3-iron

Můj oblíbenec François Truffaut kdysi poznamenal, že všechno, co je řečeno, namísto aby to bylo ukázáno, je pro diváka ztraceno. Vyprávět příběhy výhradně pomocí obrazů s minimem slov či jejich úplnou nepřítomností - to je totiž ten nejzazší bod filmařského umění. Kim Ki-duk, podobně jako další nesmrtelní velikáni filmového světa, počínaje Hitchcockem a konče Kubrickem, si je tohoto základního filmařského axiomu dokonale vědom. V elegicky rozostřeném oparu 3-iron jej doslova a do obrazu ždímá do poslední kapičky potenciálu. Před konglomerátem se vzdálenou a přesto blízkou východní optikou, která odlišně vyhodnocuje a chápe jak násilí, tak sexuální otevřenost i otázky transcendentální (předně od sebe neodlučuje jednotlivé principy duality, ale chápe je jako celek - např. dobro nemůže existovat bez zla, radost není nic bez smutku apod.), se nedá zastírat, že zde kráčí o skutečnou/neskutečnou kalorickou bombu na 10ti z 10ti úrovních absolutního prožitku. Je to poezie světla a stínu, ohně a ledu, snu a skutečnosti v nerozlučitelném svazku, u které se lze snadno přesnadno nadít i nějaké té malé, ale o to hýčkanější duchovní katarze. Očišťující v dozvuku dopadajících kapek, průzračný ve své skromné hloubce - takový je odpal s 3-iron. // Můj první Kim. (24.03.2009)

Ostal som mimo. Zrazu tuším, prečo nachádzam veci dávno stratené, prečo budík, ktorý dlho nezvonil odrazu začne drnčať ako splašený, kto vypral prádlo, ktoré sa mi už dávno zdalo nenapraviteľne zašpinené....a kto ujedá z tanierov nespokojným stravníkom. Tuším, neviem s istotou a práve táto jemná tajomnosť bez slov ale s veľkým srdcom je základom formálne aj štýlovo čistého filmu. Jedna z ústredných myšlienok ma zasiahla pre jej neuveriteľnú zhodu s mojím nazeraním na svet okolo: recyklácia a rešpekt k zdanlivo opusteným a k odpadu pripraveným veciam, oživovanie smutných ľudí, jemné nevyslovené (a autorom neprezradené) prekvapenia, citlivosť k prírode okolo, tvrdá príučka všetkým, čo vybočujú z prirodzeného poriadku vecí. Vybrúsený diamant kinematografie!!! (26.01.2005)

Filmová dokonalost, která není pro každého. Ale nač se držet konvencí? Vždyť Kim Ki-duk nás přesvědčil, že slova nejsou potřeba. Ne. Bin jip vypráví pouze tělem...Jaká náhoda (nebo osud) bylo, že jsem zrovna ten den viděla Zelený svět s Kevinem Costnerem, kde mi došlo, co to znamená 3 železo...Dívala jsem se na tu korejskou krásu s přítelem a jak mě překvapilo, když mi sdělil, že už to viděl na filmovém festivalu ve škole...Další náhoda, nebo spíš už osud. (18.08.2009)

Tak. Konečně jsem narazil na film jihokorejské nové vlny, který mě bezezbytku nadchl. A to možná právě proto, že není v zásadě nijak zásadně jihokorejský - nebýt asijských herců a interiérů domů, mohl by se příběh odehrát v kterékoli zemi. Ticho, které pohladí, mír, myšlenka, poselství... 3 Iron na mě působil dojmem vynikajícího díla Evropy šedesátých let, hodného formátu maestra Antonianiho. A víc... 90% (12.12.2007)

„Podľa mňa to nie je zlý človek.“ Kim Ki-dukovi väčšinou bývajú scenáre ukradnuté a že je to umelecký zámer, to je mi jedno. Napriek tomu niekedy motyka vystrelí a jeho príbeh ma zaujme (SAMARITÁNKA a najmä geniálne JAR, LETO, JESEŇ, ZIMA... A JAR). No aj tak si pred každý jeho ďalší film sadám s kŕčmi v bruchu a často oprávnene (LUK). GOLFOVÁ PALICA sa vydarila tak pol na pol. Prvá polovica takmer výborná. Sympatickí herci, šialený nápad s neželanými návštevami. Absenciu odpovedí (prečo to mladík robí?) beriem ako plus. Bohužiaľ, v druhej polovici zábavného, originálneho, šokujúceho i poetického filmu, sa režisér stráca v bizarnom deji-nedeji a posledná veta o „snovom svete“ to už nespasí... Ste si istí, že bývate doma sami? (29.11.2008)