poster

Century of the Self, The (TV seriál)

Dokumentární

Velká Británie, 2002, 240 min

Režie:

Adam Curtis

Hrají:

Adam Curtis

Komentáře uživatelů k filmu (3)

  • Shadwell
    ***

    Těm, kteří nechtějí být připraveni o 240 minut života, bych si dovolil malým shrnutím vypíchnout z Century of the Self snad to nejdůležitější: ____ Všechno odstartoval Freud, podle něhož jsme my lidé řízeni iracionálními a agresivními impulsivními vášněmi. Řešení tohoto problému viděla jeho dcera Anna v socializaci neboli v identifikaci se společností, která tyto vášně zkrotí. Jinými slovy postavila proti iracionálnímu id racionální ego. To se ale nezamlouvalo lidem jako Herbert Marcuse, podle kterých je společnost špatná (zatímco člověk dobrý), takže identifikovat se s ní není správné. Rozdíl mezi Freudem a Marcusem tkví hlavně v době, v níž žili: je celkem přirozené, že Freud, který zažil válečné hrůzy, byl vůči člověku dosti skeptický, zatímco o čtyřicet let mladšímu Marcusovi vadila spíše konzumeristická společnost. Dalším kritikem Freuda byl Wilhelm Reich, který říkal: nechte člověka být, nechte ho se vyjádřit, osvoboďte ty vášně. Odsud byl už jen krůček ke známé dvojici „padouchů“ Thatcherové a Reaganovi, kteří na hesle „nechtě člověka být“ založili svoji pravicovou doktrínu. Po pravici se snažili psychoanalýzu využít levičáci, Bill Clinton a Tony Blair, jenže následovat iracionální tužby lidí jako „nízké daně, velké služby“ a dávat lidem přesně to, co chtějí, je pošetilé a nerozumné. Dokument tedy končí myšlenkou, že politici by měli být výše než byznysmeni, kteří využívají psychoanalýzu k ovládání lidí. A tím se vracíme k Freudovi – lidé jsou iracionální, proto by politika měla nabídnout více a přinášet spíše to racionální.(10.10.2011)

  • daEmoNickY

    Zde ke shlédnutí http://video.google.cz/videoplay?docid=6718420906413643126 (anglicky).(21.5.2010)

  • flu
    ****

    Od Freuda přes Bernayse, Reicha, ESALEN až po konzervativce a "new left", aneb příběh o tom, kterak teorie nevědomí vydláždila cestu ke vzniku "demokracie konzumního člověka". Adam Curtis podobně jako v "Power Of Nightmares" prokázal mimořádný cit pro spojení závažných myšlenek s atraktivním vizuálním pojetím (některé archivní záběry jsou prostě dokonalé).(15.10.2007)