Příběh z Filadelfie

Tak takhle má vypadat romantická komedie. Ani ne přeslazená, přehnaně romantická, zato spolehlivě zabaví a rozesměje. Dnes si spíše pod tímto žánrem představíme přesný opak a budeme se blížit spíše ke slovu "romantický" než "komedie". Zde máme blíže to druhé... Film mi byl o to bližší, že nepůsobil zrovna americky - tamější humor bych rozhodně nehledal v suše pronesených replikách, které si tu vzal na starost můj oblíbenec Cary Grant - musím se smát, když si vzpomenu, jak vždycky přišel na místo činu a glosoval a glosoval... :-) Tím jsem nakousl herecké obsazení, které je famózní. Grant mě až překvapil tím, jak dobře vypadal ve své odlišné roli - pryč je Šaráda či Notorious. James Stewart taktéž překvapil, jeho kreace opilce není tak dokonalá, jak od jeho jisté kolegyně v zmíněném Notorious, ale i tak kvůli ní stojí za to snímek vidět. Navíc, detektiv z Vertiga jako by zmizel, zde je Stewart spíše uvolněnější nálady. Ale opravdu největší překvapení (a hlavní hvězda snímku) je pro mě Katharine Hepburn. Kdysi jsem si říkal, jestli jí to první místo od AFI v kategorii hereček náleží oprávněně. Sice bych tam viděl radši jiné jméno, ale i tak mám pocit, že jsem i v Katharine objevil další výjimečnou osobnost, na jejíž filmografii bych se měl zaměřit blíže a nezůstat jen u tohohle jediného filmu. Jestli Ingrid má krásný úsměv a Audrey je prostě roztomilá, největší přednost Katharine jsou oči. Její (zčásti) vyčítavé pohledy na Granta jsou neodolatelné, v tomhle zřejmě jen tak nenajde konkurenci, stejně tak její zarputilost, která byla z mého hlediska překonána pouze v Notorious. A je asi zbytečné dodávat, že podobně jako její současnice je, lidově řečeno, k nakousnutí. Doporučuji i těm, kteří romantiku moc nemusí, jelikož jí je tady opravdu málo (v podstatě jen jedno políbení) a i ta sladkobolná hudba, typická pro tehdejší Hollywood, tu nezní moc často. A pokud se rádi zasmějete, tak už teprve není co řešit. Nejen vynikající film, ale pro mě snad i nedostižný vzor žánru romantické komedie. 100% (04.08.2009)

Je poměrně složité nebavit se, když se na svatbě krásné snobky sejde bývalý manžel s budoucím manželem a týpkem, který je ochoten si ji okamžitě vzít. Zvlášť, když dialogy mezi zúčastněnými vyloženě jiskří a podpásovými údery se nešetří. Vidět to na velkém plátně a v češtině (urputným honěním titulků to trošku ztratilo na pohodě), tak s pátou hvězdou patrně neváhám. (27.02.2013)

Asi už jsem moc nadopovaná zhudebněným remakem z 50. let, ve kterém se místo trojice Grant - Hepburn - Steward objevili Bing Crosby, Grace Kelly a Frank Sinatra, ale originální provedení mě zklamalo. Nejspíš je to moje chyba, něco mi říká, že jsem si "Příběh z Philadelphie" (jak já nesnáším český přepis tohoto slova) měla sehnat dřív, než budu znám nazpaměť jeho následovníka "Z nóbl společnosti", který se mi zatraceně zaryl pod kůži. Na druhou stranu ze mě aspoň bude jediný uživatel ČSFD, který tu bude opěvovat onu jazzově-Armstrongovskou novější verzi, která mi prostě sedla mnohem víc. Grace Kelly ztvárnila svou roli drze a afektovaně, ale přitom mi byla mnohem příjemnější než Katherine. Frankie Sinatra měl pro mě jako opilec a novinář mnohem větší styl a to závěrečné odhalení typu "nic se nestalo" bych mu věřila daleko víc než Jimmymu (trochu tu nerozumím Oscarovému ocenění). A Bing Crosby... je prostě Bing Crosby. Může mít začínající problémy s porostem hlavy a mohou mu uši odstávat víc, než kdyby jimi chtěl přijímat rádiové vlny, ale hlasem, scénářem (v remaku se oba novináři na svatbu dostanou úplně jiným způsobem) a vystupováním si mě získal daleko víc než Cary. Ano, jsem kulturní barbar. Přiznávám to a nestydím se za to. A jdu si hned teď pustit nějaké hudební číslo z High Society. (13.10.2009)

Rozpustilá a VELMI svižná komedie, která měla zacementovat pozici Katharine Hepburn coby počínající filmové superstar. Ona je tady bezprostřední, ale víc mě bavil neodolatelný ňouma James Stewart, ta jeho roztomilá dikce a řeč těla, jako by se pořád chtěl omlouvat za to, co vlastně dělá a když balí Hepburn, chtěli byste ho pohladit po hlavě jako nejmilejšího bráchu :o) Jediný problém jsem měl (a nejenom tady) s Cary Grantem a jeho jedinou hereckou polohou. Nikdy jsem ho nepovažoval za kdovíjakého herce, ale na ženský fungoval spolehlivě jako magnet vždycky, takže jeho omezený rejstřík ho nemusel trápit. (14.02.2024)

Nemam nic proti romantickym veselohram te doby. Pribeh z Filadelfie ma ale velmi slaby scenar (Oscara za nej skutecne nechapu) bez vyraznejsich nebo neocekavanych zvratu. Par trefnych dialogu se zde sice najde, kdyz vsak vezmu v potaz, ze je na nich film postaveny, tak jsou hodne mdle. Film je absolutne bez atmosfery a tak jej zachranuji jen herecke vykony, hlavne ty ve vedlejsich rolich (James Stewart, Ruth Hussey, Virginia Weidler). (10.05.2012)