Hypnotická Mariko Kaga v hlaví roli mysticky zahalené metafory japonského vývoje. Pojetí je opravdu náročné, trochu jako kdyby své síly spojili "Kiju" Yoshida a Kanai Katsu. Člověk, který nezná dobře Japonsko a jeho dějiny, bude nepochybně tápat a snímek se tak rozpadne na několik univerzálně platných střepů, mezi kterými však budou chybět zjevná pojítka (řekněme každý pochopí motivy kolem války a atomových bomb, patrně i sociálně satirické prvky, ať už ignorantskou zvůli mocných, či dekadenci chudiny, ti s nezakrnělou schopností zobecnění snad i motiv provázanosti a vzájemnosti atd., to je však stále jen naprostý zlomek). Upřímně přiznávám, že po pouhém jednom pokusu jsem proniknout do všech zákoutí filmu nedokázal. Základní podobenství s housenkou, které se snímkem proplétá, slouží především jako jistý orientační bod pro zákonitě, více či méně, tápajícího diváka. Nádherná, živá, téměř dokonalá kamera i celková vizuální stylizace, parádní herecké obsazení (Hiroyuki Nagato, Rokko Toura, Kunie Tanaka, Eijiro Tono...), obsahová bohatost zajišťující mnoho inspirace a zájem o další zhlédnutí - co si přát víc? Až se snímkem lépe propracuji, nejspíš zvýším na plný počet.(13.10.2010)