Lady Terminator (festivalový název)

Osmdesátá léta byla jednak dobou disca, mulletů, Ramba a Modré ústřice, ale také zlatým věkem indonéského brakového filmu. Již předchozí desetiletí dalo vzniknout desítkám laciných exploatačních titulů orientovaným na domácí publikum, ale až osmdesátkový boom videodistribuce vedl progresivnější filmaře ke snaze svými produkty prorazit i na zahraniční trh. Zatímco ve filmech z konce sedmdesátých let převládaly lokální fantaskní a hororové motivy, v nadcházejícím období se snímky začaly více inspirovat zahraničními dějovými vzorci a ty kombinovaly s prvky z domácího folkloru. Ukázkovým příkladem je jeden z největších úspěchů indonéské kinematografie, který byl pod názvem Lady Terminator uveden nejen v západní videodistribuci, ale dokonce se chvíli promítal i v amerických kinech. Tradiční a dodnes uctívané božstvo Královna jižních moří, lépe řečeno její sexuálně agresivní inkarnace Nyai Loro Kidul, se zde stává hrdinkou béčkové vykrádačky legendárního Terminátora od Jamese Camerona. Neukojitelná bohyně, která vraždí muže stiskem své vagíny, před sto lety přísahala pomstu muži, který ji pokořil. V současnosti ovládne tělo americké emancipované antropoložky a vydá se zahubit pravnučku svého dávného podmanitele. Scénář si neláme hlavu s jakoukoli dramaturgií či logikou, jedinou motivací vyprávění je co nejvíce kopírovat atraktivní sekvence v Terminátorovi. Ačkoli film lze chápat i jako genderově radikální dílo, které atakuje tradiční postavení žen v indonéské patriarchální společnosti, v prvé řadě zůstává lahůdkovým brakem. Těšte se na primitivní ale současně uhrančivé speciální efekty, toporné herectví, apaticky pronášené nesmyslné dialogy původního anglického dabingu i spoustu krve a nahoty. A samozřejmě dojde také na disco, mullety a homoerotické chlapáctví. (Festival otrlého diváka)