My Fair Lady

Vynikající film. Vždy mám strašný respekt před těmito nekonečnými, oceňovanými filmy. Vždy se cítím povinován být tři hodiny v pozoru a zjišťovat, proč je zrovna tento předlouhý film místními filmovými (")znalci(") tak oceňován (většinou zbytečně). My Fair Lady se podařilo vyloudit přiblblý úsměv na mé tváři hned od první písně a i přes nesnesitelnost Elizy, než se zbavila těch svých uši drásajících manýrů a toho uličního kdákání, a poněkud (ale ne moc) nataženou stopáž mi vydržel až do konce. Ústřední trio nemá chybu, písně jsou super, moc se mi to líbilo... 90% (22.07.2016)

Překrásný muzikál, který je variací na legendární Pygmalion od G. Shawa. Snímek, kterému nic nechybí, skvělý herci, brilatní režie a kamera, překrásné kostýmy, výprava a vše za doprovodu geniální hudby. Rex Harrison, coby sarkastický profesor Higgins, nemá chybu a Oscar nemohl skončit v jiných rukou. Audrey Hupbern a její pouliční přízvuk je nezapomenutelný, stejně jako její výkon, za který nepochopitelně nebyla alespoň nominována na Oscara. Plukovník Pickering či Stanley Holloway, představitel Alfreda Doolittla, také nezůstali v závěsu a předvádí prvotřídní výkony. Nezbývá než poděkovat Georgovi Cukorovi, že vše skvěle namixoval......... (19.05.2008)

Ano, to je ono! Pocta jazyku anglickému, který profesoru Higginsovi působí silnou migrénu, krásně kožený pan profesor v neodolatelném podání Rexe Harrisona, písně, které umí aspoň zahvízdat každý a především zlatý hřeb programu, Audrey Hepburn osobně, jež se před očima mění z ošklivého kačátka v dámu, před níž padá na kolena Londýn i divák (13.07.2007)

Říkám si, že Cukor musel být svým šablonovitým rukopisem, který téměř nikdy nevybočoval z prověřeného standardu, ideálním režisérem pro hollywoodskou producentskou vrstvu, která se nerada pouštěla do nejistých experimentů. Jeho hlavní předností byla skvělá práce s herci, velký zájem o scénář a zároveň dobrý čich na kvalitní látku a Velké příběhy obecně, ale o inovativní postavení kamery nebo využití oživujících specifik bohaté filmové řeči se příliš nezajímal. My Fair Lady není výjimkou. Božská Audrey i neméně výtečný Rex (a další) tak mohou být nastokrát úžasní, stejně tak hudba a choreografie jednotlivých čísel, ale pět hvězdiček nedám ani za úplatu. Až se mi zachce divadelní režie, mohu navštívit divadlo samotné. Ale to neudělám. Film má stále tu výhodu, že i tři hodiny jsou v jeho společnosti příjemně ukráceným časem. (12.02.2009)

Při posuzování díla jde o vždycky o projevení vlastního názoru. Tato pravda, prostá ve svém vyjádření a nepůvodní ve své podstatě, se ovšem neobejde bez některých korigujících maličkostí. Patří mezi mě znalosti základních reálií, přehled o možnostech, které nabízela doba, atd., atd. ,atd. Odpustil bych si toto extempore, kdybych nečetl některé ohlasy na klasiku žánru, kterou MY Fair Lady nepochybně je. Tvořivost tohoto hudebního díla oceníme o to víc, známe-li jeho divadelní předlohu, Shawův PYGMALION. V hollywoodském lesku proti všemu očekávání nejenže nezanikla hořká sociální nota tohoto irského fabiánského socialisty, ale naopak - byť osvobozena od své hořkosti - se rozzářila do duhových melodií dnes klasických melodií nesčetných hudebnch čísel. Roztomilá starosvětskost, do které tak lehce vplula i mladší z obou Hepburnových, poněkud posouvá výchozí polohu LADY do shovívavější optiky středních vrstev, ovšem v americkém úsměvném posunu. Ďábelskost, se kterou je potrestán příživnický Doolittle, je přímo démonická: úpět pod tíhou přiměřené renty je trest horší všech vězení - právě v onom duchaplném úsměvu, v jehož znamení se celý muzikál odehrává. V českém prostředí se obě díla dočkala cenných ohlasů: mimo starší film FALEŠNÁ KOČIČKA s Věrou Ferbasovou a Oldřichem Novým, který je ovlivněn ještě PYGMALIONEM, je to nedoceněný moravský muzikál Stanislava Moši MY FAIR LADY (ze Zelňáku). V obou případech šlo a jde o inscenace přijímané s mimořádným diváckým a návštěvnickým ohlasem. Co více říci o díle, jehož nadčasovost oslovuje neustále další a další generace nadšených obdivovatelů? (10.02.2008)