poster

Tajemství slov

  • Španělsko

    Vida secreta de las palabras, La

  • SK název

    Tajomstvo slov

  • EN název

    Secret Life of Words, The

Drama

Španělsko, 2005, 120 min

Režie:

Isabel Coixet

Externí recenze (6)

  • CinemaMagazine.cz (Alena Prokopová) ***

    "Hranice mezi tím, když neřeknete nic, a mezi tím, když řeknete příliš málo, se ukazuje být téměř nepostřehnutelná. Hanna si své tajemství ponechá natolik pro sebe, že vás možná přestane bavit snažit se ho objevovat. A to i navzdory tomu, že mezi filmy řešícími něco na ropné plošině volíte Trierovo…" (více)

  • CinemaView.sk (Pavol Tomčík) ****

    "Keď sa náhodou rozhodnete pre film Tajomstvo slov, pripravte sa na naozaj silný filmový zážitok. V dokonalej réžii, neskutočne silnom príbehu a prekrásnom hereckom opojení zažijete niečo, čo náročný divák potrebuje ako soľ. Vedzte, že nebudete ľutovať. Oscarový Tim Robbins opäť raz vytiahol eso z…" (více)

  • Filmweb.cz (Matej Šišolák) ***

    "Film by se dal stejně dobře poslouchat, jako vidět. Pokud však nástrahám pomalého tempa a podivných odkazů (zcela zbytečná postava \"vždyť zjistíte koho“, která film rámcuje jakýmsi monologem, komentářem mimo obraz) odoláte, dočkáte se zajímavého rozuzlení. Ovšem, jak pro koho – upřímně řečeno,…" (více)

  • Kinema.sk (Michal Michalovič) ****

    "Atmosféra príbehu je podporovaná aj formálnou stránkou. Ručná kamera Jean-Clauda Larriena nás akoby vťahuje bližšie k postavám. Podobný efekt má aj rozzáberovanie. Zábery sú pomerne často úzke (polodetaily a detaily), čím nás tvorcovia akoby chceli prinútiť, aby sme precítili aj „fyzickosť“ postáv." (více)

  • MovieZone.cz (Petr Čihula) ****

    "Sarah Polley pokračuje ve spanilé herecké jízdě ruku v ruce s citlivým vedením své režijní oblíbenkyně. Někde na půli cesty nasedá i Tim Robbins a pod rouškou podmanivých audiovizuálních hrátek a hry světla a stínu dováží celá posádka tuhle španělskou kocábku k vítěznému cíli. Pokud máte až nad…" (více)

  • Tiscali.cz (Šimon Šafránek)

    "Tajemství slov trošičku ztrácí šťávu jenom v přechodu mezi křehkým úvodem a závěrečnou třetinou, kde Coixetová zapáleně odhalí své pravé záměry. Rutinní, lehce absurdní život na plošině je zachycený celky na plošinu a detaily na zbloudilou husu. Působí to jako poněkud zbytečné vršení minut před…" (více)