poster

Inhyeongsa

  • Jižní Korea

    인형사

  • USA

    The Doll Master

Horor

Jižní Korea, 2004, 90 min

Režie:

Yong-ki Jeong

Scénář:

Yong-ki Jeong
  • tombac
    ***

    Dlouhovlasá babice a pomalé záběry podmalované tísnivou hudbou, kdy divák trne v napětí, čekajíce každou chviličku razantní nástup vlasaté ohavnosti na scénu, ke kterému dříve či později za dramatických okolností dojde, jsou od dob Nakatova kulťáku (předchozí počin jménem Joyuu-rei, kde poprvé použil dnes již tradiční element dívčího ducha s dlouhými vlasy, jsem neviděl a tudíž nemohu soudit, jestli nějakým způsobem determinoval pozdější slavný Ringu a zákonitosti asijských duchařin), železnou jistotou, jež stačí nesčetným horrorovým fandům ke štěstí. Tato duchařská mantra je v Inhyeongsa většinou na velice dobré úrovni, několikrát se snímku podaří navodit minimálně nepříjemný pocit. I omáčka okolo delší dobu funguje, napětí je podporováno kromě náznaků také zlověstnými dřevěnými skulpturami, které se nacházejí takřka po celém domě, kam zavítá několik nic netušících lidí, maje se stát modely pro panenky. Ale... Odhalení , proč to všechno a kdo to všechno, takéžto následující děj, způsobí spíše zklamání a filmu ubírají dost na intenzitě a přitažlivosti. Škoda přeškoda, vyvíjelo se to velice slibně...(2.3.2006)

  • eraserhead666
    ***

    Neopouštěj staré panny pro nové! Vůbec ne špatné, ale ani nijak převratně vynikající. Slušný nadprůměr s několika výbornými okamžiky. Ta hudba u úvodního příběhu je naprosto geniální. Příběhy s panenkami prostě mají své kouzlo.(19.3.2012)

  • Flaxik
    ***

    A máme tu další z rákosnických strašidelných baráků a duchů. Jeden by řekl, že je to už trošku monotónní, ale když to tak umí, tak co? Já bych taky od zedníka nechtěl, aby mi dělal právního zástupce. Takže korejští ševci, co se drží svého kopyta, přeci jen udělali pár inovací, které dopadly dost dobře, ale naopak selhali ve svých tradičních silných stránkách. Panenka Mi-Na byla k sežrání (no co, každý si v sobě hýčkáme malý kousek pedofila) a scéna s její proměnou po spatření jizvy mě dojala, ač se považuju za citově okoralého jedince a i Pýchu a předsudek jsem přežil bez jediné slzy. Za to bych udělil pátou hvězdu. Ale napětí, které pěkně pomaloučku polehoučku rostlo v první polovině filmu, se najednou vytratilo a proměnilo v obyčejnou naháněčku po baráku, jakých uvidíte v amerických slasherech po kokot. A za to bych dvě hvězdy strhnul. Ne, nejsem zlý, to ten režisér si to sám zkurvil. V každém případě film doporučuju navzdory výše psanému. Ta Mína je prostě boží.(14.10.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace