3-iron

Celá ta Ki-duk Kimova estetika násilí a odkazy k asijskému posunu v jejím vnímání oproti vnímání evropskému má jistě hluboké kořeny v tradičním naladění východní společnosti, kolektivistické reflexi jedince a jiné životní a kulturní zkušenosti tamní civilizace. Navíc Ki-duk Kimovo spojení klasické filmové poetizace násilí s euroatlantickými vlivy symbolizující fenomén golfu je jistě novátorský a neotřelý. Až potud je vše v pořádku. Trojka železo je ale hůl určená spíše k dlouhým driveům, tenhle film mi ale přišel spíše jako nějaký obyčejný chip - přihrávka na green... (11.07.2007)

Netvrdím, že ten film je vyloženě špatný. Nedovolil bych si jej odstřelit v recenzi, protože se mi líbí jeho první polovina a uznávám i jeho snový rozměr. Bohužel, Kim Ki-duk mě prostřednictvím 3-Iron poprvé (a snad i naposledy) nefalšovaně nudil a svým velice pomalým a poetickým rozpracováním dráždivé teze "je těžké oddělit realitu od snu" mě k sobě ani na chvíli nepřipoutal. V žádném případě ne neumělá práce - tentokrát si mě však Kime svým půlhodinovým poskakováním ve věznici (s vcelku triviálním smyslem) těžce emocionálně minul. Ale jak říkám, stalo se tak poprvé a snad i naposledy. Zase někdy příště naviděnou. (05.09.2005)

Mé druhé setkání s Kim Ki-Dukem, potažmo korejským filmem vůbec a hned je z toho pět hvězd?! Kde je chyba? Popravdě řečeno - vůbec nikde! "Bin-jip" je neskutečně jednoduše krásný film na jehož vlnu se naladíte s naprostou samozřejmostí...Jsou díla, o kterých nemusíte mluvit, která není nutné rozebírat, která nemusíte vidět opakovaně, ale stačí vám vědomí , že jsou. (09.05.2006)

Na Kimove filmy mám doposiaľ pozitívne reakcie a inak to nezostalo ani po tomto. Nikdy by som nepovedal, že ma dokáže tak zaujať film takmer bez slov, kde výpovednú hodnotu celej pointy a príbehu určuje len konanie postáv. Kamera a hudba sú nosnými prvkami, ktoré tvoria dokonalú súhru a určujú tempo tohto čarovného príbehu. Príbeh tak jednoduchý, že by som si pri prvom pohľade na scenár povedal, že ako je toto možné roztiahnuť do celovečerného snímku a ešte z toho spraviť plnohodnotné dielo, o ktorom je hovorené takmer len v superlatívoch. Film má v sebe ale niečo, čo sa v scenári popísať nedá a čo musia pochopiť všetci, ktorí sa na filme podieľajú, aby sa zachovala harmónia a vízia, ktorú mal v hlave Ki-duk Kim. Herci naozaj dominovali, príprava na takýto druh takmer poetického herectva musela byť naozaj náročná. Popri uponáhľaných komerčných filmoch pôsobí takýto okúzľujúci a skromný film ako balzam na divákovu dušu. 85%. (20.02.2011)

Můj oblíbenec François Truffaut kdysi poznamenal, že všechno, co je řečeno, namísto aby to bylo ukázáno, je pro diváka ztraceno. Vyprávět příběhy výhradně pomocí obrazů s minimem slov či jejich úplnou nepřítomností - to je totiž ten nejzazší bod filmařského umění. Kim Ki-duk, podobně jako další nesmrtelní velikáni filmového světa, počínaje Hitchcockem a konče Kubrickem, si je tohoto základního filmařského axiomu dokonale vědom. V elegicky rozostřeném oparu 3-iron jej doslova a do obrazu ždímá do poslední kapičky potenciálu. Před konglomerátem se vzdálenou a přesto blízkou východní optikou, která odlišně vyhodnocuje a chápe jak násilí, tak sexuální otevřenost i otázky transcendentální (předně od sebe neodlučuje jednotlivé principy duality, ale chápe je jako celek - např. dobro nemůže existovat bez zla, radost není nic bez smutku apod.), se nedá zastírat, že zde kráčí o skutečnou/neskutečnou kalorickou bombu na 10ti z 10ti úrovních absolutního prožitku. Je to poezie světla a stínu, ohně a ledu, snu a skutečnosti v nerozlučitelném svazku, u které se lze snadno přesnadno nadít i nějaké té malé, ale o to hýčkanější duchovní katarze. Očišťující v dozvuku dopadajících kapek, průzračný ve své skromné hloubce - takový je odpal s 3-iron. // Můj první Kim. (24.03.2009)