Inhyeongsa

A máme tu další z rákosnických strašidelných baráků a duchů. Jeden by řekl, že je to už trošku monotónní, ale když to tak umí, tak co? Já bych taky od zedníka nechtěl, aby mi dělal právního zástupce. Takže korejští ševci, co se drží svého kopyta, přeci jen udělali pár inovací, které dopadly dost dobře, ale naopak selhali ve svých tradičních silných stránkách. Panenka Mi-Na byla k sežrání (no co, každý si v sobě hýčkáme malý kousek pedofila) a scéna s její proměnou po spatření jizvy mě dojala, ač se považuju za citově okoralého jedince a i Pýchu a předsudek jsem přežil bez jediné slzy. Za to bych udělil pátou hvězdu. Ale napětí, které pěkně pomaloučku polehoučku rostlo v první polovině filmu, se najednou vytratilo a proměnilo v obyčejnou naháněčku po baráku, jakých uvidíte v amerických slasherech po kokot. A za to bych dvě hvězdy strhnul. Ne, nejsem zlý, to ten režisér si to sám zkurvil. V každém případě film doporučuju navzdory výše psanému. Ta Mína je prostě boží. (14.10.2013)

Milé překvapení! Asijských duchařin jsem už přežraný,ale jednou ročně si pustit něco, co ve výsledku dokáže slušně vyděsit není na škodu. Doll master má vynikající námět, kdo má strach z panenek ať neváhá. Posledních 40 minut jsem zažíval velmi tísňivou a znepokojivou atmosféru,takže nakonec spokojenost. 70% (22.12.2013)

Nemôžem si pomôcť, no očakával som omnoho viac. Za celkovo nie príliš pozitívne dojmy, môže najmä prvá polovica snímku, ktorá mi prišla extrémne nevýrazná. Tej druhej, sa síce najmä vďaka rapídne živšiemu tempu, podarilo opätovne získať moju pozornosť, no že by som vzhliadol mimoriadne atmosférický, strašidelný horor, to rozhodne nemôžem potvrdiť. Poviem to takto: nápad výborný, realizácia žiadna sláva, bodol by remake. (30.03.2018)

Dlouhovlasá babice a pomalé záběry podmalované tísnivou hudbou, kdy divák trne v napětí, čekajíce každou chviličku razantní nástup vlasaté ohavnosti na scénu, ke kterému dříve či později za dramatických okolností dojde, jsou od dob Nakatova kulťáku (předchozí počin jménem Joyuu-rei, kde poprvé použil dnes již tradiční element dívčího ducha s dlouhými vlasy, jsem neviděl a tudíž nemohu soudit, jestli nějakým způsobem determinoval pozdější slavný Ringu a zákonitosti asijských duchařin), železnou jistotou, jež stačí nesčetným horrorovým fandům ke štěstí. Tato duchařská mantra je v Inhyeongsa většinou na velice dobré úrovni, několikrát se snímku podaří navodit minimálně nepříjemný pocit. I omáčka okolo delší dobu funguje, napětí je podporováno kromě náznaků také zlověstnými dřevěnými skulpturami, které se nacházejí takřka po celém domě, kam zavítá několik nic netušících lidí, maje se stát modely pro panenky. Ale... Odhalení , proč to všechno a kdo to všechno, takéžto následující děj, způsobí spíše zklamání a filmu ubírají dost na intenzitě a přitažlivosti. Škoda přeškoda, vyvíjelo se to velice slibně... (02.03.2006)

Tak tady mě to trochu zklamalo. Začátek byl zajímavý, vývoj děje také, ale to bohužel někam do poloviny filmu, druhá část mě moc nebavila a jediný úsek, kdy bych mohla říct, že jsem se bála, byla první vražda. To ostatní jsem buď očekávala, nebo tak dlouho tvůrci natahovali část, kdy má přijít leknutí, že ve chvíli, kdy skutečně přišlo, to se mnou nic neudělalo. Jediné v čem se tu vyžívají jsou rozlámané končetiny a tekoucí krev. Čekala jsem víc a ještě do závěru jsem byla odhodlaná dát tři hvězdičky, jenže ten konec mi přišel tak naprosto zfušovaný, že jsem musela jít s hodnocením níž. (10.08.2020)