Hrstka statečných

Válka v Asii podle Hollywoodu. Sinatra se pomýlil a skončil v džungli, místo snobského večírku na Manhattanu. A režiséra odvezli hoši v bílých pláštích, protože si myslel, že točí romantickou komedii na Bahamách. Hlavní potíž ale vychází ze scénáře, který se neví rozhodnout mezi žánry. Smutné. V rámci žánru za 2,5. (31.01.2021)

Tohle byla teda kravina a zrovna od Sturgese bych to nečekal. A tak si u 60 let starého filmu trochu zaSPOILuju. Skupina amerických vojáků pomáhá domorodcům v Barmě proti Japoncům. Člověk se těší na kulantní válečnou záležitost po první akci, jenže velitel Sinatra se zvedne a jede na dovolenou do města. Zde zažívá různá veselá dobrodružství a tak dlouho otravuje a dobývá Ginu Lolobrigidu, která ho odmítá, posílá k čertu, až ji nakonec sbalí. Dneska byl to byl stalking, nebo metoo. Pak se opět ocitneme v džungli a po jednom přepadení zpět v nemocnici, kde proběhne komediální scénka s jídlem a Sinatra, který si to rozmyslel Lolobrigidu odmítá. V tuhle chvíli to bylo něco mezi odpadem a 1*. Lolobrigida je nijaká, Sinatra je nijaký, neskutečně se to táhne a nesmyslně skáče sem a tam. Pak se to zázračně zvedne, přijde perfektní noční útok na tábor a trestná výprava, která má zajímavé politické následky. Ten konec byl fantastický, akce slušné, ale jinak neskutečně pitomý film a víc než 2* ode mě nedostane. PS: Bronson tu má štěk, McQueen trošku větší šťěk. (23.12.2020)

Válečný snímek je sice ve znamení hvězd, jakými jsou např. Frank Sinatra, Steve McQueen, Charles Bronson či italka Gina Lollobrigida, pro kterou se jednalo o hollywoodskou prvotinu, ale je v podstatě příkladnou ukázkou faktu, že i tak se nemusí jednat o fenomenální film. Námět o výcviku několika obyvatel Barmy pro boj s Japonci sice není nezajímavý, ale děj příběhu je značně jednoduchý a svou romantizující vložkou spíše krapet nudící. Lze si všimnou, že ani tento snímek se neobešel bez scény večírku bohaté smetánky, který se ve své době používal snad v každém žánru. Nic proti ničemu, nakonec proč ne, ale zrovna tady to jasně dává najevo nedokonalost scénáře, neboť bez této scény by byl snímek o hodně kratší. Mnohé aspekty postav v jejich charakteru a dějové pozice nebyly využity do hloubky své podstaty, čímž jejich přítomnost spíše vyznívá jen jako nutná přítomnost do počtu. Že byla romantická etuda svěřena zrovna Sinatrovi nijak nepřekvapí, ale přítomnost Giny Lollobrigidy vcelku ano. Jak bylo výše zmíněno, jednalo se o její první hollywoodský film, avšak že se zrovna jedná o tento se tento skutek nejeví jako zrovna šťastný nápad. Na válečný film v pozici civilní ženy je v centru dění až moc často, což dané pojetí spíše kazí. A to právě v onom romantismu. Ze snímku to vytváří značnou obyčejnost, která nenadchne a má nemalou potíž po divácké stránce oslovit. Stopáž dvě hodiny? To je div, že se to vůbec podařilo takto natáhnout. (05.11.2021)

Najpozoruhodnejšie na tom filme je jeho hviezdne obsadenie, ale ako film je zlý a pre oboch hercov (Sinatra a Lollobrigida) to nie je práve najlepší film. Frank Sinatra (kapitán Reynold) je vedúcim Úradu strategických služieb (Office of Strategic Services – OSS) v období 2. svetovej vojny v Barme. Bojujú po boku miestnych z Kačjinského kmeňa proti postupujúcej Japonskej cisárskej armáde. Nakoniec z vojnového filmu viac ako polovicu zaberá mizerný milostný príbeh. Ide o veľmi slabý film. Pre oživenie vojnovej histórie tak vojaci už spomínaného amerického Úradu strategických služieb (OSS), počas Slovenského národného povstania práve v horách pri Polomke padli v decembri 1944 do zajatia nemeckých nacistov. Príslušníci OSS boli vyslaní na Slovensko počas septembra 1944 na podporu Povstania a na pomoc pri záchrane zostrelených amerických letcov. Išlo o 14 Američanov, 3 britských agentov aj známy vojnový korešpondent agentúry AP Joe Morton. Pred koncom vojny ich popravili v koncentračnom tábore Mauthausen. (27.03.2016)

Tohle si snad Sturges střihl jako bokovku, ne? A nebo to možná byl casting na Sedm statečných? Jinak si nedovedu vysvětli tak odbytou akci. Realismus si dává dovolenou, Frank Sinatra ani tak nebojuje v Barmské džungli, jako spíše svádí Ginu Lollobrigidu ( stylem typickým pro 50. léta ). Plno banálních dialogů. McQueen s Bronsonem tu mají bohužel jen štěky (16.12.2005)