mě vyvolaly tolik rozporuplných (přesto stále velmi silných) emocí a dojmů. Na jednu stranu velmi libé pocity z krásné hudby, k tomu trocha nostalgie, jakou asi musel prožívat stárnoucí dirigent a hlavní protagonista tohoto švédského filmu při návratu do své zasněžené domoviny, či  trocha sentimentu z maličko těžkopádné love story, kterou dotyčný prožije s místní prodavačkou a jednou z členek místního sboru. Na druhou stranu pocity znechucení, naštvanosti a smutku z některých situací, které film (jinak velmi věrohodně) popisuje (hádky mezi členy pěveckého sboru, náboženský fanatismus i pokrytectví místního kněze a zejména domácí násilí, jehož pachatel dosti drsně zkříží meče s hlavním hrdinou filmu). Závěr asi trochu očekávatelný, přesto opět v onom zvláštním propojení pozitivních a negativních emocí. Může jít radost a smutek ruku v ruce? Může. Tak jako v nebi... (09.12.2021)

Jak má muzikant hodnotit filmy o muzikantech, že... Film na mě zapůsobil asi tak, jako když si objednáte čistou severskou vodku, tu vám sice přinesou, ale zamíchanou v jakési patetické limonádě, u které už navíc od prvního pohledu poznáte, jak bude chutnat. Osobnost hlavního hrdiny, jeho osud a motivace jsou spíše jen nahozeny (nebo zahozeny?) a velmi záhy se rozplynou v žánrovém vesnickém obrázku plného jednoduše typizovaných figurek. Úplný závěr filmu ho sice zachraňuje od nejhoršího, dává mu větší hloubku a snad i nějaké poselství, jenže aby na mě opravdu zapůsobil, musel by se mě režisér pokusit opít něčím trošku jiným. (06.03.2006)