Jsem děvče s čertem v těle
Komedie / Hudební
Československo, 1933, 95 min
Režie:
Karel AntonHudba:
Erno Košťál, Georges Van ParysObsah
-
Řadová opereta, natočená volně podle francouzské předlohy, slibovala na počátku 30. let mírně pikantní zábavu, která těží z přihlouplých dvojsmyslů a narážek. Dnes z toho všeho zůstal jen doklad o tom, jak kdysi vyhlížela ryzí (pseudo)lidová taškařice, opírající se o osvědčené typy - záletného pána, nevěrné manželce a nadmíru rozverné komorné. Zejména ženské role dnes vnímáme jako notně přepjaté a překřičené. Překvapí obsazení Františka Smolíka, jenž se tu směje, tančí, zpívá a dokonce šermuje. Tehdejší operetní diva Mařenka Zieglerová si zahrála ruskou majitelku masérského salonu. (oficiální text distributora)
Řadová opereta, natočená volně podle francouzské předlohy, slibovala na počátku 30. let mírně pikantní zábavu, která těží z přihlouplých dvojsmyslů a narážek. Dnes z toho všeho zůstal jen doklad o tom, jak kdysi vyhlížela ryzí (pseudo)lidová taškařice, opírající se o osvědčené typy - záletného pána, nevěrné manželce a nadmíru rozverné komorné. Zejména ženské role dnes vnímáme jako notně přepjaté a překřičené. Překvapí obsazení Františka Smolíka, jenž se tu směje, tančí, zpívá a dokonce šermuje. Tehdejší operetní diva Mařenka Zieglerová si zahrála ruskou majitelku masérského salonu. Komentáře uživatelů k filmu (2)
-
NinadeL
Jeden z nejdivočejších českých filmů vůbec. Celku vévodí několikeré variování šlágru Veselé Anduly: "Jsem holka s čertem v těle a žár je v očích mých, mám zájem o ctitele jen z příčin rodinných..." Podobnou jízdou je pak Pán na roztrhání rozehraný obdobným ensemblem.(11.7.2011)
-
Marthos
Režisér Karel Anton se až příliš brzy rozloučil s českým zvukovým filmem a barrandovskými ateliéry. Po natočení této operety přesídlil na tři léta do Francie, kde se mu podařilo úspěšně etablovat. Pro své rozloučení si zvolil lehce rozvernou divadelní hru Leo Marcheze, kterou do podoby bulvární operety upravil scénárista Emil Artur Longen. Do hlavních rolí si vybral krásky Ljubu Hermanovou a Lídu Baarovou a překvapivě a nečekaně i dva členy pražského Národního divadla Františka Smolíka a Ludvíka Veverku. Anton pak koncem roku 1936 získal lákavou nabídku od německých sousedů, kteří mu připravili nejlepší zázemí pro jeho další tvůrčí kariéru. V Německu nakonec zakotvil natrvalo a až do poloviny šedesátých let zde natočil řadu filmů. Antonův odchod z Československa, práce v zahraničí i nechuť vrátit se zpět způsobily několikaleté nespravedlivé přehlížení jeho jména a průkopnických zásluh v dobách němé a počátku zvukové éry české kinematografie. Tento nezájem však stále přetrvává. Bohužel.(5.10.2008)
