Bojovník

Zklamání. Příběh sice působil dost divně, ale čekala jsem, že s tím bude alespoň dobře zpracován, což byl ovšem omyl. Rozpálené slumy, v nichž jejich obyvatelé den za dne utrácejí své dny, symbolizují to, co tento film nabídne divákovi - ztracené dvě hodiny času. Depp není ani dobrý režisér, ani scénárista, herec sice schopný je, ale nějak to tu zapomněl ukázat. Toho zoufalého otce rodiny, který se chce nechat pro její dobro utratit, bych mu vážně nevěřila ani s vypíchnutýma očima. Ostatní postavy na tom nejsou o mnoho lépe, vlastně jsou na tom ještě hůře, ale jelikož tam nejsou tak často vidět, tak si toho člověk tolik nevšimne. Suverénně nejtrapnější je počáteční proslov Marlona Branda, ten už se ani hrát nepokoušel, jen deklamoval jakousi snůšku hovadin. A onen výše zmíněný příběh...nevím, kde na něj autor předlohy přišel, nicméně pan Depp mohl zapojit mozek nebo alespoň armádu poradců a nechat si vysvětlit, že platba za "hraní" ve snuffu je honorována asi tak, jako role oběti přepadení za bílého dne. Tedy - přihlouplý a těžko uvěřitelný námět, nepříliš dobré zpracování a líní herci dávají dost nepěkný obraz o tomto dost možná i ambiciózním díle. (07.01.2007)

Tak to byla největší Deppárna ze všech Deppáren nejdeppovitější. Film o tom jak se někdo loučí se životem je docela klišé, ale řikám na rovinu že tohle vás pohltí a nepustí. Že je Depp výbornej to je jasný, ale role Marlona Branda vám zůstane dlouho v paměti, protože proti panu McCarthymu je plukovník Kurtz z Apokalypsy ještě docela příčetnej normální člověk. A scéna jak Raphael se synem nakupujou je boží. Jako bonbónek (sice jen pro mě) poslouží scéna když Johnny Depp se svojí dcerou říkají tu modlitbičku tak tu samou říká Steven Seagal se svým synem v Hard to Kill (Těžko ho zabít). (27.03.2005)

Skoro 20 minut nepadlo ani slovo, pořád se ve filmu chodilo nebo jezdilo busem a statisticky nejčastěji kamera zabírala Johnnyho v riflích a barevné košili. Od chvíle objasnění pracovní náplně bezesporu geniálním Brandem jsem trnula, kdy to přijde. Takže každá další zbytečná minuta chození, tlachání o ničem a prázdných záběrů na odpadkovou riviéru, byla marná, držela mě jen nechutná nevysvětlitelná zvědavost, kam až daleko TO dojde. Nechci řešit nosnou myšlenku, je mi putna jestli šlo o zobrazení rozdílů mezi beznadějným zoufalcem a znuděným boháčem, o proměnu dětinského flákače v dospělého chlapa na pozadí smrti nebo jiné kontrasty. Já to vidím jako pohádku naruby: Naivní Jenýk chvíli loupal pro hodnou Mařenku elitní perníček, ale brzy skončil v nejčernějším pekle a ještě úplně dobrovolně. (26.11.2011)

To, co dává Bojovníkovi ten pozoruhodný punc výjimečnosti je jeho depresivní atmosféra. Nebo spíše depresivní charakter, chcete-li. Smutná bezvýchodnost celé situace tu doslova sálá z každého „papírového“, indiánského příbytku víc, než může zdravý člověk v závěru unést. A až vám na konci dojde, že „on to vlastně musel udělat“, dvakrát příjemný pocity z toho rozhodně mít nebudete, ale bude to zážitek neuvěřitelně silnej. A Johnny Depp? Ten už pro mě bude, míněno se vší vážností a pokorou, navždy prostě jen Bojovník (17.12.2005)

"Zasral jsem si gatě. Bylo to dvaceticentimetrový hovno ve tvaru zvonu. Hodně tvrdý, až zbytečně moc." V poslední době tak nějak zjišťuju, že můj mladistvý hlad po nezávislých inteligentních klubových filmech silně vyprchal a můj vkus se tlačí čím dál tím víc k zábavnému béčku, nedej bože dokonce k bezduchému mainstreamu:). Bohužel/bohudík, Johny Depp v roce 1997 zrovna do podobné sorty nezávislých intelektuálů patřil a ve stejném roce také v tomto směru dosáhnul svého vrcholu, když se rozhodnul sám posadit na režisérskou židli. Příběh Bojovníka si pohrává s klasickým faustovským tématem. Zoufalý hrdina (Depp) upíše svou duši (tělo) ďáblu (pracháč Brando) a my sledujeme jak využije lhůtu, která mu do doby splacení dluhu zbývá. Není to sice špatné, ale je to hodně pomalé a taky nudné. Pokud máte podobné nezávislé filmy rádi, klidně si hvězdu nebo dvě přidejte, takhle ty tři ale myslím docela sedí. (17.08.2007)